ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.958.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 958/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. července 2008 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 12 To 39/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 228/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 2 T 228/2007, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 26. 2. 2007 kolem 14.45 hod. v T., v ulici P. v objektu S. Ing. H. K. nejprve slovně a poté i fyzicky napadl V. Š. tak, že jej jednou rukou chytil a držel za oděv pod krkem, a druhou rukou ho ve vzteku nejméně jednou udeřil pěstí do pravé části krku, čímž mu způsobil zlomeniny chrupavek hrtanu vpravo, zhmoždění krku a hrtanu včetně polykacích cest s následným rozvojem dušnosti a hrozícím udušením v důsledku uzávěru dýchacích cest, vyžadující akutní chirurgický zákrok v podobě tracheotomie v rámci okamžité hospitalizace trvající do 26. 3. 2007 s následnou léčbou v pracovní neschopnosti, která doposud trvá, přičemž po dobu hospitalizace byl poškozený zcela odkázán na dýchání zkratem do průdušnice kanylou s úplným vyřazením hlasové funkce a velmi bolestivým polykáním, když poškození hlasové funkce nehybností pravé poloviny hrtanu, resp. hlasivky a námahová dušnost dosud trvají.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §221 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rovněž bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 12 To 39/2008, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Z. H. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v obsahu podaného dovolání zopakoval argumenty, o něž opíral svůj řádný opravný prostředek, zejména zdůraznil své výhrady proti postupu soudů, pokud se ve věci v rámci řízení před soudem prvního stupně spokojily toliko s odborným vyjádřeným zpracovaným ošetřujícím lékařem poškozeného MUDr. Z. K., aniž by nechaly za účelem posouzení zranění poškozeného zpracovat znalecký posudek. V dovolání obviněný na tyto své výhrady navázal s tím, že především odvolacímu soudu vytkl, že jeho požadavkům na zpracování znaleckého posudku nevyhověl a rovněž se stejně jako soud prvního stupně spokojil toliko s odborným vyjádřením. Obviněný ve vztahu k němu dále poukázal na to, že jeho zpracovatel MUDr. Z. K. předkládal vyjádření k vývoji zdravotního stavu poškozeného, jeho léčbě a dalším rozhodným skutečnostem, které se k zranění poškozeného vázaly a současně jde o lékaře, který obviněného též ošetřoval. V lékařské zprávě dovodil průběh vzniku zranění, k němuž však nemohl dojít jinak, než z informací poskytnutých pouze poškozeným. Obviněný v této souvislosti rovněž zdůraznil, že pro posouzení zdravotního stavu poškozeného měl soud přibrat podle §105 tr. ř. znalce, a to nejpozději v době, kdy byla obviněným vznesena námitka, že možné zdravotní následky lze přičítat i dřívějším poraněním a předchozímu zdravotnímu stavu poškozeného. Soud se namísto toho spokojil s vyjádřením poškozeného, že před konfliktem neměl žádné zdravotní potíže, které by mohly být dány do souvislosti s jeho současným zdravotním stavem. Podle obviněného bylo v dané věci nutné přibrat znalce, neboť pouze znalec zajistí objektivní posouzení zdravotního stavu po všech stránkách, a je také oprávněn si vyžádat zdravotnickou dokumentaci k zdravotnímu stavu poškozeného za období, která incidentu předcházela. Namítl, že nebyla vyloučena pochybnost o tom, zda škodlivý následek, k němuž mělo dojít jeho jednáním, nebyl zapříčiněn zcela jinou skutečností. Z těchto důvodů projevil nesouhlas s názorem soudu druhého stupně, že soud prvního stupně mohl i na základě odborného vyjádření daného do souvislostí s výpověďmi svědků bez pochybností rozhodnout, že zranění poškozeného vzniklo právě jednáním obviněného. K tomuto závěru odvolacího soudu obviněný namítl, že nikdo z vyslechnutých svědků neviděl, že obviněný poškozeného udeřil do krku, přičemž podle svědků se jednalo spíše o vzájemné držení za oděv a postrkování. Navíc obviněný dovozoval, že se lze důvodně domnívat, že po tvrzeném úderu do krku by se poškozený snažil místo konfliktu opustit. Oba aktéry však od sebe oddělil až svědek M. B., který rovněž nezaznamenal žádný úder.
Pokud by měl obviněný v úmyslu svým jednáním skutečně způsobit ublížení na zdraví, pak by jednal s mnohem vyšší intenzitou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však není patrné, z čeho bylo dovozeno, že obviněný jednal úmyslně a tato skutečnost neplyne ani z žádného z provedených důkazů. Není možné, aby soud dovozoval formu zavinění a naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty bez hodnocení dalších okolností daného případu, a v této souvislosti obviněný shledal porušení ustanovení trestního řádu a to §2 odst. 5 tr. ř., §105 tr. ř. a §125 tr. ř.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 2 T 228/2007, zrušil a okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které však do konání neveřejného zasedání případné vyjádření Nejvyššímu soudu nezaslalo, a dovolací soud je tudíž neměl v době svého rozhodování k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. Obviněný použil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém mimořádném opravném prostředku v jeho druhé alternativě, neboť namítl, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání lze podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně. V návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud však s ohledem na obsah námitek, kterými obviněný své dovolání opřel, shledal, že obviněný zákonem vymezeným pravidlům pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedostál, neboť výhrady, jež v dovolání vznesl, se netýkají svým obsahem právních nedostatků, ale jsou založeny výlučně na zpochybnění skutkových závěrů. Těžištěm dovolání obviněného je námitka neúplnosti provedeného dokazování, shledávaná v tom, že nebyl zpracován znalecký posudek, a dále výhrada, že se soudy obou stupňů pro své závěry o jeho vině spokojily toliko s odborným vyjádřením. Obviněný rovněž soudům vytýkal, že nepřihlédly k jeho obhajobě, že poškozeného neudeřil způsobem popsaným ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Dále brojil proti závěru o vzniklém následku, protože se domáhal toho, že zranění poškozenému ve zjištěné míře nezpůsobil a dovozoval, že mohlo vzniknout za jiných okolností.
Jestliže obviněný poukázal na absenci úmyslu ke spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., ani v tomto případě uvedenou výhradu nevznesl jako hmotně právní nedostatek ve smyslu §4 písm. a) nebo b) tr. zák. nebo §6 písm. a) tr. zák., tedy v jejím materiálním obsahu. Ve vztahu k ní totiž obviněný vycházel z jiných, podle vlastní verze vytvořeného průběhu činu, skutkových zjištění. Teprve na základě odlišné verze skutkového děje obviněný postavil svou polemiku s absencí subjektivní stránky, a proto Nejvyšší soud ani tuto část dovolání nemohl považovat za uplatněnou v souladu s označeným dovolacím důvodem.
S ohledem na to, že veškeré dovolatelem vznesené výhrady stojí mimo rámec pravidel vztahujících se k uplatněnému dovolacímu důvodu a nenaplňují ani žádný z dalších taxativně vymezených dovolacích důvodů v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Nad rámec těchto závěrů však Nejvyšší soud považuje za nutné zmínit, že z obsahu přiloženého spisu a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplynulo, že se soudy v potřebné míře zabývaly jak požadavky obviněného, tak i jeho nesouhlasnými stanovisky, a ve svých rozhodnutí dostatečně vysvětlily, jak se s nimi vypřádaly, a proč obviněnému v jeho tvrzeních neuvěřily, a z jakých důvodů dokazování nedoplnily. Soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy a z nich vyplývající zjištění v souladu s pravidly stanovenými ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Soudy nižších stupňů rozsah provedeného dokazování zajistily v potřebném rozsahu, a provedené dokazování proto odpovídá principům vycházejících z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Je též vhodné poznamenat, že pokud se obviněný domáhal zpracování znaleckého posudku, soudy nepochybily, pokud jeho požadavku nevyhověly, protože podle §105 odst. 1 tr. ř. vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření, tehdy, je-li ho třeba k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení odborných znalostí. Znalce přibere orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu, pokud pro složitost posuzované otázky odborné vyjádření není postačující. Uváží-li se okolnosti projednávané věci, pak nelze s ohledem na charakter zranění poškozeného a soudy zjištěný skutkový stav věci dojít k závěru, že by se jednalo o složitou či komplikovanou problematiku, pro jejíž objasnění by bylo nutné přibírat znalce. Z hlediska podmínek §105 odst. 1 tr. ř. lze proto zpracované odborné vyjádření a lékařské zprávy považovat za postačující pro objasnění charakteru zranění poškozeného V. Š.
Nejvyšší soud s ohledem na rozvedené důvody neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci.
Vzhledem k tomu, že obviněný uvedenými námitkami nenaplnil žádný v zákoně uvedený dovolací důvod, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. července 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová