ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1816.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 1816/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. H. p. B., zastoupeného advokátem , proti žalovanému Ing. J. Š., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 1.240.677,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 13 C 122/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15.10.2008, č.j. 29 Co 339/2008-181, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou podanou dne 12.9.2001 domáhal zaplacení částky 1.240.677,- Kč s 0,05% poplatkem z prodlení denně od 1.4.2000 do zaplacení. Uvedl, že dne 30.5.1991 uzavřel se žalovaným smlouvu o konsorciu s názvem „H.“ (dále jen „smlouva“) pro společné podnikání v oblasti péče o lesy, včetně těžby dřeva a jeho prodeje. Podle smlouvy měl žalobce obdržet 52% a žalovaný 48% ročního zisku, přičemž o roční náklady se měli dělit rovným dílem. Dne 11.1.1994 byla mezi účastníky sepsána dohoda o odkladu úhrady nákladů, v níž se žalobce zavázal, že náklady vzniklé v letech 1993 až 1998 bude splácet v letech 1999 až 2008, a to vždy jednu desetinu těchto nákladů ročně spolu s běžnou úhradou nákladů vzniklých v letech 1999 až 2008. Žalovaný v období od ledna do prosince 1999 vytěžil z lesů ve vlastnictví žalobce dřevo, z něhož podle vyúčtování vypracovaného žalovaným a převzatého žalobcem dne 20.1.2000 pod názvem „Přehled o množství vytěženého dřeva“ získalo sdružení celkový příjem ve výši 4.363.265,- Kč. Žalovaný vyčíslil náklady ve výši 1.660.905,- Kč. Podíl žalobce měl dle smlouvy činit částku 2.268.894,- Kč, od níž žalovaný odečetl polovinu nákladů ve výši 830.452,- Kč a splátku podílu nákladů z let 1993 až 1998 ve výši 410.225,- Kč. Žalovaný tak vyplatil žalobci částku 1.028.217,- Kč. Žalobce měl za to, že výše nákladů za těžbu uváděná žalovaným je nadhodnocená a požadoval proto zaplacení další částky 1.240.677,- Kč.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.1.2004, č.j. 47 Cm 192/2002-55 žalobu zamítl s odůvodněním, že smlouva nikdy platně nevznikla, protože ujednání účastníků ze dne 30.5.1991 neobsahovalo podstatné náležitosti podle §360a odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění k 30.5.1991.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28.2.2005, č.j. 3 Cmo 148/2004-80, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že nárok by žalobci bylo možno přiznat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Soudu prvního stupně uložil, aby žalobce poučil podle §118a o.s.ř.
Žalobce k výzvě soudu doplnil svá tvrzení podáním ze dne 4.10.2005, doručeným soudu dne 7.10.2005 tak, že žalovaný v období od ledna do prosince 1999 vytěžil z lesů ve vlastnictví žalobce dřevo v obvyklé tržní ceně 5.566.820,- Kč. Žalovaný vytěžené dřevo nevrátil a zaplatil žalobci pouze částku 1.028.217,- Kč, a proto se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil minimálně o částku 4.538.603,- Kč. Žalobce však proti žalovanému uplatnil pouze část této pohledávky ve výši 1.240.677,- Kč. Zároveň navrhl, aby soud připustil rozšíření žaloby o úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně ode dne podání žaloby do zaplacení.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17.2.2006, č.j. Ncp 3023/2005-99, byla věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně jako soudu věcně a místně příslušnému.
Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 25.8.2007, č.j. 13 C 122/2006-114, připustil změnu žaloby podle podání ze dne 4.10.2005. Následně rozsudkem ze dne 3.12.2007, č.j. 13 C 122/2006-147, žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že k bezdůvodnému obohacení došlo v průběhu roku 1999 a nárok z titulu bezdůvodného obohacení byl žalobcem uplatněn připuštěnou změnou žaloby až 7.10.2005, je podle soudu prvního stupně nárok žalobce promlčen podle §107 odst. 2 občanského zákoníku.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.10.2008, č.j. 29 Co 339/2008-181, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 1.240.677,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od 12.9.2001, do zaplacení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nesprávně posoudil podání žalobce doručené soudu dne 7.10.2005 jako změnu žaloby, ačkoli bylo pouhým doplněním a upřesněním původních žalobních tvrzení. Soud prvního stupně proto o podání ze dne 4.10.2005 neměl vůbec tzv. změnu žaloby rozhodnutím připouštět. Protože podáním ze dne 4.10.2005 nedošlo k uplatnění nového nároku, není podle odvolacího soudu nárok žalobce promlčen.
B. Dovolání
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně namítal, že:
odvolací soud nesprávně zhodnotil obsah žalobcova podání ze dne 7.10.2005, neboť žalobce změnil nejen právní kvalifikaci, ale zcela změnil i skutková tvrzení, včetně rozsahu uplatněného nároku v podobě změny úroků z prodlení,
rozsudek odvolacího soudu je vnitřně rozporný. Ignoruje usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 25.8.2007, č.j. 13 C 122/2006-147, o připuštění změny žaloby a na druhé straně rozhoduje ve prospěch změněného návrhu žalobce, ve kterém je příslušenství domnělé pohledávky oproti původní žalobě změněné a nikoliv doplněné (původně 0,05% denně, poté 8,5% ročně). Pokud soud ignoroval rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby a přiznal žalobci úroky ve výši 8,5% ročně, měl také formulovat výrok, kterým by uplatněný úrok z prodlení ve výši 0,05% denně zamítl,odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení, neboť je třeba vést dokazování k otázce, kdy se žalobce dozvěděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Jestliže podáním žaloby dne 12.9.2001 se žalobce domáhá náhrady za bezdůvodné obohacení za dřevo vytěžené v průběhu roku 1999, pak je pravděpodobné, že v té době již bylo právo na náhradu od 1.1.1999 do 11.9.1999 promlčené.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřed¬nictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř.
Protože dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, je dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
D. Důvodnost
K námitce ad a) a b) – nesprávné zhodnocení obsahu podání, vnitřně rozporný rozsudek odvolacího soudu.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není pro soud závazná a soud je při rozhodování vázán zjištěným skutkovým stavem, ne však tím, jak účastník řízení skutkový stav právně posuzuje. […] Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu lze žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat. Překročením návrhu a porušením dispoziční zásady řízení by bylo pouze přiznání jiného plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování v soudním řízení. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2008, sp. zn. 33 Odo 1042/2006).
Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož podáním ze dne 4.10.2005 žalobce na výzvu soudu podle §118a odst. 2 o.s.ř. pouze doplnil a upřesnil původní žalobní tvrzení. Ke změně základních skutkových tvrzení obsažených v původní žalobě nedošlo, neboť žalobce se i nadále domáhal úhrady ceny dřeva, které žalovaný vytěžil v jeho lesích.
Podáním ze dne 4.10.2005 žalobce zároveň změnil požadované příslušenství z 0,05 % denně na 8,5 % ročně. Protože úrok 0,05 % denně odpovídá úroku 18,25 % ročně (vezmeme-li v úvahu, že rok má 365 dní), jednalo se ve skutečnosti o částečné zpětvzetí žaloby podle §96 o.s.ř. a nikoliv o změnu žaloby podle §95 o.s.ř. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2002, sp. zn. 29 Odo 247/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2003). Žalobce totiž od 7.10.2005 požadoval úrok z prodlení nižší a za kratší časový úsek (původně od 1.4.2000, nově od 12.9.2001). Soud měl proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavit podle §96 odst. 2 o.s.ř. Nastíněná vada řízení však nemohla mít ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a lze ji napravit dodatečným rozhodnutím po skončení dovolacího řízení.
K námitce ad c) – počátek běhu subjektivní promlčecí doby.
Podle §107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (§107 odst. 2 obč. zák.). Obě lhůty počínají a běží nezávisle na sobě a jejich vzájemný vztah je takový, že když skončí běh jedné z nich, právo se promlčí a je-li vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat (§100 obč. zák).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal (není rozhodné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve). Je však nutno vycházet z prokázané, skutečné, nikoliv tedy jen předpokládané vědomosti oprávněného o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, rozhodující je proto subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví o okolnostech, které jsou rozhodující pro uplatnění jeho práva. K tomu dochází tehdy, kdy oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit jeho právo žalobou u soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, sp. zn. 33 Odo 766/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2008, sp. zn. 30 Cdo 4366/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2007, sp.zn. 33 Odo 306/2005).
V projednávané věci nelze předpokládat, že by se žalobce dozvěděl o skutečném rozsahu bezdůvodného obohacení vzniklého těžbou dřeva dříve, než při převzetí „Přehledu o množství vytěženého dřeva za rok 1999“ dne 20.1.2000, zvláště za situace, kdy žalovaný podával podle zavedené praxe účastníků žalobci vyúčtování vytěženého dřeva jednou ročně a žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr, že se žalobce s množstvím vytěženého dřeva seznámil dříve. Dovolací soud proto ve shodě se soudem odvolacím uzavírá, že subjektivní promlčecí doba začala běžet dne 20.1.2000 a nárok žalobce, uplatněný žalobou dne 12.9.2001, promlčen není.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř. ) zamítl podle §243b odst. 2 o.s.ř. jako nedůvodné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. července 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu