ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.281.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 281/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2007 o dovolání, které podal obviněný J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 7 To 275/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 47/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 3 T 47/2004, byl obviněný J. S. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. a obviněný M. H. pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž „obž. H. dne 8. 4. 2004 v Č. p., a.s., písemně oznámil škodnou událost ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vzniklou při údajné dopravní nehodě dne 4. 4. 2003, mezi vozidlem zn. Opel Calibra, řízeným obž. H. a motocyklem (čtyřkolkou) zn. Yamaha YFM 600, řízeným obž. S., přičemž v oznámení pojistné události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla obž. H. uvedl pro určení nároku poškozeného S., pokud se týká popisu a průběhu nehodového děje, že mu při jízdě z kopce vběhla do vozovky srna, přičemž při pokusu se jí vyhnout, dostal s vozidlem smyk, vjel do protisměru, kde v té chvíli jel motocykl řízený obž. S., k poškození cizího majetku uvedl, že došlo k poškození motocyklu Yamaha, byla poškozena levá strana motocyklu od nárazu do stromu a dále byly poškozeny plasty od převrácení motocyklu, obž. S. rovněž dne 8. 4. 2003 v Č. p., a.s., v rámci oznámení škodné události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, oznámené obž. H., písemně uplatnil přímý nárok poškozeného k náhradě škody, ve kterém uvedl, že při jízdě na motocyklu zn. Yamaha mu vjelo do směru jeho jízdy vozidlo, strhl řízení do pravého příkopu, aby zabránil střetu, kde zavadil o strom a motocykl se převrátil do potoka a došlo k poškození motocyklu zn. Yamaha, ačkoliv ve skutečnosti k takto oznámené škodné události vedené k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vůči Č. p., a.s. na uvedeném místě a v daný čas vůbec nedošlo, přičemž v případě pozdějšího uznání nároku na náhradu škody z této škodné události ze strany Č. p., a.s., by bylo obž. S. plněno pojistné nejméně 182 059,- Kč“.
Za tento trestný čin byl obviněný J. S. podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 40. 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Obviněný M. H. byl podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 30. 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni. Rozsudkem ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 7 To 275/2006, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu ohledně obviněného J. S. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že tohoto obviněného uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., protože „poté, co M. H., dne 16. 4. 2003 v Č. p., a.s., písemně oznámil škodnou událost ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vzniklou při údajné dopravní nehodě dne 4. 4. 2003, mezi vozidlem zn. Opel Calibra řízeným M. H. a jím řízeným motocyklem (čtyřkolkou) zn. Yamaha YFM 600 a za situace, že v oznámení pojistné události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla M. H. uvedl pro určení nároku poškozeného J. S., pokud se týká popisu a průběhu nehodového děje, že mu při jízdě z kopce vběhla do vozovky srna, přičemž při pokusu se jí vyhnout, dostal s vozidlem smyk, vjel do protisměru, kde v té chvíli jel motocykl řízený J. S. a došlo k poškození motocyklu Yamaha tak, že byla poškozena levá strana motocyklu od nárazu do stromu a dále, že byly poškozeny plasty od převrácení motocyklu a dne 16. 4. 2003 v Č. p., a.s. v rámci oznámení škodné události k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla oznámené M. H. písemně uplatnil přímý nárok poškozeného k náhradě škody, ve kterém uvedl, že při jízdě na motocyklu značky Yamaha poté, co mu vjelo do směru jeho jízdy vozidlo, strhl řízení do pravého příkopu, aby zabránil střetu, kde zavadil o strom a motocykl se převrátil do potoka a došlo k jeho poškození; ačkoliv ve skutečnosti k takto oznámené škodné události vedené k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vůči Č. p., a.s. na uvedeném místě a v daný čas vůbec nedošlo, přičemž v případě pozdějšího uznání nároku na náhradu škody z této škodné události ze strany Č. p., a.s. by mu bylo vyplaceno pojistné nejméně 182.059,- Kč“. Za to obviněného J. S. odsoudil podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil peněžitý trest ve výši 40 000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku v prvé řadě namítl, že soudy obou stupňů pochybily, když svá hmotně právní posouzení skutku opřely pouze o znalecký posudek Ing. Z. V. ze dne 8. 8. 2003. V návaznosti na to vyjádřil vůči jmenovanému znalci a předmětnému znaleckému posudku výhrady. Především uvedl, že jmenovaný znalec je ve smyslu §105 odst. 3 tr. ř. podjatý, neboť „poškozený, Č. p., a.s., je dobrým zákazníkem znalce Ing. Z. V.“, z čehož následně dovodil, že „lze mít tedy pochybnosti, že znalecký posudek zpracovaný v tomto trestním řízení je zpracován nestranně“. Tvrzení soudu o tom, že znalec k Č. p., a.s. nemá „pracovněprávní či jiný bezprostřední vztah“, je podle jeho názoru v rozporu se zjištěnými skutečnostmi. Dále namítl, že jmenovaný znalec byl přibrán opatřením orgánu policie dne 25. 6. 2006, a to ještě před sdělením obvinění, čímž bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, neboť nemohl vznést námitky proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření ani formulaci jednotlivých otázek. Přes argumentaci soudu, že znalec byl přibrán až po zahájení úkonů trestního řízení, nelze podle jeho přesvědčení z hlediska trestního řádu považovat znalecký posudek a jednání znalce za správné, neboť znalec provedl prohlídku místa nehody a motocyklu Yamaha dne 30. 5. 2003, přičemž policejním orgánem byl přibrán až opatřením o přibrání znalce dne 25. 6. 2003. To podle dovolatele prokazuje, že znalecký posudek byl proveden na objednávku Č. p., a.s., a tudíž je v trestním řízení nepoužitelný. Podle jeho slov hodnocením tohoto důkazu a zároveň nepřipuštěním jiného znaleckého posudku, jehož provedení obhajoba navrhovala, bylo porušeno právo na spravedlivý proces. V této souvislosti zdůraznil, že postupem soudů obou stupňů (nepřipuštěním jiného znaleckého posudku) došlo konkrétně k porušení ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. Namítanou podjatost znalce dovodil i z toho, že znalec při výslechu v hlavním líčení „trval na některých svých závěrech, ačkoliv je nedokázal logicky vysvětlit a doložit“. Pro případ závěru o použitelnosti předmětného znaleckého posudku dovolatel uvedl, že je nutno upozornit na podstatné nesrovnalosti a nepřesnosti tohoto posudku, což následně rozvedl, a opakoval, že znalec v průběhu hlavního líčení nebyl schopen odpovědět na některé dotazy obhajoby či samotného soudce, což následně konkretizoval.
Poté, co v další části dovolání zmínil, že předpokladem naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu je úmyslné jednání pachatele při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy spočívající v uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, dovolatel konstatoval, že během dosavadního řízení nebylo prokázáno, že by se spolu se spoluobviněným M. H. takového jednání skutečně dopustil. On sám (dovolatel) vypovídal pouze na policii v L. K., kde byl s účastníky nehody sepsán protokol. Zdůraznil pak, že jediným důkazem, na kterém soud postavil své závěry, je zmiňovaný znalecký posudek, jeho závěr je však „v ostrém rozporu s ostatními provedenými důkazy“. V návaznosti na toto tvrzení se vyjádřil k dalším důkazům, jež zhodnotil. Konkrétně zmínil výpověď svou i spoluobviněného M. H., výpovědi svědků M. T., J. N., M. N. a L. P., záznam o dopravní nehodě ze dne 4. 4. 2003, č. j. ORCH 204/LK-PŘ-2003, náčrtek a fotodokumentaci. Zejména přitom dovodil, že o dopravní nehodě vypověděl v podstatě shodně se spoluobviněným a drobné, zcela nepodstatné odchylky lze vysvětlit časovou prodlevou od data nehody. Výhrady vyjádřil proti závěru soudu, podle něhož jsou v jeho výpovědi rozpory. Dále uvedl, že výpovědi odsouzených zcela korespondují se záznamem o malé dopravní nehodě a náčrtkem. Výpověď svědka M. T. podle jeho mínění vylučuje verzi uváděnou obžalobou. Svědek J. N. (likvidátor pojišťovny) uvedl, že pokud by se jednalo o starou škodu, dokázal by to odhadnout, v daném však případě tomu nic nenasvědčovalo. Svědek M. N. (pojišťovací agent) potvrdil, že zmíněný motocykl viděl a pokud je na protokolu o prohlídce, kterou provedl, uvedeno, že motocykl je nepoškozen, pak také nepoškozen byl. Z výpovědi svědka L. P. vyplývá, že v jeho servisu byla na žádost dovolatele opravována čtyřkolka Yamaha YFM 600. Tento svědek se také obecně vyjádřil k otázce způsobu poškození motocyklu.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „napadený rozsudek zrušil ve smyslu §265k trestního řádu“. Požádal rovněž, aby předseda senátu Nejvyššího soudu „rozhodl o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §265o odst. 1 trestního řádu“.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, když soud rozhodl ve druhém stupni, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný J. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opřeno, lze podřadit pod uplatněný důvod dovolání, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti dokazování a skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká procesně vadné a neúplné důkazní řízení (viz námitku nepoužitelnosti znaleckého posudku znalce Ing. Z. V. z důvodu jeho podjatosti a námitku nepřipuštění znaleckého posudku navrhovaného obhajobou), nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci (viz zejména tvrzení, že během dosavadního řízení nebylo prokázáno, že by se spolu se spoluobviněným M. H. shora popsaného jednání skutečně dopustil). Toliko z uvedených procesních, skutkových výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel tak nenamítá rozpor mezi soudy vykonanými skutkovými závěry a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy dovolatel ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto (vzhledem k výše rozvedeným teoretickým východiskům) pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Pokud v dovolání obviněný požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o tr. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, je třeba uvést, že tato žádost byla podnětem (nikoli návrhem, který je oprávněn podat podle §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně) k rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu podle citovaného zákonného ustanovení. Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu dovolatele k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2007
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý