ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3379.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3379/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) R. F. a b) A. F., zastoupených advokátem, proti žalované A., zastoupené advokátkou, o zaplacení 371.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 141/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2007, č. j. 69 Co 76/2007-79, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2007, č. j. 69 Co 76/2007-79, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. října 2006, č. j. 9 C 141/2005-67, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
V posuzovaném případě žalobci sice vytkli odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, z obsahu jejich dovolacích námitek však plyne, že své výhrady zakládají výlučně na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud právní posouzení věci vybudoval. Otázka, co bylo obsahem smluvních ujednání vyjádřených
ve smlouvě ze dne 5. 8. 2003 a v jejím dodatku ze dne 21. 12. 2003, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
ČR ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn.
20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Činil-li tudíž odvolací soud závěr, že ve smlouvě se účastníci dohodli, že předmětem plnění je zajištění připojení pozemku žalobců na vodovodní řad a tlakový kanalizační řad budovaný v ulici Č. m. s tím, že „připojením se rozumí realizace vodovodní přípojky zakončené vodoměrnou šachtou na pozemku žalobců a realizace kanalizační přípojky dovedené na pozemek žalobců ze severní hranice, kde bude zaslepena“ a že smlouva, ani její dodatek, neobsahovaly ujednání, že žalovaná podá návrh na kolaudaci jí provedeného díla, dospíval ke skutkovému zjištění. Teprve dovozoval-li z tohoto zjištění, že žalovaná splnila to, co byla podle smlouvy povinna plnit (tj. vybudovala kanalizační a vodovodní přípojky, resp. „zajistila realizaci kanalizační a vodovodní přípojky“), formuloval závěry právní. Žalobci polemiku s právním názorem odvolacího soudu dovozujícím, že žalovaná své závazky ze smlouvy splnila (a nemá tudíž právo na smluvní pokutu sjednanou pro případ nesplnění smluvních povinností), opřeli o svou verzi výkladu smlouvy. Zpochybnili tudíž pouze skutkové závěry, na nichž je právní posouzení věci založeno. Stejně tak výhrady, jimiž dovolatelé polemizují se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná dokončila stavbu přípojek (přípojky „zprovoznila“) ve sjednané lhůtě, jsou skutkového charakteru a nemohou přípustnost dovolání založit. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaná nesplnila své závazky ze smlouvy (a to smlouvy o dílo) včas a žalobcům tak vzniklo právo na smluvní pokutu podle §544 obč. zák.
Lze uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§3 odst. 1, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.957,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu