ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.916.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 916/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2009 dovolání obviněného P. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 12 To 108/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 8/2008, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného P. J. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 2 T 8/2008, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek obsahuje také výrok o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr. řádu, jímž byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným, kteří jsou ve výroku podrobně specifikováni, škodu, kterou jim trestným činem způsobil.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný jakožto jediný jednatel společnosti L. J. L., s.r.o., se sídlem v M., V. Ř. (v době od 9. 9. 2004 do 26. 10. 2007 v konkursu, zrušeném pro nedostatek majetku), která již k datu 31. 12. 1998 splňovala z důvodu předlužení podmínky prohlášení konkursu, o čemž obviněný musel vědět nejpozději ke dni 1. 7. 1999, a přestože byl dne 1. 12. 2003 osobně vyrozuměn exekuční správkyní M. K., o tom, že na základě exekučního příkazu Exekutorského úřadu P.-m., sp. zn. 1 EX 2194/02, ze dne 14. 11. 2003, byla jmenována exekuční správkyní společnosti a současně mu bylo tímto příkazem zakázáno společnost bez jejího souhlasu zatěžovat, v době od 3. 12. 2003 do 13. 9. 2004 objednal u 24 subjektů přepravu zboží do zahraničí, kterou poté, co tato byla řádně provedena a vyfakturována, neuhradil, či jenom z nepatrné části, jak je podrobně specifikováno ve výroku tohoto rozsudku, a tímto svým jednáním způsobil poškozeným firmám škodu v celkové výši 6 568 721,- Kč (když do 30. 4. 2004 byla mezinárodní přeprava podle §47 zák.č. 588/1992 Sb. osvobozena od DPH a od 1. 5. 2004 je škoda vyčíslena včetně 19% DPH).
V zákonné osmidenní lhůtě podal obviněný proti tomuto rozsudku odvolání, které projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 3. 2. 2009. Usnesením z téhož dne sp. zn. 12 To 108/2008, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný P. J. dovolání prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené v §265e tr. řádu. Dovoláním je napadán výrok o vině z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nebylo důvodné. Dovolání směřuje i do výroku o trestu, který obviněný pokládá za nepřiměřeně přísný.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že žádným ze soudů mu nebylo prokázáno, že by spáchal trestný čin podvodu, neboť v průběhu trestního řízení mu nebyl prokázán úmysl sebe nebo jiného ke škodě cizího majetku obohatit tím, že by někoho uvedl v omyl a jakým způsobem.
Dovolatel uplatnil vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědkyně K., a namítl nedostatečný rozsah provedeného dokazování, zejména proto, že soud prvního stupně nevyslechl jím navrženého svědka Č. Za značné procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení dovolatel označil skutečnost, že se tyto orgány nezabývaly konkurzem, ačkoli to obviněný navrhoval. Podle obviněného se Vrchní soud v Praze nedostatečně seznámil s obsahem přezkoumávaného trestního spisu, nadto jak obžaloba, tak i rozhodnutí soudů obou stupňů tak, jak jsou koncipovány, nemohou vést k závěru, že obviněný spáchal trestný čin podvodu. V této souvislosti se pak i uložený trest jeví jako nepřiměřeně přísný, neboť s ohledem na výsledky dokazování žádný neměl být ukládán.
V petitu svého dovolání obviněný P. J. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolatel poukazuje na naplnění dovolacího důvodu zčásti argumentací skutkovou, k níž ovšem nelze přihlížet, protože z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní povahy. Argumentace obviněného, jíž v dovolání uplatnil, není podřaditelná ani pod další zákonné dovolací důvody dle §265b odst. 1 tr. řádu, nejsou tudíž splněny obecné předpoklady věcného přezkoumání podaného dovolání.
I přes vyslovený názor se státní zástupkyně vyslovila k věcnému posouzení námitek obviněného a má za to, že na základě konkrétních zjištěných skutkových okolností dovolatel jednal za podmínek §250 odst. 1, 4 tr. zákona, a to včetně předepsané formy zavinění.
Vzhledem k tomu, že dovolatel obsahem svého mimořádného opravného prostředku nenaplnil zákonný dovolací důvod, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a užitou právní kvalifikací činů, avšak s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil (viz zejména str. 5, 6 rozsudku). V procesu dokazování se neomezil pouze na hodnocení svědecké výpovědi svědkyně K., ale i dalších důkazů, k jejichž obsahu přihlížel. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, zejména v části, kde obviněný napadal neexistenci subjektivní stránky trestných činů a v tomto směru způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč námitkám obviněného v tomto směru nepřiznal právní relevanci (viz str. 3, 4 usnesení vrchního soudu).
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. J. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. srpna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á