ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1217.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1217/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 dovolání, které podal obviněný J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 7 To 147/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 189/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 2 T 189/2008, byl obviněný J. Š. v bodě 1) výroku uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin a taktéž za trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2008, sp. zn. 89 T 128/2008, soud prvního stupně obviněného odsoudil podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání padesáti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci – věcí blíže specifikovaných na str. 3 až 5 výroku rozsudku. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2008, sp. zn. 89 T 128/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněné M. K.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění J. Š. a M. K. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 7 To 147/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný J. Š. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli již v předchozím řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení a rovněž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh řízení. Vytkl, že skutek, jak je popsán ve výrokové části odsuzujícího rozsudku městského soudu není trestným činem, když na něj nelze aplikovat skutkovou podstatu trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Namítl, že daný skutek nelze považovat za trestný čin, jenž by spočíval v nedovolené výrobě psychotropní látky, pokud není ze skutkové věty seznatelný postup, resp. proces, při kterém dochází k získání látky, v daném případě metamfetaminu, kdy je charakteristické, že v jeho rámci se upravují použité komponenty, ale dochází též k jejich další přeměně v jiné takové látky (srov. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 687/2006). Byť se za pojem výroby považuje jakýkoli proces, při němž vzniká daná látka (obecně zákonem zakázaná), neznamená to, že takový proces není nutno do skutkové věty, která má obsahovat nezaměnitelnou specifikaci hodnoceného jednání pachatele, zahrnout. Obsahuje-li surovina, jinak volně prodejná, prekursor k výrobě látky psychotropní, nelze bez dalšího konstatovat, že z této musí za všech okolností k takové výrobě dojít. Obecné konstatování, že tak pachatel činil „pomocí předmětů, surovin a látek, které si za tímto účelem opatřoval“ pro tyto účely není postačující, nedojde-li alespoň k částečné specifikaci předmětů, surovin a látek k tomu užitých, způsobu opatřování takových látek k výrobě a popisu postupu, resp. způsobu výroby. Tuto námitku obviněný označil za významnou i s ohledem na svou obhajobu, že nedocházelo k výrobě metamfetaminu, nýbrž látky jiné, a to nezahrnuté pod výčet obsažený v přílohách k zák. č. 167/1998 Sb. Pro právní posouzení skutku je relevantní výrok rozsudku a nelze připustit, aby některé skutečnosti zakládající některý ze znaků trestného činu byly vtěleny jen do odůvodnění rozsudku. Při respektování této zásady je nutno z popisu skutku dojít k závěru, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu uvedeného v §187 odst. 1 tr. zák. nedošlo.
Podle mínění obviněného spočívá rozhodnutí soudů obou stupňů na důkazu, který nebyl získán v souladu se zákonem, čímž došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Důvodnost takové námitky obsažené v dovolání je připouštěna, shledá-li ji dovolací soud za důvodnou z hlediska závažnosti zásahu do práv obviněného (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05). Obviněný konstatoval, že závěr o výrobě zakázané látky a prokazatelnosti existence takové látky (metamfetaminu) byl opřen výlučně o výsledky domovní prohlídky provedené dne 3. 7. 2008 na základě příkazu Městského soudu v Brně. Z protokolu o domovní prohlídce však vyplývá, že nebyla provedena v souladu s ustanovením §84 tr. ř. Protokol o domovní prohlídce neobsahuje žádný údaj o provedení předchozího výslechu osoby, u které byla prohlídka provedena, ani údaj o tom, z jakého důvodu proveden být nemohl. Nebyla zjištěna žádná okolnost, která by bránila provedení tohoto výslechu nebo skutečnost nasvědčující neodkladnosti úkonu. Protokol taktéž neobsahuje údaj o tom, že osoba, které se provedený úkon týkal, byla seznámena s příkazem k domovní prohlídce. Podpisy zúčastněných osob jsou jen na poslední straně, kdy část protokolu obsahující většinu vydaných věcí podepsána není, ačkoli je obvykle podepisována každá strana. V návaznosti na to obviněný vyslovil pochybnost o tom, že procesní úkon byl proveden v souladu se skutečností. Současně odkázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 464/2000, který zakazuje extenzivní výklad procesního ustanovení zákona v tom směru, že pokud zákon jako podmínku provedení domovní prohlídky určuje povinnost orgánů veřejné moci před výkonem domovní prohlídky, jako minimalizující faktor, předchozí výslech a k tomuto se upínající okolnosti, nejde jen o zákonné, nýbrž i ústavní limity, které nelze překročit. Vytkl, že s touto námitkou se soudy nevypořádaly, ačkoliv zpochybňoval důvodnost právní kvalifikace skutku. Skutečnosti zjištěné na základě domovní prohlídky označil za důkazy, které byly obstarány v rozporu se zákonem, a proto k nim nelze přihlížet.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 2 T 189/2008, i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 7 To 147/2009, a též dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně připomněla, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezen v zákoně. Uvedla, že v dovolání lze namítat, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je možné vytýkat vady v právní kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem ale nejsou skutkové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, a to oproti tomu, jak je soudy hodnotily, a tím i změny nebo dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo dovolací důvod jsou především výhrady proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Státní zástupkyně zdůraznila, že dovolání je koncipováno tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Správnost právního posouzení skutku se zvažuje zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který byl v soudním řízení zjištěn.
Dovolací soud se může zabývat hodnocením důkazů pouze tehdy, zjistí-li, že soudy postupovaly libovolně, tedy, že jejich závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že významně porušily procesní principy obsažené v ústavním pořádku, případně že jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé (usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 200/05). Zásah do skutkového základu napadeného rozhodnutí je proto zcela výjimečný.
Dále státní zástupkyně připomněla, že obviněný v dovolání vyjádřil přesvědčení, že popis skutku je neúplný, neboť ve skutkové větě výroku rozsudku není součástí popisu skutku způsob, jakým byl pervitin vyráběn. Ústavní soud sice konstatoval, že neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces je právo obžalovaného na úplné projednání věci soudem, přičemž takovým projednáním není případ, v němž ve výroku o vině skutková věta neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., avšak zcela zřejmě se nejedná o případ této trestní věci. Rozhodné skutečnosti absentují, pokud ve výroku odsuzujícího rozsudku chybí vyjádření některého znaku skutkové podstaty trestného činu (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 83/04, sp. zn. IV. ÚS 182/04). Podle státní zástupkyně obsahuje odsuzující výrok rozsudku ve skutkové větě dostatečný popis skutečností rozhodných pro závěr, aby skutek mohl být posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Ve skutku je uvedeno, že obviněný vyráběl psychotropní látku metamfetamin – pervitin z tablet léků Modafen a Nurofen obsahujících prekursor pseudoefedrin, a to pomocí předmětů, surovin a látek, které si za tímto účelem průběžně opatřoval a v uvedeném domě přechovával. Takový popis skutku odpovídá dispozici ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., že neoprávněně vyrobil psychotropní látku. Je dostatečné, pokud jakékoliv upřesňující údaje k výrobě či surovinám jsou až obsahem odůvodnění.
K námitce obviněného, že k provedení domovní prohlídky došlo bez předchozího výslechu toho, jehož se tento úkon týkal, státní zástupkyně předeslala, že při vyjádření bylo vycházeno z dostupných materiálů shromažďovaných orgány státního zastupitelství a bez znalosti samotného obsahu trestního spisu, v němž jsou důkazy a je zaznamenáván procesní postup orgánů činných v trestním řízení. Současně konstatovala, že v ustanovení §84 tr. ř. je sice uvedeno, že lze od předchozího výslechu upustit, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě, avšak tento zákonem stanovený znak musí být podložen skutkovými okolnostmi, nikoli však operativně taktickými úvahami orgánu veřejné moci, které se již svou povahou dotýkají hranic libovůle ve stanoveném postupu. V dovolání obviněný zpochybňuje legálnost provedení domovní prohlídky, a to především proto, že v protokolu není dostatečně konkretizován důvod, proč nedošlo k předchozímu výslechu. To ovšem samo o sobě neznamená nezákonnost domovní prohlídky a nepoužitelnost důkazů při ní opatřených, zejména za situace, kdy je z jiných důkazů patrné, že domovní prohlídka proběhla v souladu se zákonem. Pokud je domovní prohlídka prováděna jako úkon neodkladný, k čemuž zcela zřejmě v posuzované věci došlo, mají důvody, pro které jde o úkon tohoto charakteru, nepochybně vliv i na úvahy, zda při jejím provádění věc nesnese odkladu a zda předchozí výslech nelze okamžitě provést. Předchozí výslech osoby, u níž se má domovní prohlídka vykonat, nebude možné okamžitě provést nejen tehdy, jsou-li překážky výslechu na straně této osoby, ale také za situace, kdy takové překážky zde sice nejsou, ale z kriminalistického hlediska a s přihlédnutím k očekávanému důkaznímu významu domovní prohlídky je třeba postupovat urychleně. Nemožnost předchozího výslechu může být tudíž způsobena již samotnou neodkladností provedení domovní prohlídky. Podle státní zástupkyně, a to s poukazem na popsanou argumentaci, neobstojí námitky obviněného ohledně nerespektování jeho základních lidských práv.
Ve vyjádření státní zástupkyně zdůraznila, že skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, prvostupňový soud zvolil i s ohledem na závěry provedeného dokazování přiléhavou právní kvalifikaci a též uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi není možné shledat žádný rozpor. Obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec, neboť pouze deklaroval tento zákonný dovolací důvod a uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují. Nebyl proto naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný obsahově nenaplňují, neboť uplatňuje námitky výhradě procesního charakteru, které nelze podřadit a ani pod žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání. Tak je tomu v případě, když v podrobnostech zpochybňuje zákonnost provedené domovní prohlídky, a tím i použitelnost důkazů, které byly při tomto úkonu pro účely trestního řízení zajištěny. Dále tvrdí, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nelze považovat za trestný čin, jenž by spočíval v nedovolené výrobě psychotropní látky, pokud není ze skutkové věty seznatelný postup, resp. proces, při kterém dochází k získání látky, v daném případě metamfetaminu, což je výtkou, že popis skutku neodpovídá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. V namítaném směru nelze napadená rozhodnutí v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nad rámec podaného dovolání je možno připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně obsahuje mimo jiné i zjištění, že obviněný „…úmyslně, bez patřičného oprávnění opakovaně vyráběl psychotropní látku metamfetamin – pervitin z tablet léků Modafen a Nurofen obsahujících prekursor pseudoefedrin, a to pomocí předmětů, surovin a látek, které si za tímto účelem průběžně opatřoval a v uvedeném domě přechovával…“, což zákonný znak objektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, neoprávněně vyrobí, zjevně naplňuje. To platí i pro navazující jednání obviněného, rovněž vyplývající z rozsudečného výroku, jež spočívalo v distribuci pervitinu, který bez patřičného oprávnění prodával či poskytl zdarma dalším osobám. Ostatně z odůvodnění rozsudku je očividné, že skutkové zjištění je náležitě důkazně podloženo. Podle Nejvyššího soudu plynou ze skutkových zjištění, jak byla v soudním řízení učiněna, všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. včetně zavinění ve formě úmyslu přímého [§4 písm. a) tr. zák.] a materiální stránky (jednání obviněného rozhodně dosahuje společenské nebezpečnosti trestného činu ve smyslu znění §3 odst. 1 tr. zák.).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k