ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.506.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 506/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. května 2009 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2008, č. j. 8 To 499/2007-167, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 342/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 6. 2003, č. j. 1 T 342/2003-36, byl obviněný J. K. společně s obviněným R. Ř. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby, držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., neoprávněné držení platební karty podle §249b tr. zák., dvojnásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 1 T 84/2003, a za sbíhající se trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 15 T 558/2002, doručený obviněnému dne 13. 1. 2003, byl obviněnému podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí – pákových kleští. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 4. 2003, č. j. 1 T 84/2003-287, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, v důsledku čehož byl pak ve stejném rozsahu zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 15 T 558/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, č. j. 8 To 499/2007-167, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné J. K. a R. Ř. uznal vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., neoprávněné držení platební karty podle §249b tr. zák., dvojnásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 1 T 84/2003, a za sbíhající se trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 8. 2002 (doručený obviněnému dne 13. 1. 2003), sp. zn. 15 T 558/2002, mu byl podle §187 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 (tří a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znak spáchání trestného činu ve větším rozsahu. Podle jeho názoru uvedený znak trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nebyl naplněn. Naplnění tohoto znaku nevyplývá ani z celého souhrnu všech rozhodných skutečností a nemá oporu v provedených důkazech. Podle obviněného z žádného důkazu nelze dovodit, že by spolu s obviněným Ř. v době od přesně neurčeného dne měsíce října 2001 do 1. 11. 2002 v H., ul. J., v bytě č., v tak velkém množství bez povolení vyrobil nejméně ve 100 případech nejméně 200 g psychotropní látky metamfetamin a že by tuto látku v množství cca 100 g předal dalším osobám uvedeným k jeho osobě v obžalobě pod bodem 3, 5, 6, 7, 8, ve vztahu k obviněnému Ř. pod bodem 9, 10, 11, 12, a 14. V těchto bodech totiž nebylo prokázáno, že by předávali psychotropní látku osobám uvedeným v obžalobě. Za této situace nelze dospět k závěru, že trestný čin mohl být spáchán ve větším rozsahu. Domnívá se, že mohl spáchat toliko trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 8 To 499/2007, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citovaný rozsudek obsahově navazující, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl podle závazného právního názoru, podle něhož by skutek byl posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., event. aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Uvedl, že obviněný s R. Ř. vyráběl bez povolení psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin po dobu delší než jeden rok a navíc ji poskytovali i dalším osobám, přičemž není pochyb, že obviněný se svého jednání dopustil „ve větším rozsahu“. Uvedená okolnost podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání, a proto v souladu s ustanovením §88 odst. 1 tr. zák. k ní bylo přihlédnuto a jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Státní zástupce zdůraznil, že z napadeného rozsudku krajského soudu je naprosto zřejmé, že nový výrok o vině byl učiněn výhradně na skutkovém základu, jak ho ustálil soud prvního stupně. Ze strany krajského soudu, oproti závěrům soudu nalézacího, tedy nebyla k tíži obviněného vzata žádná další (jiná) skutková okolnost, když ohledně sporných skutečností soud postupoval podle zásady „in dubio pro reo“. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný namítá, že skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje znak spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. „ve větším rozsahu“.
Nejvyšší soud však shledal tuto námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Třebaže soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že obviněný J. K. nebyl uznán vinným pro jednání uvedené v obžalobě pod body 3), 5), 6), 7), 8) a taktéž že spoluobviněnému R. Ř. nebylo prokázáno jednání pod body 9), 10), 11), 12) a 14), dospěl k závěru, že obvinění spáchali jednání uvedená v obžalobě pod body 1), 2) a 4) a tato vyjádřil ve výroku rozsudku pod body 1), 2) a 3).
Jak správně uvedl odvolací soud, právě z těchto skutkových zjištění vyplývá, že obvinění trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchali ve větším rozsahu, tj. podle odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení. S tímto závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. se obviněný J. K. společně s R. Ř. dopustil tím, že
„1a) od přesně neurčeného dne v říjnu 2001 do 1. 11. 2002 v H., na ul. J. v bytě č., bez povolení vyrobili nejméně ve 100 případech nejméně 200 g psychotropní látky metamfetamin, zvaný pervitin, kterou užili převážně pro svoji potřebu nebo předávali dalším osobám,
b) v přesně nezjištěného dne v říjnu 2002 v H., na ul. J. v bytě č., předali každý po jedné dávce psychotropní látky metamfetamin, zvaný pervitin, L. Z., obžalovaný K. požadoval za tuto dávku částku 200,- Kč, obžalovaný Ř. ji poškozené sám nitrožilně aplikoval,
přičemž metamfetamin, zvaný pervitin, je zařazen mezi psychotropní látky do seznamu II. podle jednotné Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů“.
Z tzv. skutkové věty tedy vyplývá, že obviněný J. K. v období od října 2001 do 1. 11. 2002 jednak vyráběl drogu pervitin – metamfetamin, jednak ji předával dalším osobám. Množství drogy je ve výroku o vině kvantitativně specifikováno tak, že ve 100 případech spolu s obviněným R. Ř. vyrobili nejméně 200 g psychotropní látky metamfetamin (pervitinu), po jedné dávce drogy navíc každý z obviněných předal L. Z.
Po materiální stránce znak „většího rozsahu“ trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje kvantitativní i kvalitativní hledisko při přechování omamné nebo psychotropní látky anebo jedu jako celku, nikoliv jen množství takové látky, i když z hlediska naplnění této okolnosti bude mít tato otázka zásadní význam. Mimo množství přechovávané látky nebo jedu, které by mělo značně přesáhnout běžnou potřebu pachatele, je třeba při zvažování této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby hodnotit druh a kvalitu takové látky, délku jejího přechovávání, skutečnost, zda pachatel požívá či jinak užívá takové látky pravidelně nebo jen občas, velikost obvykle zneužívané dávky pachatelem apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000, publikovaný v Právních rozhledech, ročník 2000, sešit č. 10, s. 469). K dalším hlediskům patří druh a kvalita přechovávaných nebo prodávaných omamných nebo psychotropních látek. Veškeré tyto skutečnosti je nezbytné hodnotit individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu, ke způsobu provedení činu a k účinkům přechovávaných nebo prodávaných látek na zdraví uživatelů. V případě přechovávání nebo prodeje takových méně účinných látek – například marihuany nebo hašiše – jejichž dopady na zdraví uživatelů jsou nižší než u jiných psychotropních a omamných látek – například u kokainu nebo pervitinu – je předpokladem toho, aby mohlo jít o větší rozsah nezákonného nakládání s nimi, vyvážení jejich nižšího účinku jinými skutečnostmi kvantitativní povahy, například delší dobou trvání nezákonného nakládání s nimi a jejich větším množstvím.
V době spáchání trestného činu bylo množství pervitinu „většího rozsahu“ stanoveno přílohou č. 1 Pokynu obecné povahy č. 6/2000 nejvyššího státního zástupce dne 27. 4. 2000, jímž se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. Toto kritérium předpokládané pro ustanovení §187a tr. zák. je použitelné i pro §187 tr. zák. Za větší rozsah se u pervitinu považuje 200 dávek po 50 mg. Jde tedy o minimálně 10g pervitinu. Jde o orientační ukazatel, který je soudní praxí akceptován.
Přestože jediným hodnotícím kritériem pro naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. „ve větším rozsahu“ není jen množství omamné nebo psychotropní látky, v řadě případů množství drogy bude rozhodujícím hlediskem. Není pochyb, že obvinění vyrobili nejméně 200 g psychotropní látky metamfetamin. Pokud jde o množství této drogy, obvinění překročili hranici 10 g nejméně dvacetinásobně. Další okolností, kterou je třeba posuzovat v neprospěch obviněného, je skutečnost, že drogu vyráběli po značně dlouhou dobu (po dobu delší jednoho roku). Podle tzv. právní věty výroku o vině s psychotropní látkou nakládali tak, že ve smyslu §187 odst. 1 tr. zák. šlo o její výrobu, prodej a opatření pro jiného. Metamfetamin přitom patří mezi druh drogy, u níž je dopad na zdraví uživatelů vyšší než například u marihuany nebo hašiše. Podle názoru Nejvyššího soudu jsou v daném případě uvedené okolnosti takového charakteru, že podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Veškerá zmíněná hlediska posuzovaná vedle sebe zákonný znak „ve větším rozsahu“ bezesporu naplňují, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (srov. 1/2006 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud proto považuje právní kvalifikaci jednání pod body 1a), b) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. za správnou.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněným. Z tohoto důvodu dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž by na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann