ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2804.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2804/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce V. Č., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti žalovanému P. F., zastoupenému opatrovníkem JUDr. J. K., advokátem, o zaplacení částky 300.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 185/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č. j. 12 Cmo 321/2007-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. března 2007, č. j. 7 Cm 185/2006-43, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 300.000,- Kč s 6% úrokem od 26. května 2005 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 1.000,- Kč.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §76 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, je neplatná z důvodu neurčitě vymezeného platebního místa, když z údaje „v trvalém bydlišti“ není zřejmé, „čí trvalé bydliště má být místem placení směnky“. Mělo-li by jím být, pokračoval odvolací soud, na směnce vyznačené bydliště výstavce, bylo by takto určené platební místo v rozporu s domicilem, adresa uvedená u umístěnce („P 4 C., ul. Ž.“) pak zase nesplňuje požadavek, aby platební místo bylo vymezeno alespoň s přesností obce. Na závěru, že „neurčitost v platebním místu směnky“ způsobuje její neplatnost, přitom nic nemění, jak nesprávně dovozoval žalobce, ani ustanovení čl. I. §76 odst. 3 směnečného zákona, které „platí“ jen v případě, není-li na směnce uveden žádný údaj „její splatnosti“ (správně platebního místa).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) [dále jen „o. s. ř.“] odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že závěr o neplatnosti směnky (pro rozpornost a neurčitost platebního místa), který odvolací soud učinil, vycházeje z konkrétních údajů na směnce, je významný právě a jen pro projednávanou věc a postrádá potřebný judikatorní přesah. Přitom zmíněný závěr Nejvyšší soud neshledává rozporným ani s hmotným právem (ustanovením čl. I. §76 směnečného zákona), ani s dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud totiž již v rozsudku ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1645/2005 (jenž je veřejnosti k dispozici na jeho internetových stránkách) dovodil, že údaj místa, kde má být placeno, je nezbytnou náležitostí vlastní směnky s tím, že nelze akceptovat uvedení místa placení způsobem alternativním a že nesmí jít o „údaj rozporný“. Neurčité vymezení platebního místa má tak za následek neplatnost směnky a nikoli to, že k takovému údaji, ač se na směnce nachází, nebude přihlíženo [srov. shodně také důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 996/2005 a ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007 (obě rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu)].
Právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu ani se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 1053/2004 a ze dne 30. června 2005, sp. zn. 29 Odo 948/2004, když vychází – v porovnání s těmito rozhodnutími – z odlišného skutkového stavu.
Námitkou, podle níž je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle dovolatele v tom, že soudy nižších stupňů žalobce nepoučily podle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř. o možnosti posoudit věc jinak), je pak uplatňován dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá dovolatel k dispozici (k tomu srov. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Důvod připustit dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu