ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1053.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1053/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2008 o dovolání obviněného P. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 4 To 46/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 144/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 3 T 144/2007, byl obviněný P. F. společně s M. H. a M. R. uznán vinným v bodech 1/ až 8/ jednak trestným činem krádeže dílem dokonaným podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za to mu byl podle §247 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty (v rozsudku konkrétně vyjmenovaných).
Soud prvního stupně tímto rozsudkem rozhodl o vině a uložil tresty také ostatním obviněným. Všem obviněným pak podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozeným K. spol. s r. o., 1. H. z. a. s., TJ S. H., TJ D. H., SK M. S., Obci R. a D. S. konkrétní částky ve výroku přesně uvedené. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené TJ S. H., TJ D. H. a SK M. S. se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný P. F. odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 4 To 46/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný (dále též „dovolatel“) s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. H. H. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání dovolatel vyslovil přesvědčení, že došlo k nesprávnému posouzení věci proto, že soudy obou stupňů neúplně zjistily skutkový stav věci, nedoplnily důkazní řízení provedením navrhovaných důkazů, provedené důkazy správně nevyhodnotily, vyhodnotily je v jeho neprospěch a výpovědi spoluobviněných neposoudily jako nevěrohodné a nelogické. Za závažné pochybení považoval zejména to, že odvolací soud mu neumožnil vypovídat a porušil tak jeho právo podle §33 tr. ř. Jakkoliv v přípravném řízení a také v řízení před soudem prvního stupně nevypovídal, v odvolacím řízení již vypovídat chtěl, soud druhého stupně mu to však neumožnil, což odůvodnil tím, že měl výpověď realizovat v předchozích stádiích trestního řízení. Za této situace učinil svoji výpověď písemně a vyjádřil se ke skutkům v bodě 1/ až 7/ rozsudku. Tvrdil, že těchto útoků se nedopustil, že výpověď obviněného M. R. nelze hodnotit jako usvědčující, že obviněný M. H. se vyjadřoval nekonkrétně, že telefonní hovory probíhaly jen mezi M. H. a M. R., že se na místě vůbec nenacházel, příp. že se nezachovaly záznamy z bezpečnostní kamery. K výpovědi svědkyně P. A. uvedl, že ji nelze hodnotit jako nevěrohodnou jen z toho důvodu, že jde o jeho družku. Dále poukazoval na to, že částka 9.000,- Kč byla do protokolu o zajištěných věcech při prohlídce pachatele na Policii ČR dopsána dodatečně.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 nebo 2 tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že obviněný své námitky směřoval výlučně do oblasti skutkových zjištění a v té návaznosti zpochybňoval hodnocení důkazů ze strany soudů, a že takto koncipovaným dovoláním se vlastně domáhal nového hodnocení, resp. přehodnocení stávajících důkazů. Přitom mezi skutkovými zjištěními, která učinily soudy obou stupňů, a provedeným dokazováním není rozpor a skutková zjištění nejsou v nesouladu s právním posouzením vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Státní zástupkyně dále dodala, že obviněný sice opřel své dovolání o konkrétní dovolací důvod, nicméně z pohledu konkrétně uplatněných námitek jeho podání směřuje do oblasti hodnocení důkazů. Ačkoliv obviněný odkázal na příslušné ustanovení trestního řádu, nelze dovodit, že se opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže současně zmiňoval, že došlo k porušení ustanovení §33 tr. ř., jde o procení záležitost, kterou nelze napravovat v řízení o dovolání.
Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají pouze rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů, způsob hodnocení důkazů z jejich strany a učiněná skutková zjištění. Obviněný se ve svém podání snažil sám hodnotit věrohodnost jednotlivých svědeckých výpovědí a činit z nich vlastní závěry. Je tak evidentní, že konstruoval vlastní skutkové závěry a v závislosti na nich zpochybňoval závěry soudů o své vině, jakož i závěry o správnosti použité právní kvalifikace.
Z povahy takto vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém podání v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Pokud jde o námitku obviněného vztahující se k údajnému porušení ustanovení §33 tr. ř., pak ani tato výhrada vyloženě procesního charakteru není pod uvedený důvod dovolání podřaditelná, nehledě na to, že z protokolu o veřejném zasedání před odvolacím soudem (srov. jeho strany 3 a 4) vyplývá, že dovolatel na svých právech nebyl nikterak zkrácen. Jeho obhájkyně totiž nejprve přednesla podané odvolání, následně odkázala na jeho písemné vyhotovení a poté jej sám obviněný svou výpovědí doplnil.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a