ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.637.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 637/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. června 2007 o dovolání obviněného L. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 61 To 276/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 118/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 25 T 118/2005, byl obviněný L. F. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187, odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zák., jichž se dopustil společně s obviněným J. S. Za tento čin byl podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. S., a podle §55 odst. 1, písm. a) tr. zák. byl oběma obviněným uložen trest propadnutí finanční hotovosti 13.450,- Kč, 223 ks plastových sáčků s lištovým uzávěrem s nespotřebovanou marihuanou o hmotnosti 87,567 gramů a hašiše o hmotnosti 160,928 gramů.
Tento rozsudek napadli odvoláními obvinění L. F. a J. S. a státní zástupce v neprospěch obviněných ve výroku o trestu. Městský soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obou obviněných ve výrocích o uložených trestech a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému L. F. při nezměněném výroku o vině uložil podle §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Dále rozhodl o trestu spoluobviněného J. S. Odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný L. F. prostřednictvím obhájce JUDr. R. R. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zejména zdůraznil, že spáchání žalovaného skutku od počátku přípravného řízení popíral. Soudu druhého stupně vytkl, že nezjistil, že výrok o vině spočívá na chybných zjištěních a opírá se o nepřesvědčivé důkazy, které jsou v příkrém rozporu se skutkovým stavem. V odůvodnění napadeného rozsudku nejsou uvedeny dostatečné důkazy, které by jeho vinu potvrzovaly. Především obviněný vyjádřil nedostatek přímých důkazů, které by ho ze spáchání činu usvědčovaly. Neztotožnil se se způsobem vyhodnocení výpovědí svědků J. B., M. P. a J. Š. učiněných u hlavního líčení, zejména proto, že jsou účelové, vedené snahou pomoci obviněným, když jejich výpovědi z přípravného řízení soud považoval za věrohodné. Obviněný se konkrétně vyjádřil ohledně dílčího útoku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 6), který označil za absurdní, neboť byl uznán vinným, že prodal marihuanu D. Ch., kterého se však orgánům činným v trestním řízení nepodařilo vyslechnout. Odmítl tvrzení soudu, že jeho veškerá mu za vinu kladená trestná činnost byla jednoznačně prokázána výpověďmi dalších osob. Namítl, že tyto osoby o prodeji marihuany nic nevěděli, neboť přebývaly v přední místnosti baru, když vlastní nákup marihuany provedl D. Ch. v zadní místnosti, tedy bez jejich účasti.
S ohledem na výše uvedené výhrady obviněný L. F. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 61 To 276/2006, zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
Dovolání obviněného bylo dne 15. 3. 2007 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud ke dni rozhodnutí o dovolání neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu k takto uvedeným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Dovolání obviněného L. F. však tato obecná kritéria nesplňuje, jelikož v rámci svého dovolání brojil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a považoval je za nesprávná, s poukazem na to, že se skutku kladeného mu za vinu způsobem, tak jak jej popsal soud prvního stupně, nedopustil. Spáchání žalovaného skutku popírá s ohledem na to, že podle něj neexistuje žádný přímý důkaz svědčící o jeho vině, když nepřímé důkazy zpochybnil a tvrdil, že výpovědi svědků, které vzal soud za podklad svého rozhodnutí nejsou věrohodné.
Z uvedeného je patrné, že obviněný v dovolání nevytkl žádnou vadu, která by měla právní povahu. Obviněný své výhrady zaměřil toliko na obsah své vlastní verze líčení skutkového děje, tedy odlišně od toho, jak jsou skutková zjištění popsána ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný tudíž zpochybnil učiněná skutková zjištění, k nimž oba soudy dospěly na základě dokazování provedeného v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Významné je též i to, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Nejvyšší soud tak shledal, že námitky obviněného mají ryze skutkový a procesní charakter, nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a proto dovolání obviněného L. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. června 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová