ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.738.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce B. L., , proti žalované M. J., , zastoupené JUDr. L. V., advokátem, o zaplacení částky 48.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 302/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. prosince 2005, č. j. 12 Co 124/2005-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 3.005,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 23. září 2004, č. j. 10 C 302/2002-76, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 48.000,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení od 3. 5. 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl poté, co jeho předchozí žalobu zamítající rozsudek ze dne 13. února 2003, č. j. 10 C 302/2002-40, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. června 2003, č. j. 12 Co 457/2003-54, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 12. prosince 2005, č. j. 12 Co 124/2005-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že účastníci dne 15. 1. 2002 uzavřeli smlouvu nazvanou jako „smlouva o obstarání věci“. Stejně jako soud prvního stupně vyložil obsah smluvního ujednání účastníků tak, že předmětem smlouvy nebylo obstarání úplatného převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu o velikosti 3+1 ve V. L. ze žalované na třetí osobu, nýbrž obstarání zájemce a složení blokační zálohy touto osobou. Na splnění této podmínky bylo vázáno vyplacení odměny žalobci ve výši rozdílu mezi nabídkovou cenou 470.000,- Kč a dosaženou vyšší cenou. Žalobce obstaral zájemkyni L. L., která složila dne 1. 3. 2002 blokační zálohu a dne 24. 4. 2002 celou kupní cenu 518.000,- Kč. Z převodu členských práv a povinností sešlo, neboť žalovaná prohlásila, že její manžel R. J. s převodem nesouhlasí. Přitom výlučnou členkou Stavebního bytového družstva v Š. byla pouze žalovaná. V předmětném bytě žalovaná s manželem nebydleli a pronajímali jej. Poté, co žalobce L. L. složenou kupní cenu vrátil, uzavřela žalovaná dohodu o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu s přítelem L. L. J. K., který z jejich společných prostředků uhradil žalované kupní cenu. Od té doby v předmětném bytě společně bydlí. Z takto zjištěného skutkového stavu věci oba soudy dovodily, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o obstarání věci ve smyslu §733 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále opět jen „obč. zák.“). Jelikož žalobce splnil sjednané předpoklady vzniku nároku na odměnu (obstarání zájemce o převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu a složení blokační zálohy na účet žalobce tímto zájemcem) a žalovaná svůj závazek zaplatit žalobci odměnu při naplnění těchto předpokladů nesplnila, shledaly soudy obou stupňů opodstatněným požadavek na zaplacení 48.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela především o §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., přestože odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje poučení, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Má totiž zato, že odvolací soud ve svém usnesení, jímž zrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, zavázal soud prvního stupně právním názorem (byť „nevýslovně“). Odvolací soud s poukazem na §221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. konstatoval, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je kusé a soudu prvního stupně uložil, aby doplnil dokazování a aby vyčerpávajícím způsobem vyřešil otázku příslušenství pohledávky. Dal tak najevo, že právní posouzení základu nároku soudem prvního stupně nepovažuje za správné. Tím se soud prvního stupně nepochybně cítil vázán, a proto pozdějším rozsudkem rozhodl jinak než předchozím rozsudkem. Žalovaná má dovolání přípustné též podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Polemizuje s výkladem článků II. a III. smlouvy uzavřené účastníky, z nichž odvolací soud dovodil, že pro vznik nároku žalobce na odměnu postačovalo pouze zajištění zájemce a složení blokační zálohy na účet žalobce, i když předmět plnění byl ve smlouvě vymezen jako „zajištění úplatného převodu uživatelských práv“. Žalovaná na základě vlastního výkladu obsahu smlouvy zastává názor, že podmínkou vzniku nároku žalobce na odměnu bylo nejen zajištění osoby, jež měla zájem o převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu, ale též samotné uzavření dohody o převodu členských práv a povinností. Odkázala přitom právě na znění článků II. a III. smlouvy a na jejich vzájemné postavení ve smlouvě a současně na samotné označení smlouvy jako smlouvy obstaravatelské, a nikoliv zprostředkovatelské, u níž je pojmovým znakem zprostředkování zájemce. Povinností žalobce tak bylo obstarání uzavření konkrétní dohody o převodu členských práva a povinností. Protože žalobce tuto podmínku nesplnil, nemohl mu vzniknout nárok na odměnu. Žalovaná současně připomněla, že v uvedeném smluvním vztahu vystupovala jako spotřebitel; proto v pochybnostech o významu smlouvy platí ve smyslu §55 odst. 3 obč. zák. výklad smlouvy příznivější pro spotřebitele. Z uvedených důvodů navrhla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se vyjádřil, že přípustnost dovolání nemůže být založena podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., jelikož odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení nevyslovil žádný právní názor, jímž by soud prvního stupně v dalším rozhodování zavázal. Ztotožnil se zcela se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Žalované bylo určitě a nezaměnitelně zřejmé, kdy dojde ke splnění předmětu smlouvy o obstarání věci. Proto nelze aplikovat §55 odst. 3 obč. zák.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým byla provedena novela občanského soudního řádu).
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, se řídí §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. dovolání žalované přípustné není, byť byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v předchozím rozsudku, neboť se tak nestalo v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu obsaženým ve zrušovacím usnesení. Odvolací soud totiž v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. února 2003, č. j. 10 C 302/2002-40, jímž byla žaloba zamítnuta, usnesením ze dne 30. června 2003, č. j. 12 Co 457/2003-54, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro jeho nepřezkoumatelnost (§221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a pro nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, jak má dále procesně postupovat - doplnit dokazování (§221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), aniž zaujal stanovisko k právnímu posouzení věci (a ani tak nemohl učinit vzhledem k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci). Nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně tak vyloučeno či omezeno nebylo. Zbývalo proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože přípustnost dovolání je v dané věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum otevřen pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Žalovaná sice v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, avšak z obsahu dovolacích námitek plyne, že její výtky směřující proti závěru odvolacího soudu, že žalobci právo na odměnu za obstarání věci nevzniklo, jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud tento právní závěr založil. Otázka, co bylo obsahem smluvního ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě (tj. zda předmětem smlouvy sjednané účastníky bylo pouze obstarání zájemce o převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu a složení blokační zálohy nebo obstarání samotného převodu včetně uzavření dohody o převodu členských práv a povinností), je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Právním posouzením věci je totiž taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Již v rozsudku ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, vyslovil Nejvyšší soud ČR názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v dalším svém rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, uvedl, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje právní závěry. Dovolací soud nemá důvod se od této judikatury odchylovat ani v dané věci, kdy se uplatní interpretační pravidlo podle §55 odst. 3 obč. zák. modifikující v případě spotřebitelských smluv obecná výkladová pravidla podle §35 odst. 2 obč. zák. Zpochybněním právního závěru odvolacího soudu, že nárok žalobce na odměnu ze smlouvy o obstarání věci vznikl, argumentací, že obsahem vůle účastníků vyjádřené ve smlouvě nebylo vázat vznik nároku na odměnu toliko na obstarání zájemce a složení blokační zálohy, nýbrž na uzavření dohody o převodu členských práv a povinností, uplatnila žalovaná ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím napadla správnost skutkových (nikoliv právních) závěrů odvolacího soudu. Takový dovolací důvod není ovšem způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Závěr, zda podle smluvního ujednání účastníků ve smlouvě o obstarání věci bylo podmínkou pro zaplacení odměny obstarání zájemce a složení blokační zálohy či uzavření dohody o převodu členských práv a povinností, je závěrem skutkovým. Teprve závěr, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení odměny a žalované povinnost odměnu mu zaplatit vycházející ze zjištěného skutkového stavu, je závěrem právním.
Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.930,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 b. 5, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 9. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění před 1. 9. 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. června 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu