ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1204.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1204/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2006 o dovolání obviněné A. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 6 To 223/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, pod sp. zn. 2 T 41/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 2 T 41/2005, byla obviněná A. H. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustila tak, že dne 5. 10. 2004 v době kolem 18.15 hod. řídila osobní motorové vozidlo tov. značky Škoda 100 a započala odbočovat vlevo na místní komunikaci v době, kdy již byla předjížděna motocyklem Kawasaki 900 Ninja, který řídil Z. K., došlo ke střetu, při kterém motocyklista utrpěl těžké zranění – tříštivou zlomeninu horního konce pažní kosti vpravo s posunutím úlomků, zlomeninu dolního konce vřetenní kosti pravého předloktí s posunutím úlomků s dobou léčení do 21. 1. 2005.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §224 odst. 2 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Z. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněná A. H. napadla odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 6 To 223/2006 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podala obviněná A. H. prostřednictvím obhájce JUDr. J. R. dovolání, které vymezila dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsahu tohoto dovolání obviněná odvolacímu soudu vytkla, že se pouze ztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně, a tudíž i nadále je zjištěný skutkový stav neúplný a nedostatečný, což má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, včetně jejího nesprávného posouzení po právní stránce. Nedostatky ve skutkových zjištěních dovolatelka spatřovala zejména v neprovedení resp. zamítnutí návrhů obhajoby na provedení dalších důkazů a v záměrném opomenutí důkazů svědčících v její prospěch. Zejména poukázala na to, že měl být vypracován nový znalecký posudek z oboru dopravy, protože stávající znalec vyhotovil posudek v době, kdy neměl k dispozici rozhodující výpovědi svědků u hlavního líčení, na které nedovedl správně reagovat, a pominul zásadní skutečnosti ve výpovědi samotného poškozeného. Za účelem řádného posouzení zdravotního stavu poškozeného měl být vyžádán znalecký posudek odborného lékaře, který by vycházel z úplné zdravotní dokumentace poškozeného, a to s ohledem na jeho snížené tělesné schopnosti, k níž nebylo přihlédnuto, přestože u něj byla zjištěna odlišná technika jízdy. Podle obviněné byly rovněž pominuty další skutečnosti vyplývající z výpovědi poškozeného, ale i svědkyň J. P. a R. P., svědků R. Z. a T. M. Obviněná dále namítla, že hodnocení důkazů ze strany soudu nebylo provedeno objektivně, označila je za jednostranně provedené toliko v neprospěch dovolatelky s tím, že vše bylo zaměřeno na to, že se měla před odbočením podívat, zda již není předjížděna, v daném případě neměla manévr odbočování dokončit a měla nechat projet rozjetého motocyklistu. S takovým závěrem se dovolatelka neztotožnila a zjištěný skutečný stav věci označila za neodpovídající provedenému dokazování.
Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 6 To 223/2006, tak rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 2 T 41/2005 v celém rozsahu a přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání obviněné předloženo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř., ve svém písemném vyjádření po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatovala, že je třeba se plně ztotožnit se závěrem zejména soudu druhého stupně, který se zabýval zcela totožnými argumenty obviněnou rozvedenými v rámci jejího odvolání a správně dospěl k závěru, že obviněná zahájila odbočování vlevo v době, kdy se již poškozený nacházel v levém jízdním pruhu, obviněná jej mohla a měla vidět a tomu přizpůsobit způsob jízdy. Poškozenému v daném úseku nic nebránilo v předjíždění, místo bylo dostatečně přehledné, v protisměru nic nejelo a při předjíždění více vozidel mu nemuselo být zjevné, že obviněná bude odbočovat. Pokud tedy obviněná začala odbočovat vlevo, aniž by se řádně přesvědčila zda již není v levém jízdním pruhu předjížděna, v důsledku její nepozornosti ale zejména nerespektování ustanovení §21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., došlo ke střetu, při kterém utrpěl řidič popsaná zranění. Z těchto důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu ke všem těmto zásadám je též třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu a s ohledem na obhajobu obviněné jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad dovozovat, že obviněná se činu, jímž byla uznána vinnou, nedopustila.
Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněné A. H., která v něm uplatňuje námitky, které na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, jelikož primárně zpochybňuje aplikaci procesních předpisů při opatřování skutkového stavu, proti němuž v důsledku brojí. Obviněná své dovolání opřela o tvrzení, že dokazování provedené soudem prvního stupně nebylo úplné a důkazy, které provedeny byly, hodnotily oba soudy jednostranně v její neprospěch. Zejména ve svém dovolání vytkla zamítnutí návrhů obhajoby na provedení dalších důkazů a záměrné opomenutí důkazů svědčících ve prospěch obviněné. Dovolatelka trvala na vypracování nového znaleckého posudku z oboru silniční dopravy a zpracování znaleckého posudku odborného lékaře dotvrzující zdravotní stav poškozeného, včetně doložení úplné zdravotní dokumentace, a to i o jeho zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.
Na základě takto podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že ačkoli obviněná své výhrady předložila jako otázky právní povahy, neboť od neúplně a vadně zjištěného skutkového stavu odvíjela nesprávnost použité právní kvalifikace, brojila materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve skutkovém zjištění výroku o vině napadeného rozsudku, s nimiž se neztotožnila a nepovažovala je za správné. Obviněná tudíž primárně vznesla námitky proti rozsahu provedeného dokazování a proti postupu soudu při hodnocení jednotlivých důkazů. Na tomto podkladě vytýkala nesprávnost učiněných skutkových závěrů, z nichž teprve dovodila nesprávné rozhodnutí o vině.
S ohledem na obsah námitek, které obviněná směřovala do oblasti skutkových zjištění soudů prvního i druhého stupně, je nezbytné uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně a tudíž není způsobilý naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud dovolání obviněné A. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. října 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová