ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4897.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4897/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. D., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) m. P., zastoupenému advokátem, 2) J. V., zastoupené advokátem, a 3) V. V., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 219/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2007, č. j. 15 Co 194/2007-259, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám M. K.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. září 2005, č. j. 15 Co 308/2005-194, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) ze dne 16. prosince 2004, č. j. 11 C 219/2003-159.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) rozsudkem ze dne 27. února 2007, č. j. 30 Cdo 2509/2006-241, shora označený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud rozsudkem ze dne 28. května 2007, č. j. 15 Co 194/2007-259, rozsudek soudu prvního stupně znovu potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání, případně jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 o. s. ř.
V dané věci předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. naplněn nebyl, neboť důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2004, č. j. 11 C 219/2003-118 a vrácení věci tomuto soudu podle usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 10. 2005, č. j. 15 Co 476/2004-145, byla toliko nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud zde na věc samu nevyslovil žádný právní názor.
Dovolací soud však dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Především v otázce neplatnosti zveřejnění záměru obce při dispozici s obecním majetkem je napadené rozhodnutí v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž z žádného ustanovení původně zák. č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), po 12. 11. 2000 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění platném v době schvalovaní záměru a předmětné kupní smlouvy, nevyplývá, že by záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku, musel být před jeho zveřejněním projednán a schválen příslušným orgánem obce. Zveřejněním záměru o budoucí dispozici s nemovitým majetkem plní obec vůči občanům svoji informační povinnost a zaručuje jim rovnou příležitost k tomu, aby se o nakládání s majetkem obce včas dozvěděli a mohli v případě zájmu předložit svoji nabídku. Zveřejnění záměru tedy nemusí předcházet rozhodnutí příslušného orgánu obce o jeho schválení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2452/2006, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Nelze proto přisvědčit námitce dovolatele, že patří-li nakládání s nemovitostmi do působnosti zastupitelstva obce, mohlo zveřejnění záměru obce prodat předmětné nemovitosti uložit obecnímu úřadu pouze zastupitelstvo a nikoli H. o. M. m. P., jak tomu bylo v daném případě. Shodný názor vyslovil rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 21. 9. 2007, č. j. I. ÚS 1097/07, který rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje za logické a souladné s dosavadní judikaturou.
Nadto lze ještě odkázat na usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042, podle něhož přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným.
Dovolatel v tomto případě žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu neformuloval. K jeho námitkám ve vztahu k otázce, zda byl záměr obce prodat dotčené nemovitosti řádně zveřejněn či nikoli, lze pouze poznamenat, že se jedná především o námitky skutkové nikoli právní povahy.
S ohledem na výše uvedené dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
I. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému 1) vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému 1) představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5000,- Kč, a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem 5.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
II. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému 2) vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému 2) představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč, a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % 6.307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
III. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému 3) vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému 3) představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč, a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % 6.307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 6. srpna 2009
JUDr. František B a l á k , v. r.
předseda senátu