ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1038.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1038/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2007 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 13 To 415/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 144/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 6. 2006, sp. zn. 2 T 144/2005, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za který byl obviněný podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo vysloveno propadnutí konkrétně vyjmenovaných věcí, jejichž vlastníkem se podle §55 odst. 3 tr. zák. stává stát, a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně obviněný J. K. napadl odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 13 To 415/2006, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. uvedený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. K. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění obviněný dopustil tak, že v přesně nezjištěné době od 18.00 hod. dne 23. 7. 2005 do 01.15 hod. dne 25. 7. 2005, po překonání uzamčeného uzávěru palivové nádrže tahače tov. zn. Mercedes Benz, postupně z nádrže odčerpal za pomoci hadice do připravených plastových kanystrů o obsahu 50 litrů celkem 620 litrů motorové nafty v celkové hodnotě 13.857,- Kč, na místě byl následně vyrušen hlídkou Policie České republiky, u tahače zanechal 3 plné plastové kanystry s motorovou naftou v celkovém množství 150 litrů a další 3 prázdné kanystry pohozené v blízkém travnatém porostu, čímž způsobil majiteli tahače firmě M. L., s. r. o., škodu odcizením motorové nafty ve výši 10.504,50 Kč a škodu poškozením víčka palivové nádrže ve výši 1.314,- Kč.
Za tento trestný čin byl podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to výslovně popsaných věcí, a rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 13 To 415/2006, podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž uvedl, že postupem krajského soudu došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v důsledku toho napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný s odkazem na obsah ve věci podaného odvolání rozvedl, že orgány činné v trestním řízení důsledně nezajistily potřebné důkazy, které by mohly prokázat jeho zavinění, které bylo dovozováno pouze na podkladě závěrů znalce z oboru chemie, specializace petrochemie, který je učinil na základě stěrových stop sejmutých z rukou obviněného. K tomu obviněný vysvětlil, že motorová nafta na jeho rukou mohla uvíznout i jindy, neboť při své podnikatelské činnosti působí v autodopravě, kde trvale přichází do styku s touto látkou. Svou přítomnost na místě činu vysvětlil návštěvou přítelkyně H. Š. a poukázal na to, že se na předmětném místě v rozhodnou dobu nacházelo více osob. Dále obviněný vyjádřil, že dokazování nebylo provedeno tak, aby mohl být náležitě zjištěn skutkový stav věci, a zdůraznil, že nebyl opatřen ani jeden důkaz, který by ho usvědčoval ze spáchání činu, když svědci neuvedli nic podstatného. Obviněný se v místě činu nacházel s malým automobilem, do něhož se kanystry nemohly vejít. Soudům vytkl, že důkazy ve věci hodnotily jen jednostranně a jeho vinu usuzovaly především ze záznamů o jeho majetkové trestné činnosti, aniž by braly ohled na vyjádřenou obhajobu. Přitom byly pominuty jím učiněné návrhy na výslech svědků H. Š. a S. P. Nebylo ani zkoumáno, kdo se v daném místě mohl v poměrně dlouhém časovém období páchání trestné činnosti pohybovat. S ohledem na všechny tyto výhrady obviněný označil za nesprávné, že krajský soud nepřihlédl k jeho námitkám uvedeným v odvolání a akceptoval okresním soudem vadně zjištěný skutkový stav, který se promítl do chybného právního posouzení činu.
Z uvedených důvodů v závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 13 To 415/2006, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání, jemu předcházejícího řízení a obecného právního vymezení označených dovolacích důvodů konstatovala, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil jiné námitky, než že soudy obou stupňů nezjistily skutkový stav v rozsahu podle §2 odst. 5 tr. ř., a že při hodnotící činnosti soudy nerespektovaly ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Jde tedy o námitky, které směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění, což neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný své námitky zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a kritizoval především způsob, jakým soudy hodnotily jeho obhajobu, jak bylo provedeno dokazování a jak byl zjištěn skutkový stav věci. Na základě vlastní obhajoby, že s projednávanou věcí nemá nic společného, protože se nacházel na jiném místě, obviněný nabídl o průběhu skutkového děje verzi zcela odlišnou od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování soudy skutkový stav zjištěn a v napadených rozhodnutích popsán.
Nejvyšší soud s ohledem na argumenty, které obviněný v dovolání rozvedl, shledal, že shora vymezená obecná kritéria významná z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla splněna.
Obviněný, který v úvodu svého dovolání jen obecně poukázal na to, že došlo k pochybení v právním posouzení věci, ve svém dovolání na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal. Nevznesl tudíž žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu, protože námitku, že jeho jednání nevykazuje znaky trestného činu kladeného mu za vinu, odůvodnil úvahami založenými na polemice se skutkovými zjištěními soudu. Vzhledem k popisu předmětného skutku však není pochyb o tom, že svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty zmiňovaného trestného činu naplnil.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová