ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1379.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1379/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2008 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 To 5/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 13/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 1 T 13/2007, byl obviněný uznán vinným, že:
„dne 9. 2. 2005 okolo 22.20 hod. v P. před domem, napadl poškozenou A. S., a pod hrozbou, že ji bodne injekční stříkačkou do krku, donutil poškozenou vydat mu mobilní telefon zn. Sony Ericsson T610, v hodnotě 2.800,- Kč se SIM kartou T Mobile s kreditem ve výši 380,- Kč, čímž poškozené způsobil celkovou škodu ve výši 3.180,- Kč“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle §234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozené A. S., škodu ve výši 3.180,- Kč.
Rozsudek soudu prvého stupně napadl obviněný odvoláním, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 To 5/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný (dále případně též „dovolatel“) prostřednictvím své obhájkyně Mgr. A. N. dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v přesvědčení, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně a v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve shodě s dosavadní obhajobou obviněný zopakoval, že se soud prvního stupně nevypořádal se změnou jeho výpovědi z přípravného řízení a nezkoumal důvody, které jej k tomu vedly. Nesouhlasil s postupem, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily provedené důkazy, polemizoval s jejich skutkovými závěry a uvedl, že skutek, kterého se dopustil, byl nesprávně právně posouzen. Vyslovil přesvědčení, že mu bylo bezpečně prokázáno jen zprostředkování prodeje mobilního telefonu, a proto jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. za použití ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 To 5/2008, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že ze základních obecných hledisek je dovolání přípustné. Dovolatel se formálně domáhal změny právní kvalifikace skutku, avšak jeho námitky nevycházejí z vymezení skutku v tzv. skutkové větě a z odůvodnění soudních rozhodnutí. Prosazuje tak vlastní skutkovou verzi a na jejím základě požaduje, aby jeho jednání bylo právně kvalifikováno jako výrazně mírnější trestný čin. Obviněným tvrzený důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Současně navrhl, aby takové rozhodnutí učinil podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku, kterým byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z předchozího textu je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají především způsob hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Obviněný se snažil uplatnit vlastní náhled na provedené důkazy, zejména prosadit verzi, že se dopustil pouze zprostředkování prodeje mobilního telefonu. Právě z údajně chybného způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů dovozoval nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Dovolatel tak zamýšlel prosadit vlastní skutkovou verzi a právě v závislosti na ní zpochybňoval závěr soudů o správnosti právní kvalifikace trestného činu a konstruoval i vlastní právní závěry o možném odlišném posouzení jeho jednání.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil takové konkrétní námitky, které by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby [viz strany 2) až 3) rozsudku soudu prvního stupně, strany 2) až 3) napadeného usnesení odvolacího soudu] na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, vysvětlily též, o jaké důkazy a z jakých důvodů opřely závěr o vině obviněného, zejména o výpověď svědkyně A. S., písemné důkazy (mj. kupní smlouvu) a závěry znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady použitého zboží znalce P. Ch. Učiněná skutková zjištění evidentně nejsou případem svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního a logického základu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Marie Slaná