ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.714.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 714/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2006 o dovolání, které podal obviněný R. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 5 To 634/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 93/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 8. 2005, sp. zn. 4 T 93/2005, byl obviněný R. Š. uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství na trestném činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž
„1. v době nejméně od 11. 12. 2002 do 27. 5. 2004, obž. R. Š. v různých místech v Ú. k. – zejména v D., Ú. n. L. a T. – v zištném úmyslu kontaktoval inzerenty, kteří v různých inzertních mediích (zejména v A. a T. S.) sháněli náhradní díly na automobily nebo automobily samotné, případně jiné věci, anebo se zajímali o získání peněz formou půjčky. Tyto inzerenty kontaktoval telefonicky a aniž měl v úmyslu jim vyhovět, sliboval jim dodání požadovaných věcí či vyřízení půjček, což podmiňoval poskytnutím peněžní zálohy v různé výši, což zájemci učinili a podle jeho instrukcí mu peníze posílali prostřednictvím poštovních poukázek na jméno „S.“, případně na jména obž. M. T. a D. T., v pozdějším období i na bankovní účty těchto a dalších obžalovaných - M. T., M. T., V. Š., A. H. a M. B., které si tito obžalovaní za tímto účelem z podnětu obž. R. Š. založili u různých peněžních ústavů. Takto vylákané finanční prostředky bezprostředně vybírali“.
2. Obžalovaný M. B. takto vybral v době od 29. 10. 2003 do 3. 1. 2004 peníze z účtu vedeného v K. b., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získal tak celkem finanční prospěch ve výši 64.000,- Kč.
3. Obžalovaný A. H. takto vybral v době od 26. 9. 2003 do 9. 12. 2003 peníze z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu v G. C. B., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získal tak celkem finanční prospěch ve výši 89.500,- Kč.
4. Obžalovaný R. Š. za výše uvedeným účelem v době od 11. 12. 2002 do 29. 1. 2003 získal od kontaktovaných - v rozsudku jmenovaných - inzerentů peníze (zálohy), které mu tito zaslali prostřednictvím pošty, přičemž takto pouze svým bezprostředním jednáním získal celkem finanční prospěch ve výši 58.300,- Kč.
5. Obžalovaná D. T. takto získala v době od 7. 1. 2003 do 4. 2. 2004 od kontaktovaných - v rozsudku jmenovaných - inzerentů peníze (zálohy), které jí tito zaslali prostřednictvím pošty a dále vybrala peníze z účtu vedeného v Č., a. s., z účtu vedeného v e., a. s., z účtu vedeného v R., a. s., z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu vedeného u G. C. B., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získala tak celkem finanční prospěch ve výši 638.050,- Kč.
6. Obžalovaná M. T. takto vybrala v době od 16. 4. 2003 do 2. 1. 2004 peníze z účtu vedeného u G. C. B., a. s., z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu vedeného u Č., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získala tak celkem finanční prospěch ve výši 314.071,- Kč.
7. Obžalovaný M. T. takto vylákal v době od 10. 2. 2003 do 9. 9. 2004 od kontaktovaných – v rozsudku jmenovaných - inzerentů peníze (zálohy), které mu tito zaslali prostřednictvím pošty a dále vybral peníze z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu vedeného v e., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získal tak celkem finanční prospěch ve výši 709.950,- Kč.
Za to byl obviněný R. Š. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 4 T 459/2002, kterým byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud tím pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný R. Š. zavázán (sám, příp. společně a nerozdílně s dalšími obviněnými) k povinnosti nahradit škodu poškozeným v rozsudku jmenovaným. Podle §229 odst. 1, odst. 2 tr. ř. byli někteří z poškozených odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu škody, příp. jeho zbytkem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. B., A. H., D. T., M. T., M. T. a M. T. (v jeho případě došlo též ke zproštění pro jeden ze stíhaných skutků) včetně jejich povinnosti nahradit způsobenou škodu.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně a obvinění R. Š. D. T. a M. T., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozsudkem ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 5 To 634/2005, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného R. Š. napadený rozsudek ohledně jeho osoby v celém rozsahu a dále podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného M. T. ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného R. Š. uznal vinným organizátorstvím trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., protože
„1. v době nejméně od 11. 12. 2002 do 27. 5. 2004, v různých místech v Ú. k. – zejména v D., Ú. n. L. a T. – v zištném úmyslu kontaktoval inzerenty, kteří v různých inzertních médiích (zejména v A. a T. S.) sháněli náhradní díly na automobily nebo automobily samotné, případně jiné věci, anebo se zajímali o získání peněz formou půjčky; tyto inzerenty kontaktoval telefonicky a aniž měl v úmyslu jim vyhovět, sliboval jim dodání požadovaných věcí či vyřízení půjček, což podmiňoval poskytnutím peněžní zálohy v různé výši, což zájemci učinili a podle jeho instrukcí mu peníze posílali prostřednictvím poštovních poukázek na jméno „S.“, případně na jména obžalovaných M. T., D. T. a M. T., v pozdějším období i na bankovní účty těchto a dalších obžalovaných - M. T., A. H. a M. B., které si tito obžalovaní za tímto účelem z podnětu obžalovaného R. Š. založili u různých peněžních ústavů; takto vylákané finanční prostředky bezprostředně vybírali“.
2. Obžalovaný M. B. takto vybral v době od 29. 10. 2003 do 3. 1. 2004 peníze z účtu vedeného v K. b., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získal tak celkem finanční prospěch ve výši 64.000,- Kč.
3. Obžalovaný A. H. takto vybral v době od 26. 9. 2003 do 9. 12. 2003 peníze z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu vedeného v G. C. B., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získal tak celkem finanční prospěch ve výši 89.500,- Kč.
4. Obžalovaný R. Š. za výše uvedeným účelem v době od 11. 12. 2002 do 29. 1. 2003 získal od kontaktovaných - v rozsudku jmenovaných - inzerentů peníze (zálohy), které mu tito zaslali prostřednictvím pošty, přičemž takto pouze svým bezprostředním jednáním získal celkem finanční prospěch ve výši 58.300,- Kč.
5. Obžalovaná D. T. takto získala v době od 7. 1. 2003 do 4. 2. 2004 od kontaktovaných - v rozsudku jmenovaných - inzerentů peníze (zálohy), které jí tito zaslali prostřednictvím pošty a dále vybrala peníze z účtu vedeného v Č., a. s., z účtu vedeného v e., a. s., z účtu vedeného v R., a. s., z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu vedeného u G. C. B., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získala tak celkem finanční prospěch ve výši 638.050,- Kč.
6. Obžalovaná M. T. takto vybrala v době od 16. 4. 2003 do 2. 1. 2004 peníze z účtu vedeného u G. C. B., a. s., z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu vedeného u Č., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získala tak celkem finanční prospěch ve výši 314.071,- Kč.
7. Obžalovaný M. T. takto vylákal v době od 10. 2. 2003 do 9. 9. 2004 od kontaktovaných – v rozsudku jmenovaných - inzerentů peníze (zálohy), které mu tito zaslali prostřednictvím pošty a dále vybral peníze z účtu vedeného v K. b., a. s., a z účtu vedeného v e., a. s., zaslané anebo tam vložené inzerenty v rozsudku jmenovanými a získal tak celkem finanční prospěch ve výši 709.950,- Kč.
Za uvedený delikt a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný R. Š. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 7. 2004, č. j. 4 T 459/2002-182, odsoudil odvolací soud tohoto obviněného podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil ohledně jmenovaného obviněného výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 7. 2004, č. j. 4 T 459/2002-182, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněného R. Š. zavázal (samotného, příp. společně a nerozdílně s dalšími obviněnými) k povinnosti nahradit způsobenou škodu a podle §229 odst. 1, odst. 2 tr. ř. odkázal některé z poškozených s uplatněným nárokem na náhradu škody, příp. jeho zbytkem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále odvolací soud rozhodl o trestu ve vztahu k obviněnému M. T. a podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce a obviněné D. T.
Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný R. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že odvolací soud nehodnotil důkazy jak ve vzájemné souvislosti, tak jednotlivě, aby obstál právní názor obžaloby, že se (dovolatel) dopustil popisovaného jednání. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení s tím, že dovolatel nenaplnil znaky skutkové podstaty souzeného trestného činu. V návaznosti na to dovolatel upřesnil, že své dovolání směřuje do výroku napadeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o jeho vině ve vztahu k té části trestné činnosti, jíž se měl dopustit tím, že si na jeho podnět spoluobžalovaní A. H., M. B., M. T., D. T. a M. T. založili u bank běžné účty, na které si nechal zasílat podvodně vylákané peněžní zálohy od poškozených. Dále dovolatel uvedl, že k jednání, jehož se měl dopustit v součinnosti s obviněnými A. H., M. B. a M. T., které je v napadeném rozsudku specifikováno tak, že jednotlivé poškozené kontaktoval telefonicky, … sliboval jim dodání požadovaných věcí či vyřízení půjček, což podmiňoval poskytnutím peněžní zálohy v různé výši … na bankovní účty založené uvedenými spolupachateli, nebyl proveden jediný přímý důkaz, z něhož by bylo možno dovodit, že se popsaného jednání dopustil. V souvislosti s tím namítl, že před nalézacím soudem ani před soudem odvolacím nebyli jako svědci slyšeni jednotliví poškození a soud tak nemohl v rámci hodnocení provedených důkazů rozhodnout o tom, kdo je telefonicky kontaktoval, sliboval zařízení půjčky a požadoval uhrazení zálohy. Řízení tak trpí vadou spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu. Dovolatel také poukázal na výpověď spoluobviněného A. H. z přípravného řízení s tím, že potvrzuje věrohodnost jeho (dovolatelovy) výpovědi, k níž by tak měl soud přihlédnout.
V další části dovolání dovolatel uvedl, že ve vztahu k jednání spoluobviněných D. T. a M. T. mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění. V této souvislosti zdůraznil, že vůbec nevěděl, jak z jeho výpovědi plyne, že peníze na účty jmenovaných spoluobviněných zasílali právě poškození. Vyšel pouze vstříc M. K., který jej požádal, zda by mohl uvedené bankovní účty využívat k převodu svých vlastních peněz pocházejících z jeho výdělečné činnosti. Jelikož podle dovolatele nebyl před soudem proveden žádný důkaz o tom, že by on sám poškozené kontaktoval, resp. po nich požadoval vyplacení záloh, a dále nebyl proveden žádný důkaz o tom, že věděl, že na bankovní účty spoluobviněných D. T. a M. T. jsou zasílány peníze právě od jednotlivých poškozených, nemohla být v jeho jednání zjištěna úmyslná forma zavinění, která je nezbytná k trestnosti podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Nevznikla proto jeho trestní odpovědnost. Dále dovolatel namítl, že výpověď D. T. z přípravného řízení je nepoužitelná, neboť při této výpovědi byla přítomna obviněná M. T. Nemůže přitom podle jeho slov obstát argument odvolacího soudu, že tato vada je zhojena faktem, že M. T. byla vyslechnuta ještě před tím, než se zúčastnila výslechu D. T., a z tohoto důvodu neměla zájem na výsledku trestního řízení. Dovolatel pak vyslovil názor, že celé trestní řízení trpí podstatnou vadou spočívající v porušení zásady oficiality, neboť orgány činné v trestním řízení (konkrétně policie) neprověřily jeho informaci o tom, že jej M. K. požádal o možnost využít bankovní účty pro zasílání peněz, a dotyčného ani svědky M. Š. a L. P. nevyslechly. Orgány činné v trestním řízení tak podle jeho slov neunesly povinnost zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek i jemu předcházející řízení zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Především vyložil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž zejména zdůraznil, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů apod. Dovoláním se tedy nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Přípustné jsou jen právní námitky, ale nejsou přípustné námitky skutkové. V další části svého vyjádření státní zástupce uvedl, že dovolatel v rámci citovaného dovolacího důvodu fakticky namítá porušení některých trestně procesních zásad (konkrétně zásad uvedených v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.). Dovolatel rovněž nepřípustně polemizuje se skutkovým stavem, tak jak je uveden v pravomocném rozsudečném výroku. Domáhá se tak zjištění odlišných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly při svém rozhodnutí v úvahu. Ani tvrzení dovolatele, že mu nebylo prokázáno zavinění v případě jeho jednání, které podle rozsudečného výroku spočívalo v tom, že na jeho podnět spoluobviněné D. T. a M. T. založily u bankovních domů běžné účty, na které si nechal zasílat podvodně vylákané peněžní zálohy od poškozených, nelze subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný dovolací důvod zakotvený v §265b tr. ř. Dovolatel totiž vychází z jiných skutkových okolností, než ke kterým došel soud ve svém rozhodnutí, a dovolacímu soudu předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje s tím, že podle něho mělo dojít k vadnému procesnímu postupu soudu, který přihlédl při svém rozhodování k procesně nepoužitelné výpovědi obviněné D. T. z přípravného řízení a současně mělo dojít k porušení zásady oficiality orgány činnými v trestním řízení, když policejní orgány neprověřily jeho oznámení, že M. K. jej požádal o možnost využít zmíněné bankovní účty pro zasílání vlastních finančních prostředků. K tomu státní zástupce dodal, že závěry o formě zavinění jsou sice závěry právními, které však vycházejí ze skutkových zjištění soudů vyplývajících z provedeného dokazování, jejichž přezkoumání se s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat. Dovolání je však i v této části zaměřeno proti hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním učiněným soudy, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky ve formě úmyslu. Námitky dovolatele by mohly mít význam pouze v případě, kdy by vznikl extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Navíc Nejvyšší státní zastupitelství v rámci vlastní přezkumné činnosti k závěru o existenci popsaného extrémního nesouladu nedospělo. Státní zástupce pak konstatoval, že dovolatel napadenému rozsudku ani řízení, jež mu předcházelo, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v trestním řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl. Přitom upozornil na skutečnost, že podle §265r odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. ř. může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání, resp. o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí, v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo písm. b) tr. ř., vyslovil státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný R. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká neúplné a procesně vadné dokazování (viz jeho námitky, že před nalézacím soudem ani před soudem odvolacím nebyli jako svědci slyšeni jednotliví poškození, že nebyli vyslechnuti svědci M. K., M. Š. a L. P., že výpověď D. T. z přípravného řízení je nepoužitelná), nesprávné hodnocení provedených důkazů a navazující nesprávná skutková zjištění (viz např. jeho tvrzení, že řízení trpí vadou spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu), přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci (de facto namítá, že se nedopustil jednání popsaného v napadené části rozsudku odvolacího soudu, resp. že nebylo prokázáno, že by se tohoto jednání dopustil). Teprve sekundárně – z uvedených procesních (skutkových) výhrad – vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. To se vztahuje i na námitku dovolatele týkající se otázky zavinění, jak správně ve svém vyjádření poznamenal státní zástupce, neboť i v tomto směru dovolatel zakládá svůj názor, že v jeho jednání není zahrnuto úmyslné zavinění, na jiných skutkových závěrech, než k jakým dospěly soudy obou stupňů. Dovolatel tak nenamítá rozpor mezi soudy vykonanými skutkovými závěry a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Obiter dictum lze poznamenat, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích vyložily způsobem odpovídajícím ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., na základě jakých hodnotících úvah učinily skutková zjištění týkající se dovolatele.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý