ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.93.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 93/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2008 o dovolání obviněného J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 6 To 295/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 53/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 2 T 53/2007, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2, písm. a), b) tr. zák. Za tento trestný čin byl podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 6 To 295/2007, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. H. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že v době od měsíce prosince 2005 do měsíce května 2006 v P., okres L., ve více případech, nejméně v deseti, prodal nezjištěné množství skanku, což je vyšlechtěná marihuana s vyšším obsahem THC látek, tato se získává z rostliny konopí uvedené v příloze č. 3 zák. č. 167/98 Sb. jako omamná látka, F. V., M. Č. s tím, že tito přebírali od obviněného skank nejen pro svoji potřebu, ale i pro potřebu Z. R. a K. P., v jednom případě v P. R. obviněný prodal skank F. V. a M. Č. za přítomnosti K. P., v době od měsíce března 2006 do měsíce července 2006 v P., nejméně ve dvaceti případech obviněný prodal J. Š., nezjištěné množství skanku, dále od přesně nezjištěné doby v druhé polovině roku 2004 do přesně nezjištěné doby v druhé polovině roku 2005, rovněž v P. asi ve 36 případech prodal nezjištěné množství skanku V. P., dále v době od měsíce listopadu 2005 nejméně do měsíce března 2006 obviněný rovněž v P. prodal J. Š. nejméně v padesáti případech nezjištěné množství skanku.
Za tento trestný čin obviněnému J. H. uložil podle §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný J. H. prostřednictvím obhájkyně JUDr. V. K. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznil zejména, že spáchání žalovaného skutku od počátku přípravného řízení popíral a byl odsouzen, aniž bylo dostatečně všemi dostupnými důkazními prostředky ve smyslu trestního řádu prokázáno úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty uváděného trestného činu. Obviněný odkázal na svou obhajobu, v níž připustil, že marihuanu si kupoval pro svou osobní potřebu, neboť je jejím občasným konzumentem. Napadeným rozhodnutím dále vytkl, že jeho vina trestným činem podle 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., byla založena zejména na usvědčujících výpovědích svědků J. Š. a V. P. Jestliže tito svědci jej označili za osobu prodávající skank v P. a okolí, vypovídali takto až poté, co byli obviněným na Policii České republiky označeni za možné pachatele vloupání do garáže rodičů obviněného na B. K. v P. Výpovědi jmenovaných svědků obviněný proto považuje za nepravdivé. Podle názoru obviněného nelze rovněž přehlédnout, že uvedené osoby nebyly omezeny na svobodě a mohly tak snadno ovlivňovat další svědky. Jedná se navíc o osoby, které mají zkušenosti s požíváním marihuany, jak podle jeho názoru vyplývá z jejich výpovědí. Neztotožnil se s tím, že soudy jejich výpovědi posoudily jako věrohodné, a na jejich podkladě byl obviněný uznán vinným. Obviněný dále uvedl, že ačkoliv řada svědků u soudu vypověděla, že prodej probíhal v osobním automobilu obviněného, nebyla v něm nalezena žádná stopa po skanku. Nespokojil se s tím, že nebyla provedena domovní prohlídka v bytě nebo v garáži jeho rodičů, kde státní zástupce předpokládal úschovu skanku, přičemž tak velké množství, které je mu kladeno za vinu, by někde uschované mít musel. Obviněný rovněž ve vztahu k prodeji skanku osobám mladším osmnácti let, poukázal na výpověď svědka F. V., podle níž si tyto osoby skank opatřovaly vždy prostřednictvím nahodilých starších osob, které o tuto službu vždy požádaly. S odkazem na tyto skutečnosti obviněný vyjádřil nedostatky ohledně zavinění, které nebylo žádným způsobem prokázáno. Pokud byl odsouzen, pak jedině za to, že kupoval drogu pro svou vlastní potřebu a nikoliv na její prodej. Z těchto důvodů v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu tohoto dovolání napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 6 To 295/2007 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek, a aby buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc k novému projednání a rozhodnutí, anebo podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a obviněnému uložil mírnější trest. Obviněný požadoval i to, aby předseda senátu Okresního soudu v Lounech podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu jemu uloženého trestu odnětí svobody.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po shrnutí obsahu dovolání konstatovala, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V dovolání označený důvod však podle ní nekoresponduje s obsahem jeho odůvodnění, když argumenty v něm uplatněné se týkají výlučně hodnocení důkazů. S odkazem na spisový materiál konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Za popsané situace uzavřela, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř., a protože není možno o dovolání věcně rozhodovat, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu k takto uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Dovolání obviněného J. H. však tato obecná kritéria nesplňuje, jelikož v rámci svého dovolání brojil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, hodnocení či rozsahu provedeného dokazování, s nimiž se neztotožnil, a považoval je za nesprávná a nedostatečná, když tvrdil, že se skutku kladeného mu za vinu způsobem, tak jak jej popsal soud prvního stupně, nedopustil. Spáchání žalovaného skutku popíral, s tím, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána. Jednotlivé důkazy zpochybnil a tvrdil, že výpovědi svědků, které vzal soud za podklad svého rozhodnutí, nejsou věrohodné.
Z uvedeného je patrné, že obviněný neuvádí takovou vadu, která by měla právní povahu. Obviněný své výhrady zaměřil toliko na obsah své vlastní verze líčení skutkového děje, tedy odlišně od toho, jak jsou skutková zjištění popsána ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně, k nimž tento soud a ve shodě s ním i soud prvního stupně dospěly na základě dokazování provedeného v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny rozvedené skutečnosti shledal, že námitky obviněného mají ryze skutkový a procesní charakter a nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomuto způsobu rozhodnutí se jeví zcela bezpředmětný návrh obviněného na odložení trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová