ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.61.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 61/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2009 dovolání, které podala obviněná M. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 9 To 35/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 30/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 56 T 30/2004, byla obviněná M. Ch. uznána vinnou, že
jako zprostředkovatelka a provozovatelka realitní kanceláře M. M. Ch. se sídlem v Č. L., ul. M., v době od 5. 6. 2000 do 26. 1. 2004 při prodejích bytů, nemovitostí, zajišťování nájmů, směn bytů vybírala od klientů zálohy, přebírala platby ze stavebních spoření a část těchto peněz nevyplatila podle smluvních závazků a ponechala si je ke škodě klientů – poškozených pro svou osobní potřebu takto: [následuje výčet dílčích skutků (útoků) blíže specifikovaných pod body 1) – 73) na str. 1 až 13 rozhodnutí],
74) v přesně nezjištěné době od počátku roku 2001 do konce roku 2003 si nejméně ve dvaceti případech vypůjčila od poškozeného O. A., bytem Č. L., U H., finanční hotovost v celkové výši 981.000,- Kč k úhradě závazků realitní kanceláře, ač věděla, že nebude moci půjčené peníze vrátit, čímž poškozenému způsobila škodu ve výši 981.000,-Kč (skutek na str. 13 rozhodnutí).
Takto zjištěným jednáním podle soudu prvního stupně obviněná spáchala v bodech 1) – 73) rozsudečného výroku trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. a v bodě 74) výroku rozsudku trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byla obviněná odsouzena podle §248 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 1 písm. b) tr. zák. a §39 odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody (str. 14 až 16 rozhodnutí).
Proti tomuto rozsudku podala obviněná M. Ch. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 9 To 35/2008, byl z podnětu odvolání obviněné napadený rozsudek podle §258 odst. l písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu a ve výroku o náhradě škody, pokud jím podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu poškozeným Mgr. I. Ch., J. B., J. G. a J. N.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a výroku o trestu obviněnou M. Ch. podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrok o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a výroky o trestu a náhradě škody) napadla obviněná M. Ch. prostřednictvím obhájce dovoláním ze dne 29. 9. 2008 ve znění jeho doplnění ze dne 5. 1. 2009, které opřela o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněná shledala zejména v absenci omylu u poškozeného O. A. Konstatovala, že trestný čin podvodu spočívá v uvedení poškozeného v omyl, což současně označila za zcela nemožné, jak vyplývá z okolností, z místních poměrů i výpovědí některých svědků. Namítla, že výpověď poškozeného O. A. byla soudy nižší instance hodnocena zcela absurdně. Taktéž podotkla, že uznání viny v tomto bodě je zcela nemožné, když její jednání není možno kvalifikovat jako podvodné, neboť nebyla naplněna podstatná část skutkové podstaty, a to uvedení někoho v omyl či využití něčího omylu.
S poukazem na popsané skutečnosti obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil v předmětné části rozsudek Vrchního soudu v Praze a prvoinstančnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil dne 13. 10. 2008 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce konstatoval, že podání obviněné nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., neboť v něm není uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, dále který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán. Dodal, že bude povinností předsedy senátu soudu prvního stupně, aby podle §265h odst. 1 tr. ř. vyzval obviněnou, respektive jejího obhájce k odstranění vad dovolání, a to ve lhůtě dvou týdnů s upozorněním, že jinak bude podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání odmítnuto. Pro případ, že obviněná a její obhájce na tuto výzvu potřebným způsobem nezareagují nebo zareagují po stanovené lhůtě, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. mimořádný opravný prostředek odmítl s odůvodněním, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Pokud by se dovolací soud neztotožnil s výše popsanými argumenty a neučinil v rámci nich rozhodnutí, tak státní zástupce upozornil, že bude potřebné se zabývat otázkou, zda obviněnou vznesené námitky naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž poukázal na jeho vymezení v zákoně i aplikaci v trestním řízení. Připomněl, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho soud zjistil, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů apod. Dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Přípustné jsou jen námitky právní, nikoli skutkové.
S poukazem na konkrétní obsah podání státní zástupce konstatoval, že obviněná dovolání prioritně zaměřila proti způsobu hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním, která ji označila za osobu, jež „poškozeného uvedla v omyl“ a která se stala podkladem právního závěru o naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byla pravomocně shledána vinnou. Až sekundárně namítla, že tato zjištění nenaplňují zákonné znaky „uvedení v omyl“, kterým se rozumí jednání (též opomenutí i konkludentní čin), jímž pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podle státního zástupce se obviněná v dovolání výlučně soustředila na zpochybňování procesu hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž takovou formu uplatnění námitek nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného dalšího z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř., akceptovat. Podotkl, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). Státní zástupce zdůraznil, že obviněná zcela evidentně postupovala v rozporu s tímto postulátem (srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02 a sp. zn. III. ÚS 282/03).
Státní zástupce poznamenal, že námitky obviněné by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, a pokud by takový extrémní nesoulad formálně a zejména fakticky namítla a odůvodnila, což se však nestalo. Uvedl, že ani Nejvyšší státní zastupitelství v rámci vlastní přezkumné činnosti nedospělo k závěru o existenci popsaného extrémního nesouladu, protože soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i vzájemných souvislostech.
Závěrem vyjádření státní zástupce podtrhl, že obviněná napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, nevytkla žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (včetně toho, o který své dovolání opřela). Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné M. Ch. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Lze poznamenat, že nedostatek obsahu dovolání, jinak důvodně vytknutý i ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku, byl napraven postupem podle §265h odst. 1 tr. ř. Rovněž musela být prvostupňovým soudem odstraněna vada, jež spočívala v tom, že rozsudek odvolacího soudu nebyl obviněné doručen. K jeho doručení došlo až dne 10. 11. 2008.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná M. Ch. uplatňuje v dovolání výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněná zpochybňuje hodnověrnost svědecké výpovědi poškozeného O. A. s tím, že byla soudy hodnocena zcela absurdně. V této souvislosti obecně argumentuje, a to bez bližší specifikace, okolnostmi, které mají vyplývat z místních poměrů i výpovědí většiny svědků. Nutno zdůraznit, že v dovolání vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Konstatuje, že její jednání není možno kvalifikovat jako podvodné, neboť nebyla naplněna podstatná část skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou, a to uvedení někoho v omyl či využití něčího omylu. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněná spáchala předmětný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněná nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (následně též Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila [kromě trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. v bodech 1) – 73) rozsudečného výroku, který v dovolání není zpochybňován] v bodě 74) výroku o vině všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné M. Ch. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k