ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2483.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2483/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A. 24 Č. r. s.r.o., proti povinnému L. B., zastoupenému advokátem, pro 270.905,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 Nc 1072/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 11. 2006, č.j. 40 Co 1482/2006-14, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 1. 2005, č.j. 14 Nc 1072/2005-5, jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2004, č.j. 2 Cm 207/2002-27, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. I. D., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny; exekuční titul je materiálně i formálně vykonatelný, byl povinnému řádně doručen náhradním způsobem dle ustanovení §46 odst. 4 občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 12. 2004 (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) a fikce doručení nastala dnem 4. 10. 2004. Námitka povinného, že mu exekuční titul nebyl řádně doručen, není důvodná, neboť povinný ani netvrdil, že by se v místě doručování v době doručování exekučního titulu nezdržoval, a z odvolání povinného je navíc zřejmé, že se na této adrese zdržuje do současné doby.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b), o.s.ř. Uvedl, že nebyl přes svá tvrzení o nepřítomnosti v místě obvyklém pro doručování v době pokusu o doručení řádně poučen odvolacím soudem o povinnosti tvrdit a navrhovat důkazy (včetně skutečností a důkazů nových ve smyslu ust. §254 odst. 3,4 o.s.ř.); povinnému navíc nebylo ani známo, k jakému datu má svou nepřítomnost dokládat. Otázku zásadního právního významu proto spatřuje v tom, „…zda je odvolací soud povinen povinného poučit o procesních právech a povinnostech v odvolacím řízení o výkon rozhodnutí povinného i s přiměřeným použitím rozsahu poučení dle §118a a dalších o.s.ř…“ Exekuční titul není vykonatelný, neboť mu nebyl řádně doručen, bez jeho vědomosti proběhlo i přecházející nalézací řízení, v němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, který rovněž nikdy neobdržel, čímž mu bylo odepřeno jeho právo na spravedlivý proces a jinou právní ochranu. Naplnění důvodu dovolání ve smyslu ust. §241 a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. spatřuje povinný v tom, že jej odvolací soud nepoučil o jeho procesních právech a povinnostech, soud pro konstatování fikce doručení neprovedl náležitý důkaz o pobytu dovolatele v místě trvalého bydliště v den marného doručování meritorního rozhodnutí. Naplnění důvodu dovolání ve smyslu ust. §241 a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. spatřuje povinný v posouzení splnění podmínek fikce doručení. Podle jeho názoru soud pochybil, pokud vycházel jen z údajů pošty a nepřihlédl k odvolacím námitkám. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 451/03, II. ÚS 92/01, ÚS 591/99 a judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1/99/99, 33 Cdo 479/98, 7 Odon 7/97 a navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu, bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
I když dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze. Dovolatel především zpochybnil závěr, že k exekuci navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění naplnění podmínek fikce doručení exekučního titulu dle ustanovení §46 odst. 4 o.s.ř. ve znění z.č. 30/2000 Sb., tj. že exekuční titul byl povinnému doručován do vlastních rukou v místě, kde se zdržuje, písemnost byla při nezastižení uložena a adresát vyzván k jejímu vyzvednutí; přitom platí, že není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř., případně podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c) o.s.ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu k tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatel vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i výtka absence poučení o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k tomu důkazy), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – vyjma výjimečného případu, o který zde nejde, kdy otázka zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu - založit nemohou. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu