ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1222.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1222/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2007 dovolání podané obviněným J. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2006, sp. zn. 3 To 90/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 99/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2005, sp. zn. 12 T 99/2005, byl obviněný J. R. uznán vinným v bodě 1), 2) rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, d, e) tr. zák. a v bodě 3) rozsudku trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení §42 odst. 1 tr. zák. a ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným
- D. R., částku ve výši 5 200,- Kč,
- Z. Z., částku ve výši 4760,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, d, e) tr. zák. dopustil tím, že
ad 1) dne 28. 11. 2004 v době kolem 9,30 hod. v průběhu návštěvy poškozené D. R. využil nepozornosti jmenované a odcizil jí playstation, mobilní telefon, zlatý prsten s vyrytým písmenem a finanční hotovost ve výši 200,- Kč, čímž poškozené R. způsobil škodu v celkové výši 5 200,- Kč,
ad 2) blíže nezjištěného dne v měsíci listopadu 2004 v průběhu návštěvy v bytě poškozené Z. Z. využil spánku jmenované a odcizil jí videorekordér nezjištěné značky, tašku a dva zlaté řetízky s jedním zlatým přívěskem, které poškozené sňal z krku během jejího spánku, přičemž tímto svým jednáním způsobil poškozené Z. škodu v celkové výši 4 760,- Kč.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jenž spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. se dopustil tím, že dne 20. 1. 2005 v době kolem 14,00 hod. poblíž zahrádkářské kolonie, nejprve požadoval po poškozeném J. Š. peníze, a když mu je poškozený odmítl dát, udeřil ho pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde mu následně z kapsy kalhot vytáhl 50,- Kč a z ruky mu sundal hodinky, čímž poškozenému způsobil škodu v celkové výši 250,- Kč, a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 1 T 6/2002, který nabyl právní moci dne 21. 1. 2003, odsouzen mimo jiné i pro skutky kvalifikované jako trestný čin krádeže dle §247 odst. 1, písmeno d), e) tr. zák. a jako trestný čin loupeže dle §234 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, který vykonal dne 19. 9. 2004.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2006, sp. zn. 3 To 90/2006, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to v rozsahu výroku o vině skutky ad 1) a ad 3) [ke skutku ad 2) se dle dovolání obviněný v plném rozsahu doznal] v rozsudku soudu prvního stupně. Odkázal v něm na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel tvrdí, že oba soudy došly k nesprávnému právnímu posouzení skutku, protože se v žádném případě nejedná o trestný čin loupeže. Namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zakotvených práv, zejména práva na spravedlivý proces, protože nebyl proveden znalecký posudek na údajně poškozeného Š., nebyli předvoláni svědci, které navrhovala i obžaloba - svědek P. a P. a nebyli vyslechnuti svědci obhajoby policista R., družka Š., případně matka Š. a byly nesprávně hodnoceny jednotlivé důkazy. Dovolatel své výhrady konkretizuje u skutků pod body 1 a 3 výroku o vině rozsudku, přičemž v zásadě poukazuje na to, že k uvedeným skutkům se nedoznal. Dovolatel soudům vytýká, že vadně hodnotily důkazy provedené k těmto bodům obžaloby, a to zejména svědeckou výpověď svědka Š., protože se jedná o osobu nedůvěryhodnou.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2005, č. j. 12 T 99/2005, v celém rozsahu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 3 To 90/2006, a zrušil i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265l tr. řádu a věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozornil na rozpor mezi petitem a důvody podaného dovolání, neboť dovoláním jsou napadány pouze výroky o vině v bodech 1 a 3, avšak dovolatel požaduje zrušení celého prvostupňového rozhodnutí včetně bodu 2 výroku o vině, proti němuž však dovolatel nemá žádných výhrad. Dále státní zástupce konstatoval, že důvody dovolání jsou doslova identické s předešle podaným odvoláním v této věci, přičemž dovolatel zjevně zaměňuje řízení o mimořádném opravném prostředku s jakýmsi opakovaným odvolacím řízením. Dovolatelem uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu může založit pouze vada v právním posouzení skutkového stavu či v jiném právním posouzení. Takovou vadu však obviněný napadenému meritornímu rozhodnutí nevytýká, vyhovění či nevyhovění důkazním návrhům obviněného a způsob hodnocení provedených důkazů nejsou hmotně právním posouzením věci, nýbrž se jedná o námitky procesní, resp. skutkové povahy, na něž deklarovaný dovolací důvod nedopadá. Podle názoru státního zástupce obviněným vyjádřené výhrady nevyhovují ani žádnému dalšímu z dovolacích důvodů, jak jsou vyjmenovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Státní zástupce se dále domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a navrhuje, aby dovolací soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání odmítl, neboť zjevně bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Současně souhlasil, aby dovolací soud učinil toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání a pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. řádu/ nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) h) tr. řádu. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 2 tr. řádu/.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 tr. řádu dovolání lze podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. řádu.
V souvislosti s tím se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu, neboť podle §265i odst. 3 tr. řádu Nejvyšší soud přezkoumává zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvního.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též “jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Jestliže obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, musel by být tento důvod v dovolání skutečně tvrzen a následně odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení by mohla být vytýkána i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. Nejvyšší soud v řízení o dovolání se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 443/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu, ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravním prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumávání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán údajně nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav podle §2 odst. 5 tr. řádu) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Na základě hodnocení důkazů založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění - skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. řádu), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. řádu zjištěno pochybení. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují jen proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. řádu).
Z námitek uplatněných v dovolání vyplývá, že dovolatel se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem věci. Soudům vytýká, že skutková zjištění opřely zejména o nevěrohodné výpovědi poškozeného Š., nebyl proveden znalecký posudek na údajně poškozeného Š., nebyli vyslechnuti svědci obhajoby, a to policista R. a družka Š., případně matka Š. Zpochybňuje hodnotící závěry soudů k otázce prokázání úmyslu obviněného získat od poškozeného věc za použití násilí. V souvislosti s námitkou dovolatele, že v jeho věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“.
Nejvyšší soud uzavírá - dovolatelem uplatněný důvod může tedy založit pouze vada v právním posouzením skutkového stavu či v jiném hmotně právním posouzení a takovou vadu však dovolatel napadenému rozhodnutí nevytýká. Dovolatelem uplatněné námitky nenaplňují ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jak jsou vyjmenovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. dubna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman