ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.571.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 571/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2007 o dovoláních obviněných R. K. a M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 6 To 392/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 81/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 2 T 81/2005, byli obvinění R. K. a M. Ch. uznáni vinnými trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustili tak, že obviněná R. K. dne 28. 8. 2003 oznámila na P. K., a. s., pojistnou událost a uplatnila nárok na plnění za škodu způsobenou provozem motorového vozidla při dopravní nehodě, ke které mělo dojít dne 27. 8. 2003 kolem 23.00 hod. před domem, kde bydlí tak, že do jejího zaparkovaného osobního automobilu zn. Fiat Uno, nacouval skříňový nákladní automobil zn. Avia, který řídil obviněný M. Ch., přičemž byla poškozena levá zadní část karoserie automobilu zn. Fiat Uno, stejnou pojistnou událost pak oznámil obviněný M. Ch. dne 22. 9. 2003 P. K., a. s., přičemž k této dopravní nehodě, jak ji oznámili oba obvinění, popsaným způsobem vůbec nedošlo, poškození auta zn. Fiat Uno naprosto neodpovídá popisu, který byl obviněnými deklarován při oznámení pojistné události, v případě plnění pojišťovnou by bylo za poškození auta zn. Fiat Uno vyplaceno pojistné ve výši 19.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl každý z obviněných odsouzen podle §250a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. oběma obviněným podmíněně odkložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla každému z nich stanovena zkušební doba v trvání dvanácti měsíců.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací odvolání obviněných R. K. a M. Ch. podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 6 To 392/2006, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podala obviněná R. K. a obviněný M. Ch., oba prostřednictvím obhájce Mgr. Z. H. dovolání, které vymezili důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ve vztahu k prvnímu z nich vytkli krajskému i okresnímu soudu, že v daném případě, po zhodnocení důkazů došly k závěru, že znalecké posudky svědčí jednoznačně v neprospěch obou obviněných a ve spojení s ostatními provedenými důkazy nejsou důvodné pochybnosti o jejich vině. Zdůraznili, že tyto závěry nebyly dostatečně doloženy a že nebyly objasněny všechny okolnosti, které vzal odvolací soud za podklad tohoto svého rozhodnutí. Obvinění vyjádřili názor, že úvahy soudu nekorespondovaly s provedeným dokazováním a že stále existují rozpory mezi jednotlivými důkazy, které nebyly odstraněny. Jako nesprávné označili, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, pochybnosti o vzniklých nesrovnalostech v jejich výpovědích vyložil bez dalšího odůvodnění jednoznačně v neprospěch dovolatelů, ač na druhé straně neúčelně a neopodstatněně vyhověl návrhu obžaloby a přibral k posouzení věci znalecký ústav. Odvolacímu soudu obvinění dále vytkli, že za situace, kdy jsou o zjištěném skutkovém stavu důvodné pochybnosti, nepostupoval důsledně v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a neprováděl další dokazování a důkazy pečlivě nehodnotil a zcela ignoroval závěry znaleckých posudků, které svědčí o nevině obou obviněných. Obvinění vyjádřili názor, že podrobné srovnání závěrů všech ve věci vypracovaných znaleckých posudků je stěžejním prostředkem svědčícím o jejich nevině. Na základě těchto svých výhrad v závěru dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. září 2006, sp. zn. 6 To 392/2006, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 3. dubna 2006, sp. zn. 2 T 81/2005, a okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který k dovolání obviněných uvedl, že uplatněné námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve skutečnosti však dovolatelé namítají toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů ve vztahu k vyžádaným znaleckým posudkům z oboru dopravy, čímž fakticky napadají soudem učiněná skutková zjištění a údajnou vadu procesního charakteru o nedůvodnosti vyžádání ústavního znaleckého posudku z oboru dopravy. Jde tudíž o výhrady, které žádnému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. neodpovídají, neboť i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na zákonem vymezenou oblast nedopadá, když odvolání obviněných byla po přezkoumání věci zamítnuta. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněných R. K. a M. Ch. byla podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta jako podaná z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Při posuzování otázky, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z dikce tohoto dovolacího důvodu, jehož prostřednictvím je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Ve vztahu k obsahu dovolání, které obvinění podali, je nutné uvést, že v něm namítli zejména otázky, které mají procesní povahu, protože vytýkali nedostatky v postupu, který soud volil při hodnocení závěrů posudků v této věci zpracovaných.
Jestliže obvinění pro své dovolání vycházeli z těchto skutečností, nenaplnili materiálně označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože svou argumentaci neopřeli o výhrady právní povahy, ale brojili výhradně proti procesnímu postupu, na základě něhož soudy provedené důkazy hodnotily.
Je nutné konstatovat, že Nejvyšší soud neshledal, že by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04), což lze považovat za jistý průlom do výše uvedených zásad, neboť v posuzované věci o takový případ nejde. Závěr o vině obou obviněných byl učiněn na podkladě rozboru provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu (tedy plně v souladu se zásadami vyjádřenými v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že obviněnými uplatněné námitky na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, a proto je nemohl dále přezkoumávat.
Dalším z obviněnými uplatněných dovolacích důvodů je důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán při naplnění alespoň jedné ze dvou zde alternativně uvedených podmínek. U první z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
V daném případě tuto alternativu nebylo možné použít, protože odvolání obviněných bylo v posuzovaném případě v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto (přiměřeně srov. rozhodnutí č. T 481 s T 491, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z dalších důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obvinění tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z výše vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl obsahově naplněn. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto shledal, že v této souvislosti vytýkané vady nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., a dovolací soud je proto nemohl věcně přezkoumávat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová