ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4398.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4398/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému L. P., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 271/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. května 2007, č. j. 57 Co 697/2006-193, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 21. srpna 2006, č. j. 8 C 271/2004-164,
ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. září 2006, č. j. 8 C 271/2004-171, určil, že žalobkyně „je vlastnicí nemovitostí: domu čp. 108 na pozemku parcelní číslo st. 230, pozemku parcelní číslo st. 230 o výměře 428 m2, pozemku parcelní číslo 68/10 o výměře 98.154 m2 – orná půda a pozemku parcelní číslo 68/18 o výměře 20.080 m2 – orná půda, všech v katastrálním území L. u R., zapsaných na listu vlastnictví číslo 91 vedeném pro obec L. u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště B“. Zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. května 2007, č. j. 57 Co 697/2006-193, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vycházely ze zjištění, že darovací smlouvou ze dne 2. 11. 1990 žalobkyně žalovanému darovala dům čp. 108 na pozemku parcelní číslo 101/88 (nyní vedený jako parcela č. 230), v katastrálním území L. u R.; v této smlouvě bylo žalobkyni současně zřízeno právo věcného břemene spočívající v bezplatném doživotním užívání pokoje, spoluužívání WC, sprchového koutu, kuchyně a chodby, s právem přijímat návštěvy, chovat králíky a slepice. Žalobkyně se uvedenou smlouvou dále zavázala hradit svou spotřebu elektrické energie, vody a topiva a žalovaný se zavázal poskytnout jí plnou péči ve stáří. Darovací smlouvou ze dne 23. 3. 2004 žalobkyně darovala žalovanému pozemky parcelních čísel 68/10 a 68/18 v katastrálním území L. u R. Výzvou ze dne 16. 11. 2004 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení darovaných nemovitostí (tj. domu čp. 108 na parcele č. 230 a pozemků parcelních čísel 68/10 a 68/18) s odůvodněním, že se o ni nestará tak, jak se zavázal v darovací smlouvě z 2. 11. 1990, tj. neposkytuje jí plnou péči ve stáří ani bezplatné pokojné doživotní užívání pokoje a spoluužívání WC, koupelny, kuchyně, chodby s právem přijímat návštěvy, chovat králíky a slepice. Ve výzvě žalovanému vytkla, že o ni v roce 2004 přestal pečovat a že jeho manželka ji hrubě vulgárně slovně i fyzicky napadla, aniž by proti tomu zakročil. Dále mu vytkla, že zneužil její důvěry tím, že vyčerpal peníze z vkladní knížky, kam spořila na svůj pohřeb. Dne 30. 3. 2005 převzal žalovaný prostřednictvím svého zástupce výzvu žalobkyně, v níž žádala o vrácení darovaného pozemku parc. č. 230 v katastrálním území L. u R. s odůvodněním, že ji neposkytuje péči ve stáří, nepečuje o nemovitost a spolu s manželkou ji hrubě slovně i fyzicky napadají. Dne 17. 8. 2006 převzal žalovaný další výzvu žalobkyně k vrácení všech darovaných nemovitostí, v níž je mu vytýkáno, že žalobkyni odcizil televizor, lednici, fyzicky ji napadl a ukončil odběr elektrické energie v domě čp. 108 v L., čímž jí znemožnil užívání elektrických přístrojů. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že došlo k naplnění některého z důvodů obsažených v jejích prvních dvou výzvách k vrácení daru. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni odmítal poskytovat pomoc ve stáří, resp. že by jej žalobkyně žádala o konkrétní pomoc, kterou odmítl. Naopak bylo zjištěno, že mu bránila ve vstupu do domu a tím mu znemožňovala případnou pomoc poskytovat. Žalobkyně neprokázala ani to, že by žalovaný neoprávněně disponoval s jejími penězi. Došlo-li ke slovní roztržce mezi žalobkyní a manželkou žalovaného, byla vyvolána žalobkyní a žalovaný, který se ke konfliktu dostavil dodatečně, zcela přiměřeně chování žalobkyně mírnil (odebral jí kovovou tyč, s níž se chystala na jeho manželku zaútočit). Prokázáno nebylo ani tvrzení, že žalovaný žalobkyni hrubě slovně či fyzicky napadl. Pokud žalovaný od žalobkyně odvezl ledničku, činil tak v důvodném přesvědčení, že si odváží svoji věc; lednička byla sice pořízena za peníze žalobkyně, avšak žalobkyně v žalovaném vzbudila dojem, že mu ji darovala. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že skutečnost, že žalovaný v červenci 2006 odhlásil odběr elektřiny v domě, který užívala žalobkyně, a že si z tohoto domu odvezl televizor a lednici, nenaplňují znaky hrubého porušení dobrých mravů. K těmto počinům totiž došlo v době, kdy probíhalo řízení o vrácení daru, které iniciovala žalobkyně, aniž k tomu měla vážný důvod; činila tak proto, že se nesmířila s tím, že se žalovaný v roce 2004 oženil a začal dělit svůj čas mezi ní a manželku. Na tom, že vztahy mezi účastníky byly vyhrocené, měla žalobkyně značný podíl. I když chování žalovaného spočívající v odvozu televizoru a ledničky a odhlášení odběru elektřiny bylo nevhodné, nelze jej intenzitou kvalifikovat jako zvlášť hrubé porušení dobrých mravů, které je předpokladem pro aplikaci §630 obč. zák. Šlo o zkratkovitou reakcí žalovaného na zjištění, že žalobkyně odmítá uhradit nedoplatek za elektřinu, kterou spotřebovala. Nutno přitom zohlednit, že žalovaný ve spolupráci se sestrou zajistil opětovnou dodávku elektřiny do domu a sedmnáctidenní odstávka neměla závažné důsledky na zdraví žalobkyně, ani na jejím majetku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že žalovaný svým chováním spočívajícím v odhlášení odběru elektrického proudu a odvezení televizoru a ledničky porušil dobré mravy, tj. základní společenské normy, k nimž náleží i úcta k rodičům. Odhlášení odběru elektrického proudu nelze považovat za ekvivalent dobré péče o osobu ve stáří a nic na tom nemění skutečnost, že tato událost neměla vážné důsledky na jejím zdraví; jen šťastnou shodou náhod se totiž nezranila potmě při pohybu pomocí francouzských holí. Televizor byl náplní jejího volného času, zdrojem informací a spojení se světem a jeho odvoz je nutno hodnotit jako krádež a tudíž i hrubé porušení dobrých mravů. Ať již soud dospěl k jakémukoliv závěru ohledně vlastnického práva k lednici, mělo být zohledněno, že žalovaný ji uzmul uprostřed léta, což bylo nemravné. Protože byly splněny podmínky pro vrácení daru, žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání, neboť není důvodné. Nadále nepopírá, že se k žalobkyni v dané situaci nezachoval vhodně a nechal se vyprovokovat. Nejednalo se však o hrubé porušení dobrých mravů.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou
k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Protože vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je soud povinen přihlížet, i když nebyly v dovolání nenamítány, z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalobkyní obsahově vymezen. Dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu žalobkyně zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že jednání žalovaného spočívající v odhlášení odběru elektřiny v jí užívaném domě a v odebrání televizoru a lednice nenaplnilo znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu §630 obč. zák.
Podle §630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Podle tohoto ustanovení právní vztah z darování zaniká na základě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci, popř. členům jeho rodiny, a dále na základě jednostranného projevu dárce vůči obdarovanému, kterým se domáhá vrácení daru. Právo na vrácení daru vzniká dárci okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním hrubě porušil dobré mravy.
Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace §630 obč. zák., jakož i kvalifikaci hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny, včetně jeho intenzity, jako podmínky vrácení daru podle uvedeného ustanovení podal dovolací soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck - dále jen „Soubor“, pod C 276/ 3, dále rozhodnutí ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, publikované v Souboru pod C 1883/25, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, publikované v Souboru pod C 2503/28, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 1244/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005). V nich konstatoval, že přestože občanský zákoník ani jiný právní předpis nedefinuje pojem dobré mravy, lze jimi rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Pokud jde o aplikovatelnost §630 obč. zák., ustálila se judikatura dovolacího soudu na názoru, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného vůči němu nebo členům jeho rodiny, nýbrž jen takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky §630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98).
Odvolací soud se při aplikaci §630 obč. zák. na zjištěný skutkový stav věci od této ustálené soudní praxe neodchýlil. Lze souhlasit s jeho závěrem, že odhlásil-li žalovaný odběr elektřiny na odběrném místě v domě obývaném žalobkyní a odvezl-li odtud televizor a lednici, bylo jeho chování vůči žalobkyni nevhodné, nicméně svou intenzitou nedosáhlo hrubého porušení dobrých mravů. Toto chování bylo totiž nutné posuzovat v kontextu s chováním žalobkyně vůči žalovanému i jeho manželce a bylo namístě vzít v úvahu situaci, za níž k takovému chování došlo. Odvolací soud proto správně zohlednil, že na vyhrocení vztahů mezi účastníky se žalobkyně podílela podáním nedůvodné žaloby a že zkratkovitému chování žalovaného bezprostředně předcházelo její odmítnutí uhradit nedoplatek za elektrickou energii, kterou v domě spotřebovala. Ačkoli tyto skutečnosti nemohou chování žalovaného ospravedlnit, neboť žalobkyní při pohybu v prostorách domu bez elektřiny hrozilo zranění a snášela celou situaci traumaticky po stránce psychické, mají vliv na posouzení intenzity, se kterou tímto chováním došlo k porušení dobrých mravů. Zasazeno do nastíněných souvislostí nelze chování žalovaného považovat za chování v „hrubém“ rozporu s dobrými mravy zakládající tak závažný důsledek, jakým je povinnost k vrácení daru. Závěr odvolacího soudu, že chování žalovaného nenaplnilo znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu §630 obč. zák., je tudíž v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a neodporuje hmotnému právu.
Protože se žalobkyni nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahové konkretizace zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolací soud její dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. b/ ve spojení s §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelé rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu