ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.198.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 198/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 o dovolání, které podal obviněný P. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 3 To 826/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 200/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 7 T 200/2004, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „ačkoliv věděl, že M. F. a Z. F. jsou ve finanční tísni, neboť dlužili nájemné, tak dne 14. 4. 2003 uzavřel s M. F. smlouvu o převodu členských práv a povinností na byt o velikosti 2+K u stavebního bytového družstva, kdy jim slíbil, že za převod tohoto bytu jim poskytne dne 19. 5. 2003 půjčku 100 000,- Kč a uzavře s nimi smlouvu o podnájmu na dobu 10 let, avšak po uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností k uvedenému bytu jim půjčku neposkytl. V přesně nezjištěný den v měsíci květnu 2003 předal M. F. částku 450,- Kč, jako penále, týkající se zpoždění s poskytnutím půjčky, na tuto platbu vystavil výdajový pokladní doklad, který si nechal podepsat M. F., které však kopii tohoto dokladu nepředal, na tomto dokladu byla uvedena částka 450,- Kč, následně na tento doklad vepsal bez vědomí manželů F. za částku 450,- Kč tři nuly a slovy tisíc s tím, že docílil znění dokladu na částku 450 000,- Kč, půjčku do současné doby neposkytl, přičemž dne 4. 6. 2003 uzavřel se Z. F. další nájemní smlouvu na dobu určitou po dobu 3 měsíců s tím, že poškozené přesvědčoval, že se jedná o smlouvu na dobu 1 roku a tímto způsobem získal shora uvedený družstevní byt s tržní hodnotou 315 000,- Kč“.
Za tento trestný čin byl obviněný P. S. podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 40 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný P. S., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích. Rozsudkem ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 3 To 826/2005, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. S. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť ten „ačkoliv věděl, že M. F. a Z. F. jsou ve finanční tísni, neboť dlužili nájemné, tak dne 14. 4. 2003 uzavřel s M. F. smlouvu o převodu členských práv a povinností na byt o velikosti 2+K u stavebního bytového družstva, kdy jim slíbil, že za převod tohoto bytu jim poskytne dne 19. 5. 2003 půjčku 100 000,- Kč a uzavře s nimi smlouvu o podnájmu na dobu 10 let, avšak po uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností k uvedenému bytu jim půjčku neposkytl a uhradil za ně toliko dluh na nájemném ve výši 29.695,50 Kč, v přesně nezjištěný den v měsíci květnu 2003 předal M. F. částku 450,- Kč, jako penále, týkající se zpoždění s poskytnutím půjčky, na tuto platbu vystavil výdajový pokladní doklad, který si nechal podepsat M. F., které však kopii tohoto dokladu nepředal, na tomto dokladu byla uvedena částka 450,- Kč, následně na tento doklad vepsal bez vědomí manželů F. za částku 450,- Kč tři nuly a slovy tisíc s tím, že docílil znění dokladu na částku 450 000,- Kč, půjčku do současné doby neposkytl, přičemž dne 4. 6. 2003 uzavřel se Z. F. nájemní smlouvu na dobu určitou po dobu 3 měsíců s tím, že poškozené přesvědčoval, že se jedná o smlouvu na dobu jednoho roku, tímto způsobem získal členská práva ke shora uvedenému družstevnímu bytu s tržní hodnotou 315 000,- Kč a tímto jednáním jim způsobil škodu ve výši nejméně 284.890,50 Kč“. Za to jej odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výměře 40 000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný P. S. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, „že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zákona. Když nebylo prokázáno, že obviněný uvedený čin skutečně spáchal“. V návaznosti na to namítl, že se soudy dostatečně nevypořádaly s tvrzeními obhajoby, když výpovědi manželů F. byly hodnoceny jako přesvědčivé a logické, přestože obhajobou byla namítána rozpornost jejich tvrzení i důvod křivého obvinění. Nevěrohodnost poškozených je podle něho dokládána skutečností, která odpovídá jeho tvrzení, že manželům F. byla slíbená půjčka (částka uvedená na účetním dokladu odpovídající 450.000,- Kč) ve skutečnosti vyplacena. Jedná se o to, že v době před květnem 2003, kdy mělo dojít k převzetí sporné částky 450.000,- Kč (či 450,- Kč podle obou napadených rozsudků), svědek Z. F. podepsal směnku jiného majitele znějící na 150.000,- Kč. Důvod tohoto závazku není dovolateli znám, nicméně je podle jeho slov prokazatelné, že „4 až 5 dnů po poskytnutí půjčky manželům F. dovolatelem, byl schopen Z. F. uvedenou směnku vyplatit, když na ni zaplatil 110.000,- Kč, vzhledem k tomu, že zbylý závazek dosud vyplacen nebyl, byla směnka dále indosována a dovolatel ji bude schopen v krátké době předložit dovolacímu soudu k prokázání svých tvrzení“. Zmíněná skutečnost tak doplňuje tvrzení obhajoby, neboť koresponduje s tím, že Z. F. uvedenou směnku vyplatil právě z peněz, které mu dovolatel poskytl na základě dohodnuté půjčky. V návaznosti na uvedené dovolatel opětovně označil tvrzení manželů F. za zcela nevěrohodné s tím, že se znovu „nabízí potřeba zabývat se námitkami vznesenými proti znaleckému posudku provedenému v přecházejícím řízení“. Uvedl pak, že tvrzení svědků (manželů F.) o tom, že byli ve finanční tísni a jsou nemajetní jsou tedy lživá, a toto „zjištění má zásadní vliv i na posouzení projednávaného případu“. V souvislosti s uvedenou argumentací dovolatel k dovolání přiložil fotokopii předmětné směnky ze dne 25. 2. 2003 a fotokopii listiny „uznání dluhu“, kterou podle jeho slov dne 18. 4. 2003 sepsala M. F.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolatel uvedl, že tento byl naplněn, když nebylo postupováno v souladu s ustanovením trestního řádu, neboť odvolací soud nejenže rozhodnutí o vzneseném opravném prostředku nepojal do výrokové části rozsudku, když fakticky podle obsahu odůvodnění rozsudku došlo k zamítnutí jeho odvolání, ale navíc nepostupoval ani v souladu s ustanovením §259 odst. 3 tr. ř. Podle zmíněného ustanovení se může odvolací soud odchýlit od skutkových zjištění soudu prvního stupně pouze tehdy, jestliže provede znovu některé důkazy či provede důkazy nové. Ani jedna z uvedených podmínek však podle dovolatele nebyla odvolacím soudem splněna, přesto se odvolací soud od skutkového zjištění soudu prvního stupně odchýlil, když jinak popsal skutkový děj a jinak vyčíslil škodu.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby dovolací soud „podle §265k tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a věc přikázal podle §265l tr. řádu zpět Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k novému projednání a rozhodnutí“. Dodal, že nesouhlasí s konáním neveřejného zasedání.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co v krátkosti zrekapituloval dovolací argumenty, se v obecné rovině vyjádřil k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mj. uvedl, že s odkazem na uvedený dovolací důvod, lze namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nelze však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů ani neúplnost dokazování apod. Zároveň poznamenal, že i v rámci řízení o dovolání lze připustit zásah do skutkových zjištění, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
V případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, když bylo zjištěno, že to byl obviněný P. S., kdo spáchal posuzovaný skutek. Skutková zjištění, která našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, soud učinil nejen na základě výpovědi poškozených M. a Z. F., nýbrž i na základě závěrů znaleckého posudku z oboru grafologie. V tomto směru státní zástupce odkázal na hodnotící úvahy soudu obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstatoval pak, že námitky dovolatelem uplatněné stojí obsahově mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. V posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů.
V další části svého vyjádření se státní zástupce zaměřil na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Poukázal na to, že tento důvod dovolání v jeho první alternativě, kterou obviněný uplatnil, patří mezi procesní důvody dovolání a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Důvodem dovolání tu je existence vady, spočívající v tom, že řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. byl zamítnut nebo odmítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V posuzované trestní věci však soud druhého stupně provedl odvolací řízení, v kterém z podnětu odvolání obviněného částečně upravil skutkovou větu, v níž namísto nepřesného obratu soudu prvního stupně „získal družstevní byt“ použil obrat „získal členská práva k družstevnímu bytu“ a dále upřesnil výši způsobené škody částkou 284.890,50 Kč, když soud prvního stupně ve skutkové větě uvedl částku 315.000,- Kč a až ve spojení s příslušnými pasážemi odůvodnění jeho rozsudku bylo zřejmé, že tuto částku považuje za způsobenou škodu. V daném případě tudíž nelze přisvědčit argumentaci obviněného, že by jím uplatněné dovolací námitky představovaly vadu spočívající v nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem (trestním řádem) odvolacímu soudu pro vydání jeho rozhodnutí.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, když soud rozhodl ve druhém stupni, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný P. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opřeno, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahují se k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci. Pouze z uvedených skutkových, procesních výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel tak nenamítá rozpor mezi soudy vykonanými skutkovými závěry a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy dovolatel ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V souvislosti s tím je nutno konstatovat, že předmětný dovolací důvod nemohl být dán již proto, že v posuzované věci nebylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Nehledě na to, o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu by nemohlo jít, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání pro provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2007
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý