ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1390.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1390/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 2 To 70/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 50 T 3/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 50 T 3/2001, byl obviněný R. Š. uznán vinným v bodě 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., v bodech 3) - 9) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a v bodě 10) pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
Těchto činů se podle skutkových zjištění dopustil tak, že ad 2) po předchozí vzájemné dohodě s již odsouzenými D. B. a P. K. nechal P. K. dne 8. 10. 1997 v sídle společnosti A. C. s.r.o., pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., s vědomím, že podmínkám smlouvy nedostojí a vozidlo v době trvání leasingu bez souhlasu jeho majitele prodá, vylákat do užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, v hodnotě 520.910,30 Kč, když na platbě předem byla uhrazena částka 115.869,60 Kč, kterou poskytl obviněný R. Š., poté společně vozidlo převzali dne 13. 10. 1997 a vzápětí dne 17. 10. 1997 je P. K. převezl podle instrukcí a v doprovodu obviněného R. Š. a D. B. přes hraniční do ciziny, kde vozidlo prodali a následně, se záměrem zastřít toto jednání, P. K. podle pokynu obviněného R. Š. a D. B. dne 10. 1. 1997 nepravdivě oznámil na Obvodním oddělení Policie ČR B. odcizení vozidla, čímž byla společnosti Š. s.r.o., způsobena škoda ve výši 405.040,70 Kč,
ad 3) dne 2. 7. 1998 v H., v sídle společnosti A. s.r.o., po předchozí vzájemné dohodě s již odsouzenými D. B. a A. P., A. P. za použití padělaných dokladů znějících na jméno R. K. předstíral uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., takto vylákal do užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia v hodnotě 399.249,20 Kč, přičemž na platbě předem byla uhrazena 69.681,20 Kč a další splátky placeny nebyly, dne 13. 7. 1998 A. P. vozidlo převzal a předal je D. B., který se je pokusil za použití padělané plné moci a podle instrukcí obviněného R. Š. vyvézt přes hraniční přechod a prodat, avšak byl orgány Policie zadržen dne 20. 7. 1998, vozidlo bylo zajištěno a vráceno společnosti Š. s.r.o., přičemž v důsledku tohoto jednání hrozila společnosti Š. s.r.o. škoda ve výši 329.568,- Kč,
ad 4) po předchozí vzájemné dohodě nechal již odsouzeného P. Š. dne 19. 6. 1998 v sídle společnosti A. C. s.r.o., pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., s vědomím, že podmínkám smlouvy nedostojí a vozidlo v době trvání leasingu bez souhlasu jeho majitele prodá, vylákat do užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia GLX 1.6, v hodnotě 399.194,30 Kč, když na platbě předem byla uhrazena částka 69.671,50 Kč, kterou mu poskytl obviněný R. Š., jenž zároveň obstaral nepravdivé potvrzení zaměstnavatele uplatněné P. Š. v souvislosti s návrhem na uzavření leasingové smlouvy, následně P. Š. převzal vozidlo dne 24. 6. 1998 a dne 27. 6. 1998 je dle pokynu obviněného R. Š. vyvezl za účelem prodeje přes hraniční přechod do ciziny, kde bylo vozidlo prodáno, čímž byla způsobena společnosti Š. s.r.o. škoda ve výši nejméně 329.522,80 Kč,
ad 5) společně s již odsouzenými Z. B. a J. H. a po dohodě se Z. B. nechal J. H. dne 10. 7. 1998 v sídle společnosti A. C. s.r.o., pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., s vědomím, že podmíkám smlouvy nedostojí a vozidlo bez souhlasu majitele prodá, vylákat do užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia LX 1.6, v hodnotě 352.339,70 Kč, přičemž obviněný R. Š. poskytl částku 61.493,90 Kč hrazenou předem, kterou J. H. předal Z. B., a dále obviněný R. Š. připravil pro J. H. veškeré doklady nezbytné k uzavření leasingové smlouvy včetně nepravdivého potvrzení zaměstnavatele, poté J. H. převzal vozidlo dne 13. 7. 1998 a dne 16. 7. 1998 je podle instrukcí obviněného R. Š. a Z. B. převezl přes hraniční přechod do ciziny, kde vozidlo prodal, a následně se záměrem zastřít toto jednání, na pokyn obviněného R. Š. dne 25. 9. 1998 nepravdivě oznámil odcizení vozidla na místním oddělení Policie ČR P., čímž byla společnosti Š. s.r.o., způsobena škoda ve výši 290.845,80 Kč,
ad 6) po předchozí vzájemné dohodě s již odsouzenými D. B. a J. G. nechal J. G. dne 6. 8. 1998 v O., v sídle společnosti U. s.r.o., pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., s vědomím, že podmínkám smlouvy nedostojí a vozidlo bez souhlasu majitele prodá, vylákat do užívání osobní motorové vozidlo VW Golf, 1.6, v hodnotě 533.225,10 Kč, když na platbě předem byla uhrazena částka 144.847,90 Kč, kterou mu poskytl obviněný R. Š., jenž mu zároveň předal doklady nezbytné pro uzavření leasingové smlouvy včetně nepravdivého potvrzení zaměstnavatele, následně všichni společně převzali vozidlo dne 10. 8. 1998 a dne 30. 8. 1998 obviněný R. Š. a J. G. vozidlo vyvezli přes hraniční přechod do ciziny, kde je prodali, čímž společnosti Š. s.r.o., způsobili škodu ve výši 388.377,20 Kč,
ad 7) po předchozí vzájemné dohodě nechal již odsouzeného I. K. dne 10. 9. 1998 v O., v provozovně společnosti A. s.r.o., pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., s vědomím, že podmínkám smlouvy nedostojí a vozidlo bez souhlasu majitele prodá, vylákat k užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia GLX 1.6, v hodnotě 399.000,10 Kč, když na platbě předem byla uhrazena částka 69.637,10 Kč, kterou mu poskytl obviněný R. Š., jenž zároveň obstaral nepravdivé potvrzení zaměstnavatele uplatněné v souvislosti s návrhem na uzavření leasingové smlouvy, poté dne 14. 9. 1998 I. K. vozidlo převzal a dne 21. 9. 1998 se je s obviněným R. Š. pokusili vyvézt přes hraniční přechod do ciziny, kde chtěli vozidlo prodat, to však bylo orgány Policie zajištěno a vráceno společnosti Š. s.r.o., přičemž v důsledku tohoto jednání hrozilo společnosti Š. s.r.o., způsobení škody ve výši nejméně 329.362,40 Kč,
ad 8) po vzájemné předchozí dohodě nechal již odsouzeného I. K. dne 28. 9. 1998 v P., v prodejně společnosti A. J. s.r.o., pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností I. L. a.s., nyní G. C. L. a.s., s vědomím, že podmínkám smlouvy nedostojí a vozidlo bez souhlasu majitele prodá, vylákat do užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia GLX 1.6, v hodnotě 406.000,- Kč, když na platbě předem byla uhrazena částka 77.140, Kč, kterou mu poskytl obviněný R. Š., poté dne 30. 9. 1998 I. K. vozidlo převzal a dne 9. 10. 1998 je podle pokynu obviněného R. Š. neoprávněně prodal P. d. o. s.r.o., za částku 350.000,- Kč, čímž byla způsobena poškozené organizaci I. L. a.s., nyní G. C. L. a.s., škoda ve výši 328.860,- Kč,
ad 9) po předchozí vzájemné dohodě nechal již odsouzeného A. T. dne 17. 4. 1998 v O., v sídle společnosti A. a.s., pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., s vědomím, že podmínkám smlouvy nedostojí a vozidlo bez souhlasu majitele prodá, vylákat do užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia GLX 1.6, v hodnotě 397.700,20 Kč, když na platbě předem byla uhrazena částka 70.767,95 Kč, kterou mu poskytl obviněný R. Š., další splátky neplatil, vozidlo dne 20. 4. 1998 převzal a dne 21. 7. 1998 je podle instrukcí obviněného R. Š. vyvezl přes hraniční přechod do ciziny, kde je prodal, a následně dne 27. 8. 1998 nepravdivě oznámil odcizení vozidla na Obvodním oddělení Policie ČR B., čímž byla způsobena společnosti Š. s.r.o., škoda ve výši 326.932,25 Kč,
ad 10) obvinění R. Š. a M. G. poté, co dne 4. 12. 1996 v B., v A. ing. R. A., již odsouzený J. K. pod záminkou uzavření leasingové smlouvy se společností Š. s.r.o., s vědomím, že podmínkám smlouvy nedostojí a vozidlo bez souhlasu majitele prodá, vylákal do užívání osobní motorové vozidlo tovární značky Seat Toledo, v hodnotě 629.230,10 Kč, přičemž na platbě předem uhradil částku 79.774,50 Kč, další splátky již neplatil, následně vozidlo dne 17. 12. 1996 převzal a vzápětí je předal obviněnému R. Š., jenž s vědomím, že se jedná o vozidlo pořízené na leasing, toto předal obviněnému M. G., a ten je dne 7. 1. 1997 převezl přes hraniční přechod do ciziny, kde vozidlo prodal O. I. M., čímž byla způsobena společnosti Š. s.r.o., škoda ve výši 549.455,60 Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný R. Š. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 9 T 196/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, ze dne 29. 8. 2003, sp. zn. 6 To 512/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestech obviněných M. G., M. J., D. P., a M. M., a o náhradě škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně obviněný R. Š. napadl odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 2 To 70/2005, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku, jímž byl obviněný R. Š. zavázán k povinnosti, aby společně a nerozdílně s již odsouzeným A. T. zaplatil společnosti Š. s.r.o., na náhradě škody částku ve výši 399.967,35 Kč. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §259 odst. 3 tr. ř. ohledně zrušené části nově rozhodl a podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému R. Š. uložil povinnost rukou společnou a nerozdílnou s již odsouzeným A. T., zaplatit na náhradě škody společnosti Š. s.r.o., částku ve výši 319.967,40 Kč.
Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný R. Š. prostřednictvím obhájce JUDr. T. Š. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vyjádřil přesvědčení, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V obsahu tohoto dovolání obviněný především zdůraznil, že soud prvního stupně a následně i soud odvolací dospěly k závěru o vině dovolatele a k právní kvalifikaci činů, jichž se měl dopustit na základě důkazů, které byly z hlediska trestního řádu irelevantní nebo nepoužitelné. Zejména uvedl, že svědci P. K. a I. K. byli v hlavním líčení nesprávně jako svědci poučeni, a i přesto, že výpověď svědka I. K. byla učiněna v postavení obžalovaného, byla posléze podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. čtena jako výpověď svědka. Obdobné nedostatky obviněný namítl též ve vztahu k výpovědi spoluobviněného D. B. Poukázal u ní, že ač tato výpověď spoluobviněných byla učiněna v jiné trestní věci v postavení obviněného, soud prvního stupně ji přečetl bez splnění procesních náležitostí jako výpověď svědka. Stejné procesní pochybení shledal i ohledně výpovědi svědka J. K. Všechny tyto důkazy označil za procesně nezpůsobilé a zpochybnil jimi správnost závěrů o vině a v důsledku toho použitou právní kvalifikaci.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 50 T 3/2001 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 2 To 70/2005 zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tuto věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Dále podle ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl v napadené věci uložen.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání obviněného předloženo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř., ve svém písemném vyjádření konstatovala, že obviněný v rámci dovolání zopakoval námitky, které uplatňoval i v průběhu odvolacího řízení. Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem již rozhodoval podruhé, když nejprve původní rozsudek (ze dne 4. 7. 2002) zrušil a uložil soudu prvního stupně, aby byly obviněným vytýkané nedostatky odstraněny. Státní zástupkyně poukázala na naprostou shodu námitek uvedených v odvolání, o němž rozhodl odvolací soud, s těmi, které obviněný uplatnil v právě projednávaném dovolání. Z uvedené argumentace obviněného usoudila, že dovolatel nezpochybnil kvalifikovaným způsobem právní posouzení skutků ani neuvedl žádné vady, které by měly původ v nesprávném hmotně právním posouzení. Takto odůvodněné dovolání, ačkoli v jeho úvodu dovolatel avizoval námitku právního charakteru, opřel výhradně o skutkové námitky, což se míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani po obsahové stránce neodpovídá žádnému dalšímu zákonnému důvodu dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Na základě těchto úvah navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného R. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Posuzoval dále otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být dovolání podáno, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám obviněného je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Pokud obviněný vytkl Vrchnímu soudu v Olomouci, že akceptoval procesní pochybení v postupu nalézacího soudu a v důsledku toho bylo rozhodnutí o vině opřeno o procesně nezpůsobilé důkazy, jde o argumentaci, která se v žádném směru nedotýká právní problematiky. Obviněný tímto způsobem brojí výhradně proti procesnímu postupu soudů, na základě něhož byly prováděny důkazy, které se staly podkladem pro zjištěný skutkový stav věci. Proto, když obviněný namítal výhradně nedostatky procesní povahy, když konkrétně zmiňoval ustanovení §211 tr. ř. nebo §100 tr. ř., zpochybňoval tím skutková zjištění, která z takového procesního postupu vzešla. I když obviněný zmínil, že neprocesně provedené důkazy mají dopad na právní kvalifikaci, Nejvyšší soud shledal, že těmito svými výhradami, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve výroku napadeného rozsudku ve skutkových zjištěních. Primárně tedy vznesl námitky proti postupu soudu při provádění a následném hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Na základě všech těchto prokázaných okolností, je zcela nepochybné, že obviněný cestou dovolání ani v jedné ze zmíněných námitek kvalifikovaným způsobem právní posouzení skutku nezpochybnil a neuvedl žádné pochybení, které by mělo svůj původ v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Je vhodné poukázat na to, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, když obviněný sám ani tuto námitku nevznesl.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně.
Nad rámec podaného dovolání dovolací soud považuje za vhodné uvést, že s ohledem na obsah spisového materiálu shledal, že odvolací soud se stejnými námitkami obviněného podrobně zabýval a vysvětlil v napadeném rozhodnutí, že všechny důkazy, z nichž vina obviněného vychází, jsou procesně použitelné a bylo možné o ně zjištěná skutková zjištění opírat. Dovolací námitky nevedly k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, neboť všichni svědci, kteří byli původně v postavení obviněných, byli řádně a výslovně poučeni i o možnosti odmítnout výpověď, a kromě svědka P. K. žádný z nich tohoto svého práva nevyužil a svědeckou výpověď podal. Soud proto důvodně o takto procesně způsobilé výpovědi své rozhodnutí o vině opřel, když za podklad nebral toliko výpověď P. K., který v postavení svědka nevypovídal. Při odstraňování rozporů u spolupachatelů obviněného vypovídajících v postavení svědků, byly rovněž dodrženy procesní předpisy.
Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů dovolání obviněného R. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomuto způsobu rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal podmínky proto, aby s odkazem na ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, jak se obviněný v rámci svého dovolání domáhal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová