ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1220.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1220/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. září 2008 o dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 11 To 93/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 235/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 16 T 235/2007, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 5. 5. 2007 kolem 11.00 hodin na B. n. v H. M. a poté po místních komunikacích v H. M., D. L., D. A., H. L., M. Ú. S. M., H. M.-T. D., okres T., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 105L, označené registrační značkou, ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 6. 2003, sp. zn. 3 T 159/2003, mu v souvislosti s odsouzením pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák. byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků.
Za tento trestný čin byl podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 11 To 93/2008, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný M. M. prostřednictvím obhájce JUDr. B. J. uvedené usnesení odvolacího soudu a v souvislosti s ním i rozsudek soudu prvního stupně napadl z důvodů §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovoláním. V jeho obsahu namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především vyjádřil nesouhlas s oběma uvedenými rozhodnutími, když rozsudek soudu prvního stupně považoval za nespravedlivý ve výroku o vině i trestu, a usnesení odvolacího soudu za nesprávné, pokud je v něm uvedeno, že měl obviněný tvrdit, že uvedené vozidlo v kritickou dobu řídila jiná osoba. Obviněný poukázal na svou obhajobu, že čin, pro nějž byl odsouzen, nespáchal, neboť dne 5. 5. 2007 žádné motorové vozidlo neřídil, protože byl doma u svých rodičů na adrese L. v H. M., že červenohnědá Škoda 120 GLS mu byla odcizena, že on i jeho rodina jsou ze strany policie neúměrně obtěžováni. Všechny tyto skutečnosti potvrdili i jeho rodiče, kteří před soudem jako svědci vypovídali. Soudy obou stupňů však nedůvodně svědecké výpovědi jeho rodičů zpochybnily. Odvolacímu soudu navíc vytkl, že ve svém rozhodnutí některé pasáže opsal z rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný se dále odvolal na argumenty, jež vznesl v předchozím stadiu trestního řízení, tedy že v předmětné věci policie řádně nezajistila důkazy, že pronásleduje jeho rodiče, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně tvrdý a že nesouhlasí s tím, že je označován za vysoce nebezpečného recidivistu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu druhého stupně zrušil.
Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření, přičemž Nejvyšší soud do konání neveřejného zasedání případné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Při splnění těchto zákonných podmínek dovolací soud dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť namítal, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen tak, že lze z jeho podnětu dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na jeho podkladě je ve vztahu ke zjištěnému skutku možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V souladu se zjištěným skutkovým stavem lze proto namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Z dikce uvedeného dovolacího důvodu tedy vyplývá, že v rámci dovolacího řízení nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z výše rozvedeného obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný v rozporu s pravidly, podle nichž lze dovolání z označených důvodů podat, své námitky proti napadeným rozhodnutím soustředil proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně. Zejména se neztotožnil s tím, že by kritického dne předmětné vozidlo řídil. Tato jeho obhajoba je zcela v rozporu s popsaným skutkovým dějem vyjádřeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Na podporu této své zcela odlišné skutkové verze uváděl, že byl v inkriminované době u svých rodičů, kteří mu jeho alibi dotvrzovali. Protože soudy obou stupňů těmto svědectvím neuvěřily, obviněný své výhrady zaměřil i proti jejich postupu při hodnocení důkazů. Při setrvání na tom, že se trestného jednání, které mu je kladeno za vinu nedopustil, brojil také proti výroku o trestu, který označil za nepřiměřeně tvrdý. Ze všech těchto důvodů obviněný považoval závěry soudů nižších stupňů za nesprávné a nespravedlivé.
Nejvyšší soud takto vznesené námitky posoudil jako uplatněné mimo dovolací důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice v úvodu svého dovolání na citovaný dovolací důvod odkázal, fakticky jej však podložil námitkami, které mají skutkový obsah, a tedy šlo jen o formálně uvedený argument, neboť obviněný materiálně brojil proti postupu soudů při hodnocení důkazů, jehož výsledkem bylo skutkové zjištění odlišné od toho, jež bylo učiněno oběma soudy. Tyto výhrady obviněného se právní problematiky svým obsahem vůbec nedotýkají.
Na zvolený dovolací důvod nedopadá ani námitka obviněného týkající se neúměrnosti trestu, který byl obviněnému v této trestní věci soudem prvního stupně uložen. Uvedené výhrady nekorespondují s tím, že v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno ve vztahu k výroku o trestu namítat pouze vady, které záleží v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou námitku, jež by bylo možno pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný z důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř., podřadit, a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová