ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1108.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1108/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. října 2007 o dovolání obviněného S. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2007, č. j. 12 To 19/2007-5361, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2007 pod sp. zn. 4 T 3/2006 takto:
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2007, č. j. 4 T 3/2006-5267, byl obviněný S. B. společně s obviněným P. R. v bodě III. výroku rozsudku uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž oběma byl za tento trestný čin uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byli obvinění pro výkon tohoto trestu zařazeni do věznice s dozorem. Zároveň byl obžalovaným uložen podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění na dobu deseti let.
Z podnětu odvolání obviněných S. B. a P. R. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2007, č. j. 12 To 19/2007-5361, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku pod bodem ad. III. a v celém výroku o trestu ve vztahu k jmenovaným a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Každému z nich podle §247 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když pro výkon tohoto trestu obviněné zařadil do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněným uložen trest vyhoštění na dobu deseti let. Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze obviněný S. B. podal dovolání.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že z textu obžaloby a odsuzujícího výroku není zřejmé, jak se jednotliví spolupachatelé měli na spáchání trestného činu podílet, zda se všichni podíleli stejným způsobem nebo zda se u některého z nich nejednalo o účastenství. V tomto směru poukazuje na přepis telefonátu na č. l. 3239 – 3240, z něhož vyplývá, že osoba používající M. telefon odcizila „celý bus čínských křápů“ sama. Zdůraznil, že žádné odposlechy telefonických hovorů nesvědčí o jakékoli jeho účasti na odcizení bot z tržnice S. Domnívá se, že účast na trestném činu nebyla prokázána v souvislosti s jeho osobou. Další námitkou obviněný brojí proti způsobu, jakým byla vyčíslena škoda. Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Spis však obsahuje výpověď svědka L. Z. ze dne 2. 6. 2005. Tento se však k hlavnímu líčení nedostavil, když místo něj soud vyslechl osobu, kterou svědek zmocnil. Avšak tato osoba nemohla soudu poskytnout žádné informace, neboť o zboží, které bylo odcizeno vůbec nic nevěděla. Svědek uvedl, že společnost, jejímž je představitelem, nemá doklady o tom, o jaký druh obuvi a o jaké množství se jednalo. Po opakovaných urgencích ze strany policie do spisu doručil značně zastaralé faktury (č. l.), na jejichž základě „kdosi“ vypočetl způsobenou škodu. Obviněný napadá jednak letitost předložených faktur, ale i způsob, jakým byl přepočítáván kurs dolaru vůči české měně. V případě faktury ze dne 27. 11. 2001 je užíván kurs 50,64 za 1 USD (dle ČNB 37,557 Kč), u faktury ze dne 3. 12. 2001 kurs 41,07 Kč (dle ČNB 37,396 Kč), u faktury ze dne 19. 3. 2002 kurs 39,43 Kč (dle ČNB 35,548). Dodává, že z citovaných faktur není zřejmé, o jaké boty se jedná. Rozlišuje pouze pánské, dámské a dětské boty, avšak žádná faktura nezní na domácí obuv, která byla nalezena v mém bydlišti. Způsobená škoda nebyla stanovena znaleckým posudkem. Předložené faktury nesplňují hledisko účelně vynaložených nákladů a přepočet uvedených cen se výrazně vymyká rámci kursu platného v době údajného dodání zboží do ČR. Obviněný navíc vyslovil podezření, že zboží neprošlo celním řízením, neboť žádné doklady o tomto řízení nebyly předloženy, byť z nich by bylo možné nejlépe výši způsobené škody stanovit. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc po doplnění dokazování v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Uvedla, že ve výroku rozsudku soudu prvního i druhého stupně byla hodnota odcizeného vozidla stanovena na základě znaleckého posudku znalce Z. ve výši 163.000,- Kč. Správnost tohoto zjištění nezpochybňuje. Pokud jde o výši škody způsobenou odcizením obuvi, odvolací soud v souladu s odvolacími námitkami obviněného na základě dokladů založených ve spise a písemného vyjádření poškozených zredukoval výši škody na částku 220.347,- Kč. Dospěla k závěru, že tato zjištění nepochybně postačují k jednoznačnému závěru, že hodnota všech věcí, které byly předmětem útoku, činila v souhrnu částku mnohonásobně vyšší než 25.000,- Kč. Podle popisu skutku výroku o vině napadeného rozsudku obviněný společně s dalším spolupachatelem získal trestnou činností věci v úhrnné hodnotě 383.347,- Kč, přičemž v odůvodnění rozsudku je rozvedeno, o které důkazy soud toto zjištění opřel. V této části tedy rozhodnutí odvolacího soudu netrpí vytýkanými vadami, protože ve výroku rozsudku (v tzv. skutkové větě), soud uvedl všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, včetně škody nikoliv malé. Za této situace státní zástupkyně shledala dovolání obviněného zjevně neopodstatněným. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, udělila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud konstatuje, že nepřihlížel k námitkám obviněného, jimiž tento brojí proti nesprávnému právnímu posouzení formy účastenství jednotlivých spolupachatelů, neboť je zjevné, že ve skutečnosti zpochybňuje svou účast na spáchaném trestném činu. Takovou námitku je třeba považovat za ryze skutkovou, s právním posouzením skutku nebo s jiným hmotně právním posouzením nikterak nesouvisející. Takové námitky nezakládají dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti lze poukázat na tu část dovolání obviněného, kde tento soudu prvního stupně vytýká, že „odsuzující výrok se liší od popisu skutku v obžalobě, kde bylo uvedeno, že se měl trestného jednání dopustit nejen se spoluobviněným P. R. a neztotožněným pachatelem, ale i s A. M. Tento spoluobžalovaný i přes skutečnosti plynoucí z telefonátu nebyl uznán vinným, a to i přes skutečnost, že pachatelem byla pouze jediná osoba, nikoli však obviněný B.“. Ze skutkového zjištění odvolacího soudu mj. vyplývá, že „spolu s neztotožněným pachatelem odcizili…“, přičemž v tomto skutkovém zjištění soudy vyjádřily spolupachatelství obviněných R. a B. Ze shora uvedeného vyplývá, že samou podstatou dovolání obviněného je zpochybnění skutkových zjištění soudů. Lze jen dodat, že při domovní prohlídce v bytě manželů B. a R. bylo nalezeno zboží, které poškozený poznal. Tato skutečnost tedy vyvrací verzi obviněného, totiž že neexistuje žádná souvislost mezi trestnou činností a jeho osobou. Pokud se soud prvního stupně na str. 15 rozsudku vyjadřuje k odposlechům, pak jen do té míry, že je z nich zřejmé, že výpovědi manželek obviněných B. a R. nelze pokládat za věrohodné. Zmíněné odposlechy vyvracejí obhajobu obviněných, že zboží nalezené u nich při domovní prohlídce zakoupili ve slevě na tržišti s úmyslem odvézt je na U. Jestliže by tomu tak skutečně bylo, neměli by obvinění B. a R. důvod o této skutečnosti mlčet a podávat pravdě odporující údaje. V tomto směru tedy soud prvního stupně dospěl k nezpochybnitelným závěrům.
Jestliže obviněný namítá, že způsob stanovení výše škody odporuje hlediskům předpokládaným v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., Nejvyšší soud nemůže ani tuto námitku považovat za právně relevantní.
V tomto směru lze pouze uvést, že obsahově shodné námitky rozvedl ve svém řádném opravném prostředku – odvolání obviněný a s těmito se odvolací soud vypořádal na str. 8 – 9 odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud poukázal na důkazy, které se staly podkladem pro jeho skutkové závěry v případě rozsahu způsobené škody. Zde je třeba konstatovat, že výše škody vzniklá poškozenému odcizením motorového vozidla napadána není, přičemž sama škoda vzniklá odcizením vozidla je dostatečná k právní kvalifikaci jednání obviněného podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Odvolací soud při stanovení výše škody vycházel z dokladů, které mu byly poškozeným předloženy a ze kterých vyplývá jaká obuv měla být předmětem trestné činnosti obviněných. Jak již bylo shora uvedeno, obviněný poznal jako svojí obuv (určenou k prodeji), která byla nalezena v bydlišti obviněných v Č., přičemž jejich vysvětlení, resp. vysvětlení svědků ke způsobu jak se zde ocitla, považovaly soudy obou stupňů za nevěrohodné. Odvolací soud na základě důkazů založených ve spise pak oproti rozsudku soudu prvního stupně upravil výši škody. Jestliže v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu tento poukazuje na důkazy, které se staly podkladem pro skutkové zjištění o výši jednáním obviněného (obviněných) způsobené škody, pak v této části napadené rozhodnutí nemůže trpět obviněným vytýkanými právními vadami, neboť obviněným jsou vytýkány vady skutkové.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného, které podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann