ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1069.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1069/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2008 o dovolání obviněného Ing. P. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 11 To 142/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 280/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. 3 T 280/2007, byl obviněný Ing. P. M. uznán vinným, že:
„dne 4. ledna 2007 v 02.25 hodin na křižovatce ulic Č. a Z., ve D. K. n. L., s vědomím neschopnosti bezpečného ovládání motorového vozidla v důsledku předchozího požívání alkoholických nápojů, když dechovou zkouškou, provedenou přístrojem Alcotest 7410 v 02.47 hodin, bylo zjištěno v jeho dechu 1,56 promile alkoholu a jeho krev, odebraná mu v 03.45 hodin téhož dne, obsahovala ještě 1,31 g/kg alkoholu, řídil nákladní automobil zn. VOLVO XC90 V8, při odbočování u ulice Z. do ulice Č. dostal s vozidlem smyk, který nezvládl, vyjel mimo komunikaci a havaroval nárazem přední části automobilu do oplocení domu majitele J. Č., jemuž způsobil škodu nejméně 19.410,- Kč, dále do poštovní schránky v majetku. Česká pošta, s.p., jemuž zničením schránky způsobil škodu 4.550, Kč, a dále do rozvodné stanice plynovodu, u které poškodil pilířek a zničil technologii posilovací řady - posilovací regulátor, čímž zapříčinil i únik plynu a V. p., a.s., způsobil škodu ve výši 58.785,50 Kč, úmyslně vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život, nebo zdraví lidí, nebo způsobit značnou škodu a majetku, a způsobil takovým činem dopravní nehodu a větší škodu na cizím majetku“.
Takto zjištěné jednání soud právně kvalifikoval jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a uložil obviněnému podle §201 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené společnosti K. P., a. s., způsobenou škodu ve výši 80.549,- Kč.
Rozsudek soudu prvého stupně napadl obviněný odvoláním, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 11 To 142/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný (dále případně též „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Š. dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve shodě s dosavadní obhajobou obviněný zopakoval odvolací námitky, že vozidlo v době havárie neřídil a cestoval jen jako spolujezdec. Nesouhlasil s postupem, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily provedené důkazy, polemizoval s jejich skutkovými závěry a prezentoval k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje. Vyslovil přesvědčení, že média s důkazy manipulovala a hodnotila je, neboť v době nehody byl veřejně činný. Poukázal na povinnost státního zástupce prokazovat vinu a domáhal se postupu v souladu se zásadou „in dubio pro reo“.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 11 To 142/2008, i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. 3 T 280/2007. S odkazem na ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. se domáhal zproštění obžaloby ve smyslu ustanovení §226 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku, kterým byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z předchozího textu je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají především způsob hodnocení některých z provedených důkazů soudy obou stupňů. Obviněný se snažil uplatnit vlastní náhled na provedené důkazy, zejména prosadit verzi, že vozidlo v době havárie řídila jeho manželka. Právě z údajně chybného způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů dovozoval nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Dovolatel tak zamýšlel prosadit vlastní skutkovou verzi a právě v závislosti na ní zpochybňoval závěr soudů o správnosti právní kvalifikace trestného činu a konstruoval i vlastní právní závěry o své nevině.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil takové konkrétní námitky, které by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby [viz strany 2) až 4) rozsudku soudu prvního stupně, strana 2) napadeného usnesení odvolacího soudu] na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, vysvětlily též, o jaké důkazy a z jakých důvodů opřely závěr o vině obviněného, zejména o výpovědi svědků R. K., L. P. a Ing. J. Č., kteří bezprostředně po nehodě shodně zaznamenali, že ve voze v době nehody jel pouze obviněný. Učiněná skutková zjištění evidentně nejsou případem svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního a logického základu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Marie Slaná