ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1122.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1122/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných T. U., a I. L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 21/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, ve výroku, jímž byly obviněné T. U. a I. L. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěny obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. Zt 1295/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, byl k odvolání obviněných T. U., I. L. a R. R. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2008, č. j. 32 T 21/2008-1151, a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněné T. U. a I. L. byly podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěny obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. Zt 1295/2005 /obviněný R. R. byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř./.
V neprospěch obviněných T. U. a I. L. podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích se ve svém rozsudku, kde konstatoval, že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem, zabýval dále již jen problematikou subsidiárního přestupku, tj. přestupku na úseku zdravotnictví podle §29 odst. 1 písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jehož znaky v jednání obviněných neshledal, aniž by se zabýval otázkou, zda v jednání obviněných nelze spatřovat zákonné znaky jiného přestupku, a to přestupku na úseku podnikání podle §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V souvislosti s tímto svým závěrem poukazuje nejvyšší státní zástupkyně na argumentaci uplatněnou v odůvodnění rozsudku krajským soudem, kdy tento na str. 15: uvedl „Jest na místě ztotožnit se se závěrem soudu okresního, že obžalované měly konat způsobem popsaným ve výrokové části rozsudku pod bodem 1 a 3“, přičemž dále státní zástupkyně dodává, že důvodem pro zproštění obžaloby obviněných byl závěr soudu, že nebyl dostatečně prokázán škodlivý následek – tedy, že takto upravované potraviny byly natolik závadné, aby byly nebezpečné pro zdraví lidí. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně závěr odvolacího soudu, že šlo o potraviny nejakostní, plně postačuje k naplnění skutkové podstaty přestupku podle §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřily obě obviněné. T. U. je toho názoru, že jde ze strany nejvyšší státní zástupkyně o zcela nedůvodné dovolání, neboť popis skutku obsažený v obžalobě i rozsudku soudu prvního stupně, je neurčitý, jde o takový popis skutku, který by mohl být zaměněn s jiným, a proto by podle obviněné musel i orgán rozhodující o přestupku, jsa vázán popisem skutku, dospět k závěru o zastavení přestupkového řízení právě s ohledem na neurčitost popisu stíhaného skutku. Dále upozorňuje na to, že popis skutku neobsahuje žádné jednání, kterým by bylo možno naplnit skutkovou podstatu přestupku podle §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V souvislosti s problematikou promlčení a okolnosti projednat zmíněné jednání jako přestupek odkazuje obviněná na to, že od údajného spáchání přestupku již uplynula doba téměř čtyř roků a tudíž projednání přestupku by se z hlediska generální i individuální prevence míjelo svým účinkem. Závěrem podaného vyjádření k dovolání navrhla, aby je Nejvyšší soud podle §265j tr. ř. zamítl. Obviněná I. L. poukazuje rovněž jako obviněná T. U. na neurčitost vymezení skutku a nedodržení obžalovací zásady, což vedlo ke zprošťujícímu rozsudku, který vydal odvolací soud. Ztotožňuje se i s dalšími námitkami spoluobviněné a závěrem vyjádření k podanému dovolání navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Sama státní zástupkyně poukazuje na to, že k vydání zprošťujícího rozsudku Krajský soud v Českých Budějovicích vedly důvody procesního a skutkového charakteru. V případě procesních důvodů vytknul odvolací soud porušení obžalovací zásady, tj. že skutek byl formulován zcela nekonkrétně, obecně a odlišně od usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž touto neurčitostí popisu skutku byl značně ztížen výkon práva obviněných na obhajobu. Z hlediska skutkového pak odvolací soud dovodil, že i při respektování skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých obviněné postupovaly při nakládání s potravinami tímto způsobem, svědčí dosavadní důkazy o prodeji nejakostního zboží, nikoliv ale nebezpečného lidskému zdraví, jak to vyžaduje ustanovení §193 odst. 1 tr. zák. Státní zástupkyně vědoma si výše zmíněného vymezení dovolacího důvodu poukazuje tedy pouze na to, že jednání obviněných mohlo být posouzeno jako přestupek na úseku podnikání podle §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a tudíž pouze v intencích takto vymezené námitky podané v neprospěch obviněných se Nejvyšší soud dovoláním nejvyšší státní zástupkyně zabýval.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že „popis skutku v podané obžalobě nekoresponduje s popisem skutku, jak byl uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaných“ - viz str. 11 odůvodnění rozhodnutí. V následujících pasážích odůvodnění svého rozsudku pak odvolací soud rozvádí úvahy k důkazům, které byly shromážděny a hodnoceny orgány činnými v trestním řízení, aby závěrem konstatoval, že „úvahy okresního soudu o potravinách nebezpečných lidskému zdraví, které byly uváděny obžalovanými, resp. na základě jejich příkazu svědkyněmi, do prodeje, jsou toliko spekulativní, nemající oporu v provedeném dokazování, a proto obžalované zprostil obžaloby pro skutky popsané ve výrokové části tohoto rozsudku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem“. Jak dále odvolací soud zdůraznil, řešil též otázku, zda jednání obviněných nenaplnilo znaky přestupku a jako korespondující k trestnému činu podle §193 či §194 tr. zák. shledal pouze přestupek na úseku zdravotnictví, jehož podstata však podle mínění odvolacího soudu nebyla naplněna. Zde pouze okrajově Nejvyšší soud podotýká, že podle §220 odst. 3 tr. ř. není soud vázán právním posouzením skutku v obžalobě.
S ohledem na úvahy krajského soudu rozvedené v jeho odůvodnění, se musel Nejvyšší soud ztotožnit s námitkou uplatněnou nejvyšší státní zástupkyní v podaném dovolání. Z rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že obviněné byly zproštěny obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem - §226 písm. b) tr. ř., když v jejich jednání neshledal znaky trestného činu podle §193 tr. zák. event. §194 tr. zák. Jak bylo podotknuto státní zástupkyní, nezabýval se již odvolací soud tím, zda jednání obviněných nemohlo naplnit znaky jiného přestupku, např. na úseku podnikání podle §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Přestupku na úseku podnikání podle §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích se dopustí ten, kdo poškodí jiného na ceně, jakosti, množství nebo hmotnosti při prodeji zboží nebo poskytování jiných služeb.V souvislosti s event. aplikací tohoto ustanovení je třeba uvést, že odvolací soud se bude muset zabývat i námitkami, které obviněné uplatnily ve svých vyjádřeních k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, tj. k otázce totožnosti skutku a okolnosti, která byla důvodem pro zvolený způsob rozhodování. /Již shora bylo zmíněno, že odvolací soud konstatoval, že popis skutku v podané obžalobě nekoresponduje s popisem skutku, jak byl uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných, ztížení práva na obhajobu – uvedená pochybení by odůvodňovala event. postup podle §260 tr. ř. V další části pak s otázkou procesně právních pochybení spojuje otázku hodnocení důkazů a skutkového zjištění, kdy oproti soudu prvního stupně dospívá k závěru o nutnosti postupu podle §226 písm. b) tr. ř/. V návaznosti na výše uvedené je třeba podotknout, že z popisu skutků uvedených v rozsudku soudu prvního stupně (i soudu odvolacího) vyplývá, že obě obviněné pracovaly v určité době jako zástupkyně vedoucí oddělení lahůdek, resp. jako vedoucí lahůdek (T. U.), jako pomocník manažera, resp. jako regionální manažerka (I. L.), jejich zájmem mělo být minimalizovat finanční ztráty vznikající odpisy neprodejného zboží, když v dalších částech popisu skutku je uveden mj. také sortiment zboží, které měly prodávat, či nařizovat jejich prodej prodavačkám. Uvedené skutečnosti Nejvyšší soud zmiňuje v souvislosti s tím, že v případě námitek směřujících proti event. aplikaci §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, bude nutno také zvážit event. použití ustanovení §20 občanského zákoníku (resp. §15 obchodního zákoníku). Dospěje-li Krajský soud v Českých Budějovicích k závěru, že jednáním obviněných byl naplněn znak uvedeného přestupku (neboť pouze na tento přestupek se v dovolání nejvyšší státní zástupkyně zaměřila a jej uplatnila) bude rovněž muset zvážit, zda projednání tohoto přestupku nebrání skutečnost vymezená v §20 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Vzhledem k tomu, že byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, ve výroku, jímž byly obviněné T. U. a I. L. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěny obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. Zt 1295/2005, bylo nutno dále podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušit také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2009
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann