ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1206.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1206/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2008 o dovolání obviněného F. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 12 To 183/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 15/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. 1 T 15/2007, byl obviněný F. H. uznán vinným, že:
1) společně s B. H.
„v blíže přesně nezjištěné době na konci měsíce října 2005 předcházející dni 1. 11. 2005, kdy byl B. H. dle §76 odst. 1 tr. řádu policejním orgánem zadržen, se společně na parkovišti u obchodního centra L. v J. na základě jejich podnětu sešli s H. B., a to za účelem ovlivnění její možné svědecké výpovědi, a pohrozili jí, že pro případ, že by pravdivě svědčila ohledně provozování prostituce ve prospěch B. H. v erotickém klubu C. Z. v obci H., že se vystaví nebezpečí, že jí „sociálka“ odebere děti“,
2) obviněný F. H. sám
„v blíže přesně nezjištěné době v průběhu měsíce listopadu 2005 následující po dni 1. 11. 2005, kdy byl B. H. dle §76 odst. 1 tr. řádu policejním orgánem zadržen a následně vzat soudem do vazby, telefonicky H. B., pohrozil, že pokud ve lhůtě co nejkratší nesplatí svůj dluh, který měla na základě půjčky na nájemné vůči B. H., tak na ni pošle „maséry“, kteří jí zlikvidují byt“.
Takto zjištěné jednání soud u obou obviněných právně kvalifikoval jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému F. H. za to uložil podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let, a obviněnému B. H. souhrnný trest odnětí svobody na tři roky a deset měsíců se zařazením do věznice s dozorem (tohoto obviněného současně pro část žalovaného jednání zprostil obžaloby).
Rozsudek soudu prvého stupně napadli odvoláními oba obvinění F. H. a B. H. a v neprospěch druhého z nich státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové. Krajský soud v Hradci Králové o nich rozhodl usnesením ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 12 To 183/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání již jen obviněný F. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“). Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. J. J. a opřel je o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný měl za to, že se krajský soud většinou jím uplatněných odvolacích důvodů vůbec nezabýval; odůvodnění jeho usnesení na něj působilo až bezradně a nepřesvědčilo jej o spravedlnosti. Odvolací soud prý k prvnímu skutku uvedl jen obecnosti (v té souvislosti citoval některé pasáže z jeho odůvodnění) a posléze dodal, že (obviněný) je osoba nedůvěryhodná; z čeho takový závěr učinil, se však ze spisu nepodává. Dále namítl, že jednání spolupachatele B. H. popsané pod bodem 1) se jej netýká, a že skutek popsaný pod bodem 2) mu vůbec nebyl prokázán.
V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2008, č. j. 12 To 183/2008 - 123, a podle §265l tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání obviněného neobsahuje jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků souzeného trestného činu, popř. nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů soudy, resp. s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se skutek nestal, resp. nebyl prokázán. Uplatněné námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. absolutně neodpovídají. Státní zástupce proto vyslovil jisté pochybnosti o přípustnosti takto formulovaného dovolání, a to s odkazem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Současně navrhl, aby takové rozhodnutí učinil podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Obviněný se totiž snažil uplatnit vlastní náhled na provedené důkazy, zejména prosadit vlastní skutkovou verzi, že se vůči poškozené H. B. žádného protiprávního jednání nedopustil. Právě z údajně chybného způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů dovozoval nesprávně zjištěný skutkový stav věci a v závislosti na tom zpochybňoval závěr soudů o správnosti použité právní kvalifikace.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil takové konkrétní námitky, které by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 16 a 17 rozsudku soudu prvního stupně, strany 4 a 5 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, vysvětlily též, o jaké důkazy a z jakých důvodů opřely závěr o vině obviněného, zejména o výpověď svědkyně H. B. Učiněná skutková zjištění evidentně nejsou případem svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního a logického základu.
Jelikož obviněný ve svém podání uplatnil i kritické výhrady ke způsobu, jakým soud druhého stupně odůvodnil své zamítavé usnesení, je třeba pro úplnost dodat, že s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Marie Slaná