ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.575.2006.1
sp. zn. 33 Odo 575/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J. M. zastoupeného advokátem, proti žalované Ing. M. N., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 70.509,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 487/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2004, č. j. 26 Co 267/2004-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2004, č. j. 26 Co 267/2004-97, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 6. května 2003, č. j. 6 C 487/2002-42, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 70.509,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63.125,- Kč od 4. 4. 2002 do zaplacení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 3. 12. 2000 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dodání kuchyňské linky výrobce Gorenje v ceně 31.645,- Kč, setu sestávajícího z pečící trouby a sklokeramické desky v ceně 22.990,- Kč a digestoře v ceně 8.490,- Kč s tím, že montáž kuchyňské linky a spotřebičů včetně jejich dopravy bude poskytnuta zdarma a že předmětem dodávky není napojení vody a odpadu (cena díla byla tedy sjednána ve výši 63.125,- Kč). Dne 6. 1. 2001 účastníci sepsali předávací protokol, v němž žalovaná potvrdila, že od žalobce převzala namontovanou kuchyňskou linku typu Lucie podle objednávky č. 55/00 ze dne 24. 11. 2000 v pořádku, včetně setu U 544, EC 62 a digestoře K 29 S 6. Za dodanou kuchyňskou linku a spotřebiče jí žalobce vystavil fakturu na částku 63.125,- Kč s datem splatnosti 22. 1. 2001, kterou však žalovaná ani přes výzvu neuhradila. Jelikož po převzetí díla žalovaná vytkla jeho vady, uzavřeli účastníci dne 3. 11. 2001 dohodu o reklamační opravě, v níž se žalobce zavázal vyměnit pracovní desku kuchyňské linky, dodat barovou tyč a těsnící lištu k lince poté, co mu žalovaná zaplatí 50 % ceny kuchyňské linky a 100 % ceny dodaných spotřebičů (tj. celkem 47.302,50 Kč). Protože žalovaná tuto dohodu nedodržela, ani žalovaný podle ní neplnil. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že účastníci uzavřeli v souladu s §631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), smlouvu o dílo, podle níž žalobci coby zhotoviteli vznikl závazek dodat dílo a žalované coby objednatelce zaplatit sjednanou cenu díla. Zatímco žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, žalovaná svůj závazek zaplatit cenu díla ve výši 63.125,- Kč nesplnila. Dohodu uzavřenou dne 3. 11. 2001 oba soudy posoudily jako dohodu o narovnání ve smyslu §585 obč. zák., jíž účastníci upravili sporná práva a povinnosti vyplývající z odpovědnosti žalobce jako zhotovitele za vady díla. Jelikož žalovaná, která byla povinna podle této dohody plnit jako první, svou povinnost nesplnila, shledaly soudy obou stupňů oprávněným požadavek žalobce na zaplacení ceny díla v částce 63.125,- Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 7.384,70 Kč (ve výši 10 % z částky 63.125,- Kč od 1. 2. 2001 do 3. 4. 2002), jakož i úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 63.125,- Kč 4. 4. 2002 do zaplacení. Odvolací soud nepřisvědčil žalované, že ji soud prvního stupně zkrátil na jejích právech tím, že jednal v její nepřítomnosti. Konstatoval, že ačkoli byla k jednání soudu, které se konalo dne 6. 5. 2003, včas a řádně předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila; byly proto splněny podmínky uvedené v §101 odst. 3 o. s. ř. k projednání a rozhodnutí věci v její nepřítomnosti. Stejně jako soud prvního stupně i soud odvolací dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala své tvrzení, že jí žalobce nedodal celou kuchyňskou sestavu a že nesprávně namontoval digestoř, a jí navržené doplnění dokazování znaleckým posudkem k cenám kuchyňské linky a provedených prací považoval za nadbytečné.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž označila dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřovala v tom, že soud prvního stupně sice v souladu s §101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti, v důsledku toho ji však nevyslechl jako účastnici řízení a ona neměla možnost navrhnout důkazy svědčící v její prospěch. Důvod, proč se jednání bez omluvy nezúčastnila, spočíval v jejích zdravotních potíží a onemocnění manžela. Soud prvního stupně tak rozhodl jen na základě důkazů navržených žalobcem. Ani odvolací soud jí neumožnil vyjádřit se v celém rozsahu, nezabýval se jí předloženými listinnými důkazy a neprovedl důkaz znaleckým posudkem k posouzení ceny dodané kuchyňské linky. I nadále odmítá zaplatit cenu díla, neboť jí nebyla dodána kompletní kuchyně typu Lucie, jak bylo ve smlouvě dohodnuto, a dodaná část byla provedena nekvalitně (jednotlivé vady podrobně popsala). Vady reklamovala již při podepisování předávacího protokolu a následně telefonicky přímo u žalobce. Poukázala na okolnost, že ve smlouvě o dílo je označena chybným křestním jménem D. a že smlouva o dílo neobsahuje specifikaci elementů nábytku, nákres sestavy kuchyňského nábytku a specifikaci spotřebičů, které měly být podle čl. 8.1 nedílnou součástí smlouvy. Objednávku č. 55/00 ze dne 24. 11. 2000 znějící na kuchyňskou linku typu Lucie nepodepsala, z čehož je zřejmé, že předmět díla nebyl vymezen určitě. Dohodu o reklamační opravě má za neplatnou, neboť předmětem této dohody je kuchyňská linka typu Andrea, a nikoliv typu Lucie. Protože žalobce opravu podle dohody neprovedl, nemohla podle dohody plnit. Odvolacímu soudu vytkla, že nedořešil otázku reklamace vad dodávky. Z uvedených důvodů navrhla rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku se řídí §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. V posuzovaném případě nemůže být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán. Přípustnost dovolání může být proto dána jen za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). O rozhodnutí zásadního právního významu jde přitom tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která byla pro rozhodnutí ve věci určující a měla po právní stránce zásadní význam i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, tedy s obecným dopadem na případy obdobné povahy (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod C 23/1 a C 71/1).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vzhledem k řečenému nemůže být významná z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. námitka žalované, že soudy ji nevyslechly jako účastnici řízení a neprovedly jí navržený důkaz znaleckým posudkem, neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým se může dovolací soud zabývat, jen je-li dovolání přípustné a i kdyby tvrzená vada řízení byla opodstatněná, na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Nemůže proto splňovat kritéria ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Kromě toho, pokud by dovolací soud tuto námitku zvažoval, dovodil by, že soud prvního stupně neporušil zásady zakotvené v §120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §132 odst. 1 o. s. ř. a že postup soudu odvolacího odpovídal tomu, že odvolací řízení probíhalo v systému neúplné apelace ve smyslu §119a, §205a odst. 1 a §211a o. s. ř.
Žalovaná s odkazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že žalobci vzniklo právo na zaplacení sjednané ceny díla. Tvrdí, že smlouva o dílo nebyla uzavřena platně pro neurčitost vymezení jejího předmětu. I když argumentuje nesprávným právním posouzením věci, z obsahu dovolacích námitek plyne, že její výtky směřující proti závěru odvolacího soudu, že žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny díla, jsou založeny na kritice správnosti skutkových zjištění, na nichž odvolací soud tento právní závěr založil. Otázka, co bylo obsahem smluvního ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě (tj. určení předmětu díla), je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Právním posouzením věci je totiž taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Činí-li soud z obsahu smlouvy, a to případně i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, či jeho další rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Nelze přehlédnout ani to, že si žalovaná ve své argumentaci odporuje. Na jedné straně tvrdí, že jí žalobce nedodal kompletní kuchyň, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o dílo, na druhé straně namítá, že předmět díla nebyl vymezen určitě, takže nebylo zřejmé, co je předmětem dodávky. Výhrada, že je ve smlouvě o dílo označena chybným křestním jménem, nemůže z hlediska posouzení platnosti smlouvy obstát, neboť nepřesné označení účastníka smlouvy samo o sobě nezpůsobuje její neplatnost (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 33 Odo 341/2003, a ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 919/2001, uveřejněné v Souboru pod označením C 2175/27 a C 1307/18).
Právní závěr odvolacího soudu, že žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny díla žalovanou, i když uznal oprávněnost jejího požadavku na odstranění reklamovaných vad uvedených v dohodě o reklamační opravě ze dne 3. 11. 2001, je v souladu s hmotným právem a nečiní napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Brání-li se žalovaná zaplacení ceny provedeného díla existencí jeho vad, přehlíží, že podle §634 odst. 2 obč. zák. se platí cena po skončení díla, není-li dohodnuto jinak. Splatnost ceny díla nastává (není-li dohodnuto jinak) po provedení díla, tedy současně s odevzdáním a převzetím díla objednatelem. Jestliže odvolací soud zjistil, že žalovaná předávacím protokolem ze dne 6. 1. 2001 kuchyňskou linku a spotřebiče převzala, dospěl ke správnému právnímu závěru, že dílo bylo provedeno, a žalovaná jako objednatelka je povinna zaplatit podle §634 odst. 2 obč. zák. žalobci jako zhotoviteli cenu díla. Existence případných vad díla je ve vztahu k zaplacení ceny díla bez významu (nedohodli-li se účastníci ve smlouvě o dílo jinak). Zhotovitel má totiž právo na zaplacení ceny díla i v případě, kdy objednatel převzal vadné dílo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 33 Cdo 48/2002, uveřejněný v Souboru pod označením C 1149/16). Existence vad převzatého díla nemůže být důvodem nezaplacení ceny díla objednatelem, ale jen důvodem k odpovědnosti zhotovitele za uplatněné vady díla ve smyslu §645 odst. 1 a §648 odst. 1 obč. zák. Výtka žalované, že odvolací soud nedořešil otázku reklamace vad dodávky, se proto nemůže v posuzovaném případě prosadit. Tvrzenou neplatností dohody o narovnání uzavřené účastníky podle §585 obč. zák. se dovolací soud nemohl zabývat, neboť oba soudy správně uzavřely, že předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení ceny díla, a nikoli právo žalované z odpovědnosti za vady díla zhotoveného žalobcem. Dohoda o narovnání uzavřená účastníky podle §585 obč. zák. pouze upravovala sporná práva a povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady díla bez jakéhokoli dopadu na ujednání účastníků o ceně díla ve smlouvě o dílo. Řešení otázky platnosti dohody o narovnání by proto nemělo žádný vliv na opodstatněnost nároku žalobce na zaplacení ceny díla.
Protože přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobce v této fázi řízení účelně nevynaložil žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. května 2008
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Jitka Petlachová