ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.217.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 217/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2007 o dovolání obviněného J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 586/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 211/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2006, sp. zn. 9 T 211/2002, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 22. 10. 2001 v prodejně automobilů A. O., a.s., se záměrem dosáhnout takto neoprávněného prospěchu, po předložení nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši platu, které mu k tomuto účelu předložil obviněný P. B., po zaplacení akontace, paušálního poplatku a jedné splátky v celkové výši 42.559,80 Kč, vylákal na základě smlouvy o finančním leasingu, uzavřené se společností C. L., a.s., osobní automobil zn. Škoda Fabia Comfort, v pořizovací hodnotě 336.500,- Kč, čímž způsobil C. L., a.s., škodu ve výši 293.940,20 Kč, když další splátky již neuhradil.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2004, sp. zn., 1 T 206/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. B. a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost C. L., a.s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného J. P., jímž napadl citovaný rozsudek soudu prvního stupně, Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 586/2006, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný J. P. prostřednictvím obhájce Mgr. T. G. dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1. písm. g) tr. ř. Obviněný v obsahu svého dovolání poukázal na to, že předmětné vozidlo užíval na základě řádné leasingové smlouvy, při jejímž uzavírání hradil značně vysokou akontaci, která by pravděpodobně pokryla i výši půjčovného, kdyby bylo vozidlo zapůjčeno v půjčovně vozidel po předmětnou dobu. Toto vozidlo na základě ústní dohody užíval i při výkonu svého zaměstnání v D., s.r.o. Obviněný k potvrzení o výši platu vystaveného pro potřeby uzavření leasingové smlouvy namítl, že mu ho P. B. opatřil jako osoba pověřená zastupováním majitelem D., s.r.o., R. P., což R. P. jako svědek jednoznačně rovněž potvrdil. Obviněný dále setrval na tom, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by nedosahoval příjmů v potvrzení uvedených. Pokud podle jiných okolností, např. zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že jeho příjem byl v jiné výši a byl odváděn za zcela jiné období, nepovažoval obviněný tento důkaz za způsobilý jeho vinu prokázat. V této souvislosti obviněný považoval dokazování za neúplné, a to zejména ve vztahu k nedostatečnému objasnění způsobu vedení účetnictví svědkem R. P. Obviněný též zdůraznil, že leasingovou smlouvu uzavřel za situace, kdy uvedenými příjmy disponoval, což dosvědčil i tím, že složil předepsanou akontaci a financoval garanční prohlídky pronajatého vozidla. Tím současně vyvracel, že by chtěl leasingovou společnost poškodit. Obviněný vznesl námitky i ve vztahu k výši požadované náhrady škody s tím, že částka vyčíslená leasingovou společností nebyla doložena reálnými listinnými doklady a je značně nadhodnocena. Své výhrady zaměřil i proti výši trestu, při jehož ukládání soud nepřihlédl k jeho osobě, zejména k tomu, že vede řádný život, vychovává své děti, a že jeho družka je na něm ekonomicky závislá. Jestliže byl v minulosti odsouzen, stalo se tak v důsledku dopravní nehody, což je zcela jiný druh trestné činnosti.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 586/2006 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2006, sp. zn. 9 T 211/2002 ve výroku ohledně J. P. a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na to, že dovolání podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se opírá o zpochybnění výsledků provedeného dokazování a z něj vyplývajících skutkových závěrů. Smyslem takových výtek je prosazení jiného skutkového stavu věci, než toho, na jehož podkladě byl dovolatel uznán vinným. S ohledem na uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak, v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k takto uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Dovolání obviněného J. P. však tato obecná kritéria nesplňuje, jelikož v rámci svého dovolání brojí výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil. Obviněný své argumenty zaměřil proti závěrům, jimiž soud prvního stupně, na nějž navázal i soud odvolací, prokazoval nepravdivost podkladů, kterými obviněný podložil svou žádost o uzavření leasingové smlouvy. Obviněný svými argumenty uvedenými v dovolání tyto důkazy vyvracel, a tím se snažil podpořit svou vlastní verzi skutkového děje, podle níž předmět leasingu nevylákal, poškozené společnosti nechtěl škodu způsobit. Na podporu této své vlastní verze odlišné od skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, vznesl výhrady proti věrohodnosti některých provedených důkazů a poukázal i na neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný tak ve svém dovolání na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je způsobilý naplnit jen takové vady rozhodnutí soudu, jež spočívá v nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, jen formálně poukázal, avšak věcně, tedy materiálně, nespecifikoval žádnou vadu právní povahy. Toliko neobsažně zmíněné pochybení v právním posouzení skutku nebylo obviněným jakkoliv specifikováno a obviněný veškeré své argumenty opíral o jiný skutkový stav věci, který sám považoval za jedině správný.
Významné je též i to, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová