ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1483.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1483/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2008 dovolání obviněných J. W. a I. L., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2007 sp. zn. 11 To 188/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 61/2005, a rozhodl takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2007 sp. zn. 11 To 188/2007 se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje .
Rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 2. 2007 sp. zn. 5 T 61/2005 se podle §265k odst. 1 tr. řádu s použitím §261 tr. řádu zrušuje v celém rozsahu.
Současně se podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Kladně se podle §265l odst. 1 tr. řádu p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání obviněného I. L. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 2. 2007 sp. zn. 5 T 61/2005 byl obviněný J. W. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a obvinění I. L. a J. T. pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona.
Obviněný J. W. byl podle §250a odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný I. L. byl podle §250a odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Obviněný J. T. byl podle §250a odst. 4 tr. zákona za použití §40 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že dne 18. 3. 2004 ve 22:58 hodin oznámil obžalovaný J. T. na Policii ČR, Dálničním oddělení B., okr. B., že dne 18. 3. 2004 v době od 22:00 hodin do 22:50 hodin mu neznámý pachatel na parkovišti S., na dálnici D1 ve směru na P., odcizil nákladní automobil zn. IVECO majitele Č. L., a. s. P., který zde měl zaparkován a jehož nájemcem byl obžalovaný J. W., přičemž J. T. takto učinil poté, co mu obžalovaný J. W. řekl, že se nachází ve finanční tísni a je třeba, aby se předmětné vozidlo ztratilo a došlo k pojistnému plnění ze strany Č. p., a. s., přičemž obžalovaný T. na pokyn obžalovaného W. společně s ním a s obžalovaným I. L. předmětné vozidlo dne 18. 3. 2004 kolem 20:30 hodin odvezli do obce T., okres K., kde toto zaparkovali ve stodole, kterou si obžalovaný W. za tímto účelem pronajal od Ing. L. M., následně obžalovaný J. W. dne 23. 3. 2004 v K., v agentuře Č. p. a. s. ohlásil jako pojistnou událost ze smlouvy o sdruženém pojištění odcizení nákladního automobilu zn. IVECO, které měl v pronájmu od Č. L. a. s. P. s tím, že odcizením vozidla byla způsobena škoda ve výši 650.000,- Kč, přičemž obžalovaný L. na pokyn obžalovaného W. upravil identifikační znaky předmětného vozidla zn. IVECO zejména tím, že vystřihl původní VIN a navařil VIN z nákladního automobilu zn. IVECO, ke kterému vlastnil obžalovaný W. doklady, přičemž obžalovaný J. W. takto jednal v úmyslu zbavit se nákladního automobilu zn. IVECO jako předmětu leasingu a tím povinnosti platit leasingové splátky s předpokladem, že škodu, způsobenou zinscenovaným odcizením vozidla uhradí z titulu havarijního pojištění leasingové společnosti pojišťovna, k čemuž nedošlo, neboť Č. p. a. s. plnění neposkytla a předmětné vozidlo bylo v obci T., okres K., policejními orgány nalezeno a zajištěno.
Proti rozsudku podali obvinění J. W. a I. L. odvolání, která projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2007 Krajský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 11 To 188/2007 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu uloženému obviněnému J. W. a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že tomuto obviněnému uložil podle §250a odst. 4 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu.
Odvolání I. L. bylo tímto rozsudkem podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Prostřednictvím svého obhájce podali obvinění J. W. a I. L. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně dovolání, ve kterém se obviněný W. odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. řádu, obviněný L. se odkazuje na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný J. W. zpochybnil, že by vůbec mohl být subjektem trestného činu pojistného podvodu (resp. jeho pokusu), neboť nebyl v postavení pojistitele, pojistníka ani pojištěného v předmětném vztahu. Dovolatel zpochybnil způsob, jakým se s jeho námitkou v této věci vypořádal odvolací soud a tvrdil, že úvahy tohoto soudu mají podpořit správnost právního posouzení skutku, který však nejen že nedostatečně objasňuje obsah hlášení pojistné události, ale ani skutečnost, kdo byl subjektem, který tuto pojistnou událost pojišťovně nahlásil.
Další námitka tohoto dovolatele zpochybňovala kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu podvodu podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zákona s ohledem na zákonný znak způsobení značné škody nebo jiného zvlášť závažného následku. Dovolatel uvedl, že soud nemohl přejít učiněná skutková zjištění o možném plnění pojišťovny ve výši 468.000,- Kč, o vzniklé škodě společnosti Č. L. a. s. ve výši 421.314,- Kč, resp. 367.144,- Kč, o zjištění hodnoty vozidla znaleckým posudkem. Je toho názoru, že s ohledem na skutečnou výši škody nebylo možno použít právní kvalifikaci skutku podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zákona.
Pokud jde o jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, odůvodnil naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný J. W. tím, že rozsudek soudu prvního stupně neobsahuje rozhodnutí o vydání motorového vozidla tov. zn. IVECO s tím, že odvolací soud se námitkou v tomto směru co do obsahu blíže nezabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí pouze podotkl, že tuto vadu neshledává, jelikož o vydání (vrácení) věci nerozhoduje soud prvního stupně rozsudkem, ale samostatným usnesením v intencích §81 tr. řádu. Dle názoru dovolatele je však tato úvaha odvolacího soudu nesprávná, protože rozhodnutí o vydání (vrácení) věci by nemělo být odkládáno a mělo by být učiněno pokud možno dříve než rozhodnutí ve věci samé. Rovněž odkaz soudu na §81 tr. řádu považuje dovolatel za nesprávný s odůvodněním, že kromě opakovaných žádostí obžalovaného, o kterých soud dosud nerozhodl, nikdo právo na dobrovolně vydané motorové vozidlo zn. IVECO neuplatnil.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odůvodnil obviněný W. tvrzením, že v řízení u odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně o jeho vině, tedy proti rozhodnutí ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 tr. řádu, když v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný I. L. odůvodnil uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tím, že právní posouzení jeho jednání je v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, zejména pak s obsahem výslechu znalců P. K. a Ing. K., kteří shodně uvedli, že vyříznutí části nosné konstrukce nákladního automobilu ruční bruskou a navaření částí z jiného vozidla je minimálně středně náročnou dílenskou operací, která zabere několik hodin a je k ní potřebné alespoň ruční elektrické nářadí a svářecí agregát. Dle názoru tohoto dovolatele skutková zjištění nikdy neprokázala místo, čas ani osobu, která měla tyto práce provést a ani nebyla prokázána skutečnost, že tyto změny byly provedeny na vozidle dříve, než bylo deponováno v areálu Policie ČR. Dovolatel je názoru, že s ohledem na skutková zjištění nebyla učiněna správná právní kvalifikace činu a že jednání, které mu bylo skutečně prokázáno, nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu popsaného ve zvláštní části trestního zákona.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odůvodnil obviněný L. tím, že byl odvolacím soudem zamítnut jeho řádný opravný prostředek, když v řízení tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i navazující rozhodnutí týkající se náhrad nákladů trestního řízení, započítání vazby a náhrady vykonané vazby.
Obviněný L. navrhl, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Obviněný W. navrhl, aby Nejvyšší soud věc přikázal v intencích §265l odst. 3 tr. ř. jinému soudu, aniž ho blíže specifikoval.
K dovolání obou obviněných se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která konstatovala, že dovolací důvod uplatněný obviněným J. W. podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu není možno považovat za úspěšně uplatněný, neboť obviněným namítaný chybějící výrok bude v souladu se zákonem případně učiněn při rozhodování podle hlavy čtvrté, oddílu třetího trestního řádu, přičemž tento výrok není nezbytnou součástí rozsudku.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupkyně přisvědčila té části argumentace obviněného W., v níž zpochybňuje důvodnost právní kvalifikace jeho jednání podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona. Pokud by soudy obou stupňů důsledně respektovaly zákonné podmínky uvedené v ustanovení §89 odst. 12 tr. zákona o stanovení výše škody, pak by se při zjišťování výše neoprávněně uplatněného nároku na pojistné plnění řídily především obecnou cenou fiktivně odcizeného vozidla, rovnající se jeho tržní ceně ve výši 488.900,- Kč, nikoli jeho technickou hodnotou ve výši 651.900,- Kč, když za případných pochybností by v uvedeném směru byl důvod ke zohlednění takového výpočtu škody, který by byl pro obviněného příznivější.
Námitku tohoto obviněného, že nemohl být subjektem tohoto trestného činu, označila za nedůvodnou s poukazem na právní postavení obviněného do něhož se dostal podpisem příslušné smlouvy, kdy jej vlastník vozidla zmocnil ke svému zastupování mj. v oblasti vyřizování škodních a pojistných událostí.
Státní zástupkyně konstatovala, že dovolací námitky obviněného I. L. jsou omezeny na námitky skutkové povahy. Právní kvalifikace jeho protiprávního jednání se však odvozuje od nesprávné právní kvalifikace jednání hlavního pachatele – obviněného J. W. – svědčí tak opodstatněnost jeho dovolacích námitek i ve prospěch obviněného L., ale i ve prospěch již pravomocně odsouzeného J. T., který sice sám mimořádný opravný prostředek nepodal, ale dle zásady beneficia cohaesionis je třeba ustanovení §261 tr. řádu vztáhnout i na něj.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kladně, a to i v části, jež se týká spoluobviněného J. T., jakož i všechna další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc navrhla podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázat Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž navrhla, aby tak Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, která uplatnili oba obvinění a také pod ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který nadto uplatnil obviněný J. W.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí.
V projednávaném případě se dovolací argumentace obviněného I. L. omezila jen na námitku skutkové povahy – tvrzeného rozporu mezi závěry obou znalců z oboru identifikace vozidel P. K. a Ing. K., kteří se vyjadřovali k poznatku, zda tento obviněný na pokyn J. W. provedl takovou změnu identifikačních znaků pronajatého, pojištěného a posléze ukrytého vozidla, aby při jeho nálezu mohla být potvrzena použitá verze pojistné události o odcizení vozidla. Nejvyšší soud konstatuje, že odvolatel s poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav prosazoval vlastní skutkovou verzi, s níž spojoval právní názor o neexistenci jeho protiprávního jednání.
Z dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaké měly podle odvolatele I. L. učinit, na kterých následně založily právní posouzení skutku. Tyto závěry soudu zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. řádu v potřebném rozsahu zdůvodnily.
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se odvolatel I. L. svým podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto revize soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn., že dovolání uplatnil na procesním nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají.
Obviněný J. W. odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, totiž, že v rozsudku soudů obou stupňů chybí rozhodnutí o vydání (vrácení věci), a pokud soudy neučinily takovéto rozhodnutí před vydáním rozsudku, není důvodu neučinit příslušný výrok v souvislosti s meritorním rozhodnutím. Úvaha odvolacího soudu o tom, že procesní postup by se měl odvíjet v intencích ustanovení §81 tr. řádu je podle dovolatele nesprávná, když nikdo právo na dobrovolně vydané vozidlo tov. zn. IVECO dosud neuplatnil. Odvolací soud měl tedy tuto namítanou vadu soudu prvního stupně svým rozhodnutím napravit.
Oddíl první hlavy šesté trestního řádu v ustanoveních §120 až 125 pregnantně upravuje náležitosti, které rozsudek obsahuje, a nutno konstatovat, že výrok o vydání či vrácení věci není obligatorní součástí tohoto typu rozhodnutí. Vrácení a další nakládání s věcí a jinou majetkovou hodnotou upravuje ustanovení §80 a 81 tr. řádu, přičemž z expresis verbis stanovené formy opravného prostředku (stížnost) proti v těchto intencích učiněnému rozhodnutí je zřejmé, že se tak děje usnesením, nikoli rozsudkem. Nelze tedy přisvědčit závěru, že tento dovolací důvod byl uplatněn v souladu se zákonnými požadavky ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Dovolatel J. W. uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž namítanému tvrzení, že nebyl účastníkem pojistního vztahu a tudíž nemohl být subjektem trestného činu, pro který byl odsouzen, nelze přisvědčit. Naopak je správný závěr soudu druhého stupně, který se již touto námitkou zabýval v rámci řízení o odvolání, že totiž obviněný subjektem trestného činu byl. V tomto směru je třeba vycházet z obsahu leasingové smlouvy ze dne 25. 9. 2003. Vlastník vozidla IVECO Č. L., a. s. v této smlouvě zmocnil obviněného podle Všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu k vyřizování případných pojistných a škodních událostí, a obviněný toto zmocnění podpisem smlouvy na sebe převzal (viz bod č. 3.2 leasingové smlouvy). Stejná okolnost vyplývá z přílohy č. 1 k leasingové smlouvě ze dne 26. 9. 2003 o hromadné pojistné smlouvě Č. L., a. s. Obviněný tak byl v právním postavení přímého účastníka pojistné smlouvy. Pokud v tomto právním postavení uplatnil pojistnou událost s vědomím, že k ní nikdy nedošlo s cílem neoprávněně docílit sjednaného pojistného plnění, pak obecně odpovídá za trestný čin podvodu. Na uvedeném závěru nemůže změnit nic ani skutková námitka, že nebyl prokázán obsah hlášení pojistné události, ani skutečnost, kdo jej podával, když jednoznačná skutková zjištění v uvedeném směru zcela zapadají dovolatelova výše konstatovaného právního vztahu k pojistiteli.
Z pohledu obecných východisek, jež jsou podrobně rozebrána výše při výkladu dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud musel konstatovat, že v případě dovolatelovy námitky, jíž zpochybňuje kvalifikovanou výši hrozícího následku, byla uplatněna relevantně, neboť tato námitka mohla výše uvedený dovolací důvod založit. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud procesně postupoval v intencích ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu a přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
O správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku ve výroku rozsudku uvedený je v souladu s právní větou, obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu, a skutek současně dosahuje potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost. O nesprávné právní posouzení půjde tehdy, když popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku.
Z tzv. právní věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku je zřejmé, že obviněný J. W. měl pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 a §250a odst. 1, 4 tr. zákona spáchat při uplatnění nároku z pojistného plnění uvedením nepravdivých výroků a tímto činem způsobil značnou škodu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění však konkrétní skutková zjištění, která by naplňovala zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu, přesvědčivě nevyjadřují.
Účelem ustanovení §250a tr. zákona o trestném činu pojistného podvodu je ochrana regulérnosti vztahů vyplývajících z pojištění. Tato ustanovení tr. zákona chrání regulérnost plnění, která poskytují pojišťovny na podkladě pojistných událostí. Smyslem této ochrany je zajistit, aby pojišťovny poskytovaly pojistná plnění jen v těch případech, kdy je to odůvodněno skutečnou pojistnou událostí. Jde o to, aby pojistná plnění nebyla poskytována mimo jiné v případech, kdy pojistná událost ve skutečnosti nenastala, protože to, co se za ni vydává, nemělo nahodilý charakter, ale bylo vyvoláno uměle, nebo se vůbec nestalo. Z toho plyne, že ustanovení §250a tr. zákona směřuje k ochraně majetkových zájmů pojišťoven. Proto pokud je zákonným znakem trestného činu „škoda na cizím majetku“, ať už jde o škodu nikoli malou podle §250 odst. 3 tr. zákona, o značnou škodu podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zákona, anebo škodu velkého rozsahu podle §250a odst. 5 tr. zákona, rozumí se tím škoda na majetku pojišťovny. Spočívá-li trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zákona v tom, že při uplatnění nároku z pojistné smlouvy byly uvedeny nepravdivé údaje, je škodou způsobenou tímto trestným činem částka, kterou pojišťovna neoprávněně vyplatila nebo by vyplatila ve formě plnění.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je evidentní, že výrok o vině pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 a §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona nemůže obstát, neboť soudy chybně nestanovily hrozící škodu jako částku, kterou by Č. p., a. s. vyplatila jako pojistné plnění, pokud by akceptovala oznámení o pojistné události, které bylo učiněno, ale jako cenu vozidla v době činu. Tento svůj postup odůvodnily soudy s odkazem na ustanovení §89 odst. 12 tr. zákona, podle něhož se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě obvykle prodává. Stanovit výši hrozící škody podle tohoto ustanovení nebylo namístě již proto, že vozidlo, jehož odcizení obviněný před pojišťovnou předstíral, nebylo předmětem útoku. U trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zákona jsou předmětem útoku peněžní prostředky pojišťovny, k jejichž vyplacení ve formě pojistného plnění jednání obviněného směřovalo, nikoli motorové vozidlo, jehož odcizení obviněný před pojišťovnou předstíral. O motorovém vozidle jako předmětu útoku by bylo možno uvažovat tehdy, jestliže by soudy posuzovaly skutek kupř. v souvislosti s předáním vozidla třetí osobě jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zákona, pak by bylo nutno při stanovení výše škody aplikovat ustanovení §89 odst. 12 tr. zákona, avšak o takovou situaci v projednávané trestní věci nejde.
Oba soudy stanovily výši škody jako cenu vozidla v době činu. Okresní soud ji stanovil ve výši 650.000,- Kč, přičemž v tomto ohledu vycházel z obsahu znaleckého posouzení vozidla znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady V. Ch., který technickou hodnotu vozidla specifikoval ke dni 18. 3. 2004 částkou 651.900,- Kč.
Z hlediska výše škody způsobené trestným činem pojistného podvodu podle §250a tr. zákona není rozhodná cena vozidla, nýbrž částka pojistného plnění, které by Č. p., a. s. v této souvislosti vyplatila vlastníku vozidla, případně obviněnému J. W. jako leasingovému nájemci, pokud by uznala jeho oznámení o pojistné události za podklad svého plnění. Výši pojistného plnění, jehož vyplacení hrozilo jako následek jednání posouzeného jako trestný čin pojistného podvodu, soudy nezjistily, a proto při nedostatku takového zjištění nemohly skutek posoudit podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zákona, tj. podle ustanovení, které stanoví způsobení značné škody jako zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty.
Z uzavřené pojistné smlouvy vyplývá spoluúčast obviněného J. W. ve výši 10 % z pojistného plnění. Reálně hrozilo způsobení škody v takové výši pojistného plnění, která by odpovídala tomuto ujednání. To je ostatně v souladu i s vyjádřením Č. p., a. s. ze dne 14. 5. 2004 (č. l. 266), v němž je výslovně uvedeno, že pokud by šlo o řádnou pojistnou událost, byla by jako pojistné plnění vyplacena maximálně částka 468.000,- Kč, přičemž již není zřejmé, zda v této výši je nebo není započtena 10 % spoluúčast obviněného. Tento důkaz ukazuje na částku, která je pod hranicí částky 500.000,- Kč, a která s ohledem na ustanovení §89 odst. 11 tr. zákona a neodpovídá značné škodě ve smyslu §250a odst. 4 písm. b) tr. zákona, neboť značnou škodou je škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.
Obviněný J. W. tudíž důvodně namítal nesprávné stanovení výše škody z hlediska posouzení skutku jako trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zákona.
Oběma soudům je třeba vytknout nejen to, že výši škody způsobené trestným činem pojistného podvodu stanovily jako cenu vozidla bez zřetele na spoluúčast obviněného, ale i to, že se nezabývaly pojištěním, o které v daném případě šlo stejně tak nezohlednily existenci sjednané 10 % spoluúčasti obviněného.
Z toho, co bylo uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Kladně jako součást předcházejícího řízení jsou rozhodnutími, která v otázce viny obviněného J. W. spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to pokud jde o posouzení skutku podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zákona. Toto ustanovení nebylo aplikovatelné na zjištění týkající se ceny vozidla, tj. na zjištění, z něhož vycházely soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného J. W. zrušil ohledně tohoto obviněného rozsudky soudů obou stupňů, a protože důvod, z něhož rozhodl, prospíval také obviněnému I. L., který byl odsouzen jako pomocník k tomuto trestnému činu, zrušil Nejvyšší soud rozsudky obou stupňů i ve vztahu k tomuto obviněnému - §265k odst. 2 a §261 tr. řádu.
Zásadu trestního řízení – beneficium cohaesionis – tzv. dobrodiní záležející v souvislosti, bylo nutné použít i ve vztahu k obviněnému J. T., který nebyl dovolatelem. Tento obviněný ve věci nepodal ani odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tudíž usnesení odvolacího soudu napadené oběma odvolateli se výslovně tohoto obviněného netýká. Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo toto rozhodnutí shledáno vadným, prospívá i obviněnému J. T., je možno v jeho prospěch ustanovení §261 tr. řádu použít. Přiměřenost ve smyslu ustanovení §265k odst. 2 tr. řádu pro účely řízení o dovolání spočívá v tom, že tak lze napravit pochybení odvolacího soudu, který měl z důvodu vady zjištěné až dovolacím soudem, zrušit rozsudek soudu prvního stupně i ve prospěch obviněného J. T., ačkoliv ten nepodal odvolání. Protože Nejvyšší soud současně zrušil i rozsudek soudu prvního stupně, které je zatíženo vadou týkající se trestné činnosti všech tří obviněných, o jejichž vině a trestu bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, je možné ustanovení §261 tr. řádu aplikovat i ve vztahu k obviněnému J. T. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 5 Tdo 1363/2006).
Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Kladně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ve vztahu k dovolání obviněného I. L. nutno připomenout argumentaci výše uvedenou, a nadto povinnost dovolatele v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, a současně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265a odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného I. L. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí ve vztahu k němu věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. června 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná