ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5219.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 5219/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce Pozemkový fond ČR, zastoupeného advokátem, proti žalované D. H., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví a o neplatnost kupní smlouvy, vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 534/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2007, č.j. 20 Co 286/2007-159, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2007, č.j. 20 Co 286/2007-159,
a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 12. 2006, č.j. 35 C 534/2005-142, pokud jím bylo zastaveno řízení o určení, že Česká republika je vlastníkem
a Pozemkový fond České republiky správcem označeného pozemku, a pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 1. 8. 2007, č.j. 20 Co 286/2007-159, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 20. 12. 2006, č.j. 35 C 534/2005-142, jímž bylo zastaveno řízení v části o určení neplatnosti kupní smlouvy pro zpětvzetí návrhu žalobcem (§96 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) a v části o určení vlastnictví ke zde specifikovanému pozemku pro překážku litispendence (§83 odst. 1 o.s.ř.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že u téhož soudu bylo již dříve pod sp. zn. 26 C 513/2005 zahájeno řízení, ve kterém se hlavní město P. domáhá vůči Pozemkovému fondu České republiky a D. H. určení, že Pozemkový fond ČR je vlastníkem předmětného pozemku, a současně jeho převedení do svého vlastnictví. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a dospěl k týmž právním závěrům. V obou projednávaných věcech je dána totožnost účastníků řízení (byť v dříve zahájeném řízení oba vystupují na straně žalované) i totožnost jeho předmětu (určení vlastnictví žalobce, resp. České republiky k předmětné nemovitosti). Pokládal za nerozhodné, že účastníkem později zahájeného řízení je i hlavní město P., že tvrzení o neplatnosti smlouvy o převodu pozemku č. 50PR05/01 ze dne 27. 5. 2006 (dále jen „smlouva o převodu“) je v obou řízeních odůvodňováno odkazem na odlišná ustanovení zákona č. 95/1999 Sb., i to, zda v dříve zahájeném řízení má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Jelikož ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (jež je po formální stránce „rozsudkem“, ačkoli z jeho obsahu je zřejmé, že se jedná o usnesení) nebylo dříve zahájené řízení pravomocně skončeno, soud prvního stupně řízení o určení vlastnictví správně pro nedostatek jeho podmínky podle §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání; jeho přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť „prvostupňový soud měl své rozhodnutí označit jako usnesení“, a podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) jako dovolací důvod uplatňuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatel považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 513/2005 zakládá ve vztahu k projednávané věci překážku litispendence a tím „brání věcnému projednání žaloby žalobce“. Obě souběžně vedená řízení se netýkají týchž osob, jelikož v dříve zahájeném řízení vystupuje jako žalobce hlavní město P. a jako žalovaní účastníci tohoto řízení. Obě řízení nemají ani totožný předmět, neboť neplatnost smlouvy o převodu je v těchto řízeních žalobci odůvodňována porušením jiného ustanovení zákona č. 95/1999 Sb.; skutková tvrzení v obou žalobách jsou tedy „evidentně rozdílná“. V řízení vedeném pod sp. zn. 26 C 513/2005 soud musí vyřešit otázku, zda hlavní město P. má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. V případě jeho absence soud žalobu zamítne, aniž by se zabýval tvrzeným důvodem neplatnosti předmětné smlouvy. Řízení proto nemělo být zastaveno, ale pouze přerušeno, neboť „pod sp. zn. 26 C 513/2005 probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít pro rozhodnutí (v projednávané věci) zásadní význam“. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, eventuálně i rozhodnutí prvostupňové, zrušil a věc vrátil „k rozhodnutí o přerušení řízení do pravomocného ukončení věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 513/2005“.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s obsahem rozhodnutí soudů obou stupňů. Obě soudní řízení se týkají téže věci – určení vlastnického práva k nemovitosti.
I v případě neprokázání naléhavého právního zájmu hlavního města P. na určení vlastnictví lze očekávat, že v odůvodnění rozhodnutí „bude osoba vlastníka předmětného pozemku uvedena, neboť toto bude nutné k odůvodnění výroku II. dle žalobního petitu“. Totožnost předmětu řízení vyplývá zejména z toho, že účastníci obou řízení staví svá procesní stanoviska na stejných základech a tvrzeních. Jedná se vždy o posouzení aplikace téhož právního předpisu na platnost smlouvy o převodu, byť z různě vyjádřených důvodů. Ohledně účastníků řízení není rozhodné, „mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení“. Proto navrhuje, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto a žalované přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že žalobce, zastoupen advokátem, podal dovolání včas, dovolání splňuje formální i obsahové náležitosti (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a §241a odst. 1 o.s.ř.) a je podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, jelikož – jak již uvedl odvolací soud – soud prvního stupně své rozhodnutí nesprávně označil jako rozsudek, ačkoli jeho výrok, jímž bylo řízení zastaveno (a jemuž by měla odpovídat i forma celého rozhodnutí), má povahu usnesení (srov. §167 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolací námitky směřují ke zpochybnění právního závěru odvolacího soudu, že dříve zahájené řízení, vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 513/2005, zakládá ve vztahu k projednávané věci překážku litispendence podle §83 odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi již vícekrát vyjádřil k otázce totožnosti občanského soudního řízení, jež je dána totožností předmětů řízení a totožností účastníků. Předmětem řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá. O tentýž předmět řízení pak jde v případě, že v pozdějším, resp. později zahájeném řízení se jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, a to za předpokladu, že tento důvod plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení. Co do totožnosti osob (účastníků řízení) není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, tedy např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 25 Cdo 1751/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura pod č. 119, sešit 11, roč. 1999; dále usnesení ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod
C 1257, sv. 18, usnesení ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1773/2004, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3, roč. 2005, na str. 89, či rozsudek ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 113, sešit 9, roč. 2001).
V přezkoumávané věci není předmětem dříve i později zahájeného řízení tentýž procesní nárok, protože v dovolacím řízení nebylo zpochybněno, že zatímco v řízení vedeném pod sp. zn. 26 C 513/2006 se žalobce (hlavní město P.) domáhá určení, že vlastníkem předmětného pozemku je žalovaný (Pozemkový fond ČR), v řízení vedeném pod sp. zn. 35 C 534/2005 se žalobce (Pozemkový fond ČR) domáhá určení, že vlastníkem předmětného pozemku je Česká republiky a žalobce je jeho správcem. Rozdílnost předmětu obou řízení (žalobního petitu) je tedy dána nejen zjevně širším žalobním petitem uplatněným v řízení sp. zn. 35 C 534/2005, v němž je požadováno kromě určení vlastníka též určení správce předmětného pozemku, ale také tím, že v každém z obou řízení je požadováno určení, že vlastníkem předmětného pozemku je odlišný subjekt, což rovněž vylučuje závěr o existenci překážky litispendence (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3179/2007). Již s ohledem na tuto odlišnost žalobních petitů není dána totožnost předmětu obou řízení, a tedy ani překážka věci zahájené, rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně proto nejsou správná a je nadbytečné zabývat se důvodností ostatních dovolacích námitek.
S přihlédnutím k uvedeným závěrům dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ve smyslu §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím bylo zastaveno řízení o určení, že Česká republika je vlastníkem
a Pozemkový fond ČR správcem označeného pozemku, zrušil dovolací soud v tomto rozsahu i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení rovněž toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Dovolací soud dodává, že s ohledem na přezkumnou povahu dovolacího řízení mu nepřísluší vyjadřovat se k otázce splnění předpokladů pro přerušení řízení, jíž se soudy prvního a druhého stupně (vzhledem k odlišnému právnímu názoru) vůbec nezabývaly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu