ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1471.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1471/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. prosince 2009 o dovolání obviněného Č. Ř., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, č. j. 67 To 70/2009-157, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 65/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, č. j. 67 To 70/2009-157, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného Č. Ř. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2009, č. j. 46 T 65/2007-117. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle §213 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřuje v tom, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tvrdí, že u hlavního líčení dne 8. 1. 2009 požádal o ustanovení obhájce s tím, že se ve věci neorientuje. Byl připraven rovněž osvědčit, že nemá prostředky hradit náklady obhajoby a tudíž, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vytkl soudům, že nebyl poučen o postupu podle §214 tr. zák. Má za to, že tím soud porušil rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“) a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení. K hlavnímu líčení se řádně a včas dostavil. Zapisovatelka však vyzvala ke vstupu do jednací síně pouze svědkyni – jeho bývalou ženu R. Ř., zatímco on zůstal čekat na chodbě. Vzhledem k tomu „nemohl podle §215 tr. ř. klást svědkyni otázky“. Nebylo tedy respektováno jeho právo vyjádřit se ke všem důkazům, které jsou mu kladeny za vinu. Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. nesprávné právní posouzení skutku, to shledává v tom, že výše výživného byla určena na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2003, č. j. P 313/2000-515, třebaže toto rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci, neboť mu nebylo nikdy doručeno. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 67 To 70/2009, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. konstatoval, že tento dovolací důvod se vztahuje na případy, kdy obviněný zůstal po celé řízení nebo po určitý jeho úsek bez obhájce, ačkoliv byl dán některý z důvodů nutné obhajoby. Dodal, že v trestní věci obviněného žádný z důvodů nutné obhajoby dán nebyl a jestliže obviněný tvrdí, že se ve věci neorientoval, nelze z toho dovozovat existenci důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., tj. že by vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného vznikaly pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Postup soudu, pokud nevyhověl žádosti obviněného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu (§33 odst. 2 tr. ř.) ve věci, kde nebyly dány důvody nutné obhajoby, nelze podle státního zástupce v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. napadat. Státní zástupce podotýká, že podle protokolu o hlavním líčení ze dne 8. 1. 2009 obviněný sice požádal o ustanovení obhájce („...Do budoucna bych chtěl požádat o to, jestli by mi soud přidělil obhájce...“), ze spisového materiálu však nevyplývá, že by dovolatel u tohoto hlavního líčení nebo někdy před tím učinil návrh podle §33 odst. 3 tr. ř., aby bylo podle §33 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o jeho nároku na bezplatnou obhajobu. Předpokladem pro ustanovení obhájce soudem podle §33 odst. 4 tr. ř. je přitom existence pravomocného rozhodnutí podle §33 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce má za to, že ustanovení obhájce obviněnému soudem nepřicházelo vůbec v úvahu vzhledem k absenci procesních podmínek pro takovýto postup. Jak státní zástupce uvedl, pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný fakticky nenamítá porušení nějakého konkrétního zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení konaném dne 8. 1. 2009, ale vytýká v podstatě technické pochybení, ke kterému mělo dojít v momentě, kdy přítomné osoby byly vyzvány ke vstupu do jednací síně. V současné době s téměř ročním časovým odstupem se státní zástupce domnívá, že by bylo velmi obtížné zjistit, a to i případným šetřením podle §265o odst. 2 tr. ř., jak se celá situace odehrála (zda zapisovatelka skutečně přítomnost obviněného přehlédla nebo zda se obviněný v kritické době od jednací síně krátkodobě vzdálil anebo tam ve skutečnosti přišel až krátce po zahájení hlavního líčení). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 8. 1. 2009 se podává, že obviněný se po provedení výslechu svědkyně Ř. dostavil do jednací síně a hlavní líčení se nadále konalo v jeho přítomnosti, přičemž byl k věci podrobně vyslechnut a realizoval i svoje další procesní práva. Jediným právem, ve kterém mohl být podle názoru státního zástupce dovolatel reálně zkrácen, bylo právo klást dotazy svědkyni Ř. (§215 odst. 1 tr. ř.). Tato svědkyně se však při své výpovědi vyjadřovala spíše k okolnostem styku nezletilého s otcem; pokud se týká okolností relevantních pro rozhodnutí o vině, potvrdila pouze nespornou skutečnost, že obviněný v kritickém období na výživné nic neplatil. Vzhledem ke všem konkrétním okolnostem případu je státní zástupce přesvědčen, že krátkodobá nepřítomnost obviněného u hlavního líčení dne 8. 1. 2009 nezakládá takový zásah do procesních práv obviněného, aby byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Námitky uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pokládá státní zástupce za irelevantní. Trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká přímo ze zákona (§85 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině) a existence pravomocného soudního rozhodnutí o určení výživného není formálním znakem trestného činu podle §213 odst. 2 tr. zák. Státní zástupce poznamenal, že z okolností rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že předmětné rozhodnutí v právní moci bylo; obviněný v tomto směru zcela pomíjí skutečnost, že podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu mohla být při splnění zákonných podmínek písemnost považována za doručenou i v případě, že ji účastník řízení fyzicky nepřevzal. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Uvedený dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. c) tr. ř./ dopadá na případy, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř. a obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom vůbec žádného obhájce neměl. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněné ve sdělení č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.).
K tomuto dovolacímu důvodu obviněný namítá, že žádal o ustanovení obhájce u hlavního líčení dne 8. 1. 2009. Do protokolu o hlavním líčení (č. l. 113) však obviněný uvedl, že „by chtěl do budoucna požádat o to, jestli by mu soud přidělil obhájce, protože není znalý těchto věcí a že takto učiní písemnou formou“. Ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 46 T 65/2007, se však nenachází žádná písemná žádost obviněného a už vůbec ne v tom smyslu, že by podal žádost o obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Bez existence takovéto žádosti nebylo povinností soudu obviněnému obhájce ustanovovat. Nutno dodat, že v případě obviněného nejde o případ nutné obhajoby, což znamená, že neexistoval důvod, proč by obviněnému měl obhájce ustanovit. Obviněnému rovněž nesvědčí další z objektivních okolností pro ustanovení obhájce, totiž, že by ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. vyvstaly pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit. Pochybnosti o způsobilosti se hájit mohou vzniknout např. u obviněných s ohledem na jejich duševní stav, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných, anebo u obviněných, kteří neumí číst a psát (srov. č. 27/1997 a č. 65/1978). Rovněž nelze přisvědčit tomu, že by obviněný byl neznalý této věci, jak tvrdí u hlavního líčení, anebo že by šlo o věc zvláště složitou. Pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. obviněný před soudem nestojí poprvé. V této souvislosti Nejvyšší soud uzavírá, že pokud v dané trestní věci nebyly dány důvody nutné obhajoby (§36 tr. ř.), dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nebyl naplněn, neboť v takovém případě nelze dovodit, že by obviněný měl mít podle zákona obhájce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1480/2004, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2005, svazek 13, pod T 769). Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že o možnosti použít zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle §214 tr. zák. byl obviněný náležitě poučen, a to nejen u hlavního líčení dne 8. 1. 2009 (viz č. l. 113), tak také v přípravném řízení (viz protokol o výslechu obviněného na č. l. 8). Nejvyšší soud proto neshledal, že by bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny nebo že by byla porušena rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, jak se obviněný domnívá a soudu prezentuje.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Obviněnému byla obžaloba Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2007, sp. zn. 1 ZT 721/2007, doručena dne 27. 8. 2007 (č. l. 69) spolu s předvoláním k hlavnímu líčení na 4. 10. 2007. Usnesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, ze dne 24. 5. 2007, č. j. ORIV-1250/TČ-73-2007, obviněný osobně převzal dne 1. 7. 2007. (č. l. 5) a téhož dne byl obviněný vyslechnut do protokolu (č. l. 6 – 8). Obviněný dne 1. 7. 2008 také převzal předvolání k prostudování spisu na den 1. 8. 2007 (č. l. 53). K tomuto procesnímu úkonu se však nedostavil, svou neúčast neomluvil, nepožádal ani o změnu termínu (č. l. 54 – záznam o prostudování spisu). Předvolání k hlavnímu líčení na den 8. 1. 2009 obviněný osobně převzal dne 8. 12. 2008 (č. l. 103). Lhůta pro konání hlavního líčení byla tedy zachována. Uvedené souvislosti Nejvyšší soud považuje za relevantní zmínit, protože jsou významné pro posuzování přítomnosti obviněného u hlavního líčení. Zdůrazňuje v tomto směru, že obecné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného byly splněny. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nejde o případ nutné obhajoby a obviněný nebyl v době hlavního líčení ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a nebyl ani stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebylo nutno přihlížet k ustanovení §202 odst. 4 tr. ř.
Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 8. 1. 2009, jakmile soud vyhlásil usnesení, že hlavní líčení bude provedeno v nepřítomnosti obviněného, přistoupil k výslechu svědkyně R. Ř. Obviněný vstoupil do jednací síně posléze, poté, co byl již výslech svědkyně ukončen. Byl poučen podle §33 odst. 1 tr. ř., §95 odst. 2 tr. ř. a podle §214 tr. zák. K poučení uvedl, že mu rozumí a že vypovídat bude. Po své výpovědi byl obviněný dotázán podle §214 tr. ř. k dalším provedeným důkazům a k tomu, zda má návrhy na doplnění dokazování. Žádné připomínky a návrhy na doplnění dokazování nevznesl. Nejvyšší soud však považuje za procesní pochybení soudu prvního stupně, že obviněnému nebyla předestřena výpověď svědkyně R. Ř. Nicméně podstata její výpovědi ve vztahu k jím spáchané trestné činnosti spočívala v tom, zda obviněný uhradil nějakou dlužnou částku na výživném. Svědkyně vypověděla, že po celou dobu uvedenou v obžalobě obviněný nic nezaplatil a neplatí ani v současné době. V tomto ohledu je třeba uvést, že s tvrzením svědkyně se shoduje i výpověď obviněného u hlavního líčení. I když na svou obhajobu uvedl celou řadu skutečností, nelze přehlédnout, že v části, kdy jde o úhradu výživného, je jeho výpověď s výpovědí svědkyně totožná. Pokud jde o posouzení okolností, které způsobily, že nebyl hlavnímu líčení přítomen a nemohl se k výpovědi svědkyně vyjádřit (i když Nejvyšší soud neuvěřil obviněnému, že by neměl zkušenosti s trestním řízením, neboť byl již v minulosti pětkrát soudně trestán), má Nejvyšší soud za to, že jakékoliv nejasnosti ohledně splácení výživného neexistují (jak bylo řečeno, v tomto směru se výpovědi obviněného i svědkyně shodují). Jak ostatně vyplývá rozsudku soudu prvního stupně, jiné skutečnosti, které svědkyně u hlavního líčení uvedla, soud prvního stupně (ani soud odvolací) při posuzování viny obviněného nevzal v úvahu. Nejvyšší soud dále poznamenává, že k výpovědi svědkyně se mohl obviněný vyjádřit nejen u hlavního líčení dne 8. 1. 2009 (jak sám uvedl, věděl, že svědkyně je u hlavního líčení vyslýchána), ale také v rámci svého odvolání. Námitky tohoto charakteru Nejvyšší soud vnímá jako zjevnou snahu obviněného docílit oddálení nástupu výkonu trestu a obstrukčním jednáním trestní řízení protahovat. Za vhodné pokládá Nejvyšší soud připomenout, že účelu trestního řízení bylo možno dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, neboť v přípravném řízení, zejména v rámci prostudování spisu, jakož i u hlavního líčení, byly provedeny důkazy, s nimiž se obviněný měl možnost seznámit. Nejvyšší soud má za to, že toto pochybení soudu prvního stupně do práva obviněného na obhajobu nijak zasáhlo. S přihlédnutím ke shora uvedenému podle názoru Nejvyššího soudu právo obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny nebylo porušeno. Za dané situace nezbývalo nic jiného, než tuto námitku obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Při takto pojaté koncepci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že námitky, které nemají hmotně právní povahu, nejsou způsobilé daný dovolací důvod naplnit. Pokud obviněný tvrdí, že se skutek nestal, je zjevné, že taková námitka zasahuje do oblasti skutkového zjištění, resp. dokazování a hodnocení důkazů, čímž jednoznačně překračuje rámec daný citovaným dovolacím důvodem. Obviněný však koncentruje svou argumentaci k tomuto dovolacímu důvodu na to, že mu nebyl doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2003, č. j. P 313/2000-515. Proto toto rozhodnutí podle obviněného nemohlo nabýt právní moci. Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného není však tato okolnost rozhodná. Jinak řečeno, i když není výše výživného stanovena pravomocným rozhodnutím soudu, trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. se lze dopustit. Podle §85 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Jde o vyživovací povinnost vyplývající přímo ze zákona. To znamená, že ač vyživovací povinnost není stanovena individuálním právní aktem (tj. rozhodnutím soudu), na povinnosti platit výživné se tím nic nemění, neboť povinnost poskytovat výživné je stanovena zákonem. Obviněný věděl, že má nezletilého syna a že k němu má vyživovací povinnost jistě věděl též. Kromě toho lze poukázat na opodstatněnou argumentaci odvolacího soudu, pokud uvádí, že obviněný se vyhýbal nejen plnění vyživovací povinnosti, ale i trestnímu řízení. Ostatně svědčí o tom řada příkazů k zatčení obsažených ve spise. Uvedené zprávy postoj obviněného k plnění vyživovací povinnosti jen dokreslují. Je-li obviněný stěží dosažitelný pro orgány činné v trestním řízení, pak nelze hovořit o tom, že by se obviněný plnění vyživovací povinnosti nevyhýbal. Z protokolu o výslechu obviněného v přípravném řízení (č. l. 8) plyne, že obviněný vzal na vědomí ustanovení §214 tr. zák. a sám uvedl, že s tímto postupem souhlasí. Do jaké míry jsou však tvrzení obviněného založena na realitě lze jen pochybovat, když do současné doby na výživném ničeho nezaplatil. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud nemohl námitkám obviněného přisvědčit a dovolání v této části shledal zjevně neopodstatněným.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 2 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, v tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Podal-li obviněný návrh na odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §265h odst. 3 tr. ř., předsedkyně senátu soudu prvního stupně nedospěla k závěru, že by uložený trest měl být s ohledem na podané dovolání odložen. Nejvyšší soud proto o tomto návrhu nerozhodoval, ostatně vzhledem k tomu, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., odmítl jako zjevně neopodstatněné, nebyl k tomu postupu důvod.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 16. prosince 2009
¨
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann