ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.576.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 576/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce Z. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení částek 650.000,- Kč s příslušenstvím a 227.500,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 53/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. dubna 2005, č. j. 13 C 53/2003-109, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2006, č. j. 57 Co 691/2005-148, takto:
Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. dubna 2005, č. j. 13 C 53/2003-109, se zastavuje.
Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2006, č. j. 57 Co 691/2005-148, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. dubna 2005, č. j. 13 C 53/2003-109, se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalovaný napadl dovoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud ČR proto podle §104 odst. 1 věty prvé ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2006, č. j. 57 Co 691/2005-148, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. dubna 2005, č. j. 13 C 53/2003-109, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li
o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Dovolací výhrady žalovaného, že odvolací soud nepřihlédl k jeho námitce, že
od žalobce sice převzal zálohu na kupní cenu, ale tato platba byla hrazena ve skutečnosti jménem paní S., že nevzal v úvahu, že oznámením o postoupení pohledávky učiněným žalobcem se smlouva o jejím postoupení stala perfektní, přičemž soud neprovedl navržený důkaz touto smlouvou, že nepřihlédl k výpovědím žalovaného, „svědků žalovaného“, neprovedl důkazy výslechem žalobce a svědka Mgr. V., jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit ani výhrady, že výslech svědka JUDr. J. odvolací soud provedl v rozporu s ustanovením §126 o. s. ř. a že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné, odkazuje-li odvolací soud co do skutkových zjištění a právních závěrů na rozsudek soudu prvního stupně. Tyto tvrzené vady řízení nemohou být otázkou zásadního právního významu podle §237 odst. 3 o. s. ř., jelikož nejde o otázky výkladu procesního práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 962/2006); posouzení těchto otázek postrádá i potřebný judikatorní přesah.
Řešení otázky, zda lze uzavřít dohodu o narovnání v situaci, kdy sporná (narovnávaná) pohledávka neexistuje – s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v R 8/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. června 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 20, svazek 18, str. 437, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 2003, sp. zn. 32 Odo 1/2002, uveřejněném v Souboru pod C 1908, ze dne 21. srpna 2002, sp. zn. 33 Odo 371/2002, uveřejněném v Souboru pod C 1359, a ze dne 23. listopadu 2004, sp., zn. 32 Odo 976/2003, uveřejněném v Souboru pod C 3008 – nečiní z rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí zásadního právního významu.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci podle obsahu spisu v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu