ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1022.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1022/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2009 o dovolání obviněného J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 11 To 470/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 123/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 9. 2008 sp. zn. 10 T 123/2006, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě podle §215a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 1. 6. 2004 ve stavu střízlivosti i opilosti v obci K. n. O. týral osoby žijící s ním ve společném bytu v ul. S., a to svého syna J. B., a v období od ledna 2006 do 22. 5. 2006 rovněž manželku H. B., tak, že je opakovaně hrubě neslušnými ponižujícími výrazy slovně napadal a urážel, poškozenou H. B. urážel i před dětmi slovy „kurva a svině, zabije ji a vyhodí z okna..“, dále ničil zařízení bytu, svou manželku napadal bitím tak, že ji opakovaně bil do různých částí těla, až musela vyhledat lékařské ošetření a syna J. bil pantoflí, kopal do něj, bil jej pěstí do obličeje, tahal za vlasy a nadával mu, což oba poškození vnímali jako značné psychické útrapy.
Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti uvedenému rozsudku si obviněný podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 11 To 470/2008, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného J. B. vinným, že v období od ledna 2006 do 22. 5. 2006 ve stavu střízlivosti i opilosti v obci K. n. O. týral osoby žijící s ním ve společném bytu v ulici S., a to syna J. B. a manželku H. B., tak, že je opakovaně hrubě neslušnými a ponižujícími výrazy slovně napadal a urážel, poškozenou H. B. urážel i před dětmi slovy „kurva, svině, zabije ji a vyhodí z okna“, ničil zařízení bytu, manželku fyzicky napadal bitím do různých částí těla, syna J. bil pěstmi, pantoflí, tahal jej za vlasy, když tato jeho jednání oba poškození vnímali jako značné psychické útrapy. Tím obviněný spáchal trestný čin týrání osoby žijící ve společném domě nebo bytě podle §215a odst. 1 tr. zák.
Za to byl obviněný J. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let.
Pro úplnost nutno poznamenat, že uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 11 To 470/2008, bylo rozhodnutím odvolacího soudu v pořadí již druhým. Bylo tomu proto, že obviněný J. B. byl nejprve rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 5. 12. 2007 sp. zn 10 T 123/2006, podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, proti němuž si podal státní zástupce odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 11 To 100/2008, tak, že napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.
Obviněný J. B. podal k Nejvyššímu soudu prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 11 To 470/2008, s tím, že uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., jelikož podle názoru dovolatele stíhání obviněného bylo v konkrétním časovém úseku nepřípustné a ve věci bylo vydáno rozhodnutí, jenž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel odkazuje na své námitky, které uplatnil již v předcházejícím řízení. Domáhá se především přezkoumání postupu soudů prvého i druhého stupně včetně skutkového vymezení jednání obviněného, které bylo označeno za trestné. V návaznosti na to dovolatel požaduje právní posouzení takto stanoveného skutku. Dovolatel má za to, že soudy při hodnocení důkazů použily výpovědi svědků i poškozených za období, kdy byly prováděny důkazy ke skutku vymezenému od roku 1999 do 22. 5. 2006, přičemž nerozlišily, v jakých souvislostech a vůči které osobě se obviněný choval protiprávně. Skutek pak obecně pojaly tak, že se obviněný opakovaně hrubě neslušnými a ponižujícími výrazy dopouštěl trestné činnosti, kdy napadal a urážel H. B. a syna J. B. Znalecké posudky vypracované ve vztahu k osobě obviněného pak hodnotí jeho osobnost od roku 1999 a ani při doslechnutí znalců nedošlo k upřesnění či odlišení jednotlivých časových období ohledně chování obviněného. Oba vydané rozsudky pak obviněný považuje za nepřezkoumatelné.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 11 To 470/2008, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacímu, aby odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., nicméně tímto je dovolací argumentace obviněného vyčerpána. Dovolání obviněného totiž zcela neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitých dovolacích důvodů, neboť namítané dovolací důvody jsou toliko tvrzeny, ale nebyly žádnými argumenty podloženy. Obviněný pak ani nekonkretizoval, proč bylo jeho trestní stíhání ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. nepřípustné a proč nepovažuje za správné právní závěry soudů obou stupňů v otázce právního posouzení skutku.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání obviněný nepředkládá žádnou konkrétní námitku směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatel vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která odvolací soud po zhodnocení provedených důkazů učinil, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Odvolací soud přitom své skutkové závěry opřel o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházel zejména z výpovědí poškozených a svědků, ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie i z listinných důkazů. Na podkladě provedených důkazů potom odvolací soud dospěl k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného, která jeho podíl na konfliktním soužití v rodině v zásadě bagatelizovala.
Je tedy zřejmé, že se soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jeho adresu. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětného rozsudku odvolacího soudu v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně. Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případě, že proti
obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. (a také v ustanovení §11a tr. ř.), pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, neboť výlučně v tomto ustanovení trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (např. vedení trestního stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř.), nezakládají důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný však ve svém dovolání tento důvod uvedl pouze označením jeho zákonného ustanovení v trestním řádu, aniž specifikoval, jak a kdy konkrétně bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. V návaznosti na to je třeba uzavřít, že pouhé uvedení dovolacího důvodu bez upřesnění, v čem je konkrétně spatřován, není relevantním uplatněním dovolacího důvodu, a proto se jím Nejvyšší soud blíže nezabýval. Pro úplnost lze podotknout, že k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Bylo tedy možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonné dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. a stojí mimo jejich rámce. Dovolatel sice oba uvedené dovolací důvody ve svém dovolání deklaroval, avšak u prvního z nich nic blíže neuvedl a u druhého uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c