ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.418.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 418/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti žalovanému O. Š., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 145.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 C 136/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. května 2006, č. j. 5 Co 740/2006-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 11. ledna 2006, č. j. 11 C 136/2005-60, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 145.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení p. a. od 17. 11. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení (jeho předchozí žalobu zamítající rozsudek ze dne 28. prosince 2004, č. j. 11 C 784/2004-25, a potvrzující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. dubna 2005, č. j. 6 Co 336/2005-37, Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 20. října 2005, č. j. 33 Odo 957/2005-53, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení). K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. května 2006, č. j. 5 Co 740/2006-79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou není promlčen a požadavek na zaplacení žalované částky včetně příslušenství, vyplývající ze smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální výstavbu občanům, uzavřené dne 16. 10. 1989, dobrým mravům neodporuje. Ze žádné skutečnosti nevyplývá, že by motivací žalobkyně byl úmysl poškodit či znevýhodnit žalovaného. Konstatoval, že uvedená smlouva byla uzavřena v souladu s tehdy platnou vyhláškou č. 136/1985 Sb., úroky z prodlení jsou požadovány podle §517 odst. 2 obč. zák. Žalovaný o svém prodlení musel vědět, neboť měl vycházet z obsahu smlouvy. Změna politické situace ve státě nemůže mít na danou věc vliv, neboť se dotkla obou účastníků řízení. Opačný výklad by byl na újmu principu právní jistoty a nepřiměřeně by oslabil subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Žalovaný své tvrzení o špatné sociální situaci ničím nedoložil. Odvolací soud proto neshledal důvody pro odepření práva žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění, je zde vyloučeno a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., dopadající na případy, kdy řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sám o sobě (i kdyby byl dán) přípustnost dovolání založit nemůže.
V rámci způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) žalovaný zpochybnil právní posouzení věci z hlediska §3 odst. 1 obč. zák., jež však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, nebo ze dne 9. 1. 2001 sp. zn. 29 Odo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71). Úvahu soudu založenou na aplikaci §3 odst. 1 obč. zák. nelze zobecnit, má význam právě a jen pro projednávanou věc, neboť je v každém konkrétním případě podložena zcela jedinečnými zjištěními, z nichž plyne - a to i s přihlédnutím k situaci strany oprávněné - že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“ byl v rozhodnutích Nejvyššího soudu opakovaně podán (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005) a soudy v dané věci z jeho intencí nevybočily. Dovolací námitky, jimiž je argumentováno, že soudy nevzaly dostatečně v úvahu genezi tohoto případu, nastalé změny politické situace ve státě, skokový nárůst cen, jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry a snahu o aktivní přístup k řešení problematické situace, jsou z pohledu přípustnosti dovolání irelevantní, neboť dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze (jak bylo výše řečeno) v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít.
Rovněž námitka žalovaného, že soudy neprovedly důkazy potřebné k posouzení důvodnosti návrhů stran, která je uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu