ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.614.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 614/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 dovolání, které podal obviněný F. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 55 To 265/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 175/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 8 T 175/2004, byl obviněný F. D. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §158 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků s dohledem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a funkcí v orgánech územní samosprávy a zákazu výkonu zaměstnání a funkcí spojených s hmotnou odpovědností za majetek v trvání tří roků.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená O. Č. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný F. D. a poškozená O. Č.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 55 To 265/2008, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání obviněného F. D. byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově uznal obviněného vinným, že
jako starosta O. Č. bez souhlasu zastupitelstva obce, územního rozhodnutí a stavebního povolení v době od 7. 10. 2002 do 5. 12. 2002 nechal v O. Č. zbudovat jednak asfaltovou komunikaci v délce 205 m, tzv. II. část podnikatelské cesty spojující podnikatelský areál v O. Č. s ulici T. u vlakového nádraží a jednak kanalizační přípojky k jednotlivým nemovitostem a odbočky hlavního kanalizačního řádu, a to dílem z prostředků původně určených na výstavbu čističky odpadních vod a kanalizace v obci (dále jen Č.), na jejímž financování se ze 60% podílel Státní fond životního prostředí na základě smlouvy č. o poskytnutí podpory uzavřené dne 4. 2. 2002 mezi Státním fondem jako poskytovatelem a O. Č. jako příjemcem podpory, kterou v zastoupení O. Č. sám podepsal, přičemž financování těchto děl bylo možné v důsledku odchylek od projektu Č., zpracovaného společností V. A., s. r. o., které dohodl s dodavatelem stavby firmou M., s. r. o., a které snížily celkové náklady na realizaci stavby Č. o 1.632.842,90 Kč, přestože tyto ušetřené prostředky měly být podle smlouvy o poskytnutí podpory vráceny zpět Státnímu fondu ve výši odpovídající podílu dotace na celkových nákladech stavby Č., čímž na jedné straně Státnímu fondu životního prostředí způsobil škodu ve výši 881.735,10 Kč a na druhé straně O. Č. opatřil neoprávněný prospěch ve stejné částce, přičemž rozhodnutím o použití části finančních prostředků ze státní podpory na výstavbu podnikatelské cesty a kanalizačních přípojek a odboček porušil ustanovení článku III. bod 6. písm. a), c) a čl. V. bod 13 smlouvy o poskytnutí podpory a rozhodnutím o výstavbě podnikatelské cesty a použití finančních prostředků obce bez předchozího souhlasu zastupitelstva obce, bez územního rozhodnutí a stavebního povolení porušil ust. §84 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů ve vztahu k ustanovení §35 odst. 1 téhož zákona, rovněž tak porušil ustanovení §32 odst. 1 písm. a), §55 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších právních předpisů (stavební zákon).
Takto popsané jednání odvolací soud právně kvalifikoval jako trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 3 tr. zák., a to za použití §88 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy obviněného nově odsoudil podle §158 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a funkcí v orgánech územní samosprávy a zákazu výkonu zaměstnání a funkcí spojených s hmotnou odpovědností za majetek v trvání dvou roků.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená O. Č. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání poškozené O. Č. zamítnuto.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu (výroky o vině i trestu) napadl obviněný F. D. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V mimořádném opravném prostředku obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Konstatoval, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada in dubio pro reo, když nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl odsouzen. Připomněl, že je mu kladeno za vinu, že dohodl s firmou M., s. r. o., že z úspor, které vznikly v důsledku odchylek od projektu Č. zpracovaného společností V. A., s. r. o., bude postavena tzv. podnikatelská cesta. Oproti tomu bylo v obžalobě uvedeno, že její financování bylo možné s ohledem na ústní dohodu mezi jeho osobou a jednatelem společnosti M., s. r. o., Ing. P. S. Existenci této dohody ani konkrétního pracovníka jmenované společnosti, s nímž měla být uzavřena, se však v řízení nepodařilo prokázat. Na tuto skutečnost reagoval soud zobecněním skutkové věty (smlouva byla uzavřena se společností M., s. r. o.). Obviněný zdůraznil, že v době výkonu funkce starosty a v průběhu stavby žádnou dohodu o úsporách na stavbě neuzavřel a finanční prostředky na akci „Kanalizace a Č. Č..“ použil v souladu se smlouvou uzavřenou se S. Svědek Ing. S., jednatel společnosti M., s. r. o., v přípravném řízení vypověděl, že F. D. měl jako starosta obce požádat firmu M., s. r. o., na kontrolních dnech výstavby Č. o to, aby za úspory získané uložením zeminy přímo v obci Č. byla vybudována tzv. podnikatelská cesta. Nebyl však schopen říci, kterého konkrétního pracovníka měl obviněný o toto požádat. Přitom bylo prokázáno, že tento svědek se kontrolních dnů nikdy nezúčastnil a rozporně se vyjadřoval o místě i čase uzavření dohody. Ostatní svědci – Z. Č., Ing. K. a Ing. P., kteří měli být dohodě přítomni, takovou skutečnost nepotvrdili.
Obviněný též poukázal na závěrečnou řeč státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Olomouci, která uvedla, že nebylo prokázáno, že za změnami v rozpočtu stojí jeho osoba. Vyslovila pochybnost ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, včetně nejasností stran zjištění, zda nějakou částku, příp. v jaké výši měl k jinému účelu užít. Obviněný připomněl i znalecký posudek V. B., stavební fakulty s tím, že ocenění položky „uložení sypaniny na skládku“ nekoresponduje s údajnými tvrzenými úsporami. Shledal jej též v rozporu s dalším znaleckým posudkem vypracovaným Doc. Ing. B. P., CSc. a zdůraznil, že tento posudek nelze použít jako důkaz k posouzení jeho viny či neviny. V tomto směru vyjádřil v podrobnostech přesvědčení, že závěr znalce o vyčíslení úspor, k nímž mělo na stavbě dojít, vychází z nepřesných podkladů či spekulací a nebere v úvahu rozhodné skutečnosti. Naopak bylo prokázáno, že dotace ze Státního fondu životního prostředí byla čerpána v souladu se smlouvou č., jednotlivé částky dotace byly propláceny na základě předložených faktur, jimiž byly fakturovány skutečně provedené práce, a to do výše 90% přislíbené dotace.
Dále obviněný konstatoval, že z rozhodnutí o povolení užívání stavby K. a Č. Č. ze dne 16. 3. 2005 vyplývá, že stavba byla provedena bez podstatných odchylek od projektové dokumentace a veškeré technologické vybavení Č. bylo dodáno striktně podle specifikace schválené dokumentace pro stavební povolení. Proto vyjádřil nesouhlas, když v odůvodnění napadeného rozsudku soud uvedl, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že u stavby Č. a kanalizace došlo k výrazným odchylkám od projektu zpracovaného V. A., s. r. o., neboť odvolací soud se nevypořádal s citovaným kolaudačním rozhodnutím. Podle obviněného bylo prokázáno, že jako starosta obce Č. uzavřel dne 3. 9. 2001 Smlouvu o dílo se zhotovitelem společností M., s. r. o., s předmětem díla K. a Č. Č. za cenu stanovenou ve smlouvě, která byla uzavřena na základě veřejné soutěže v souladu s platnými právními předpisy. Cena ve smlouvě byla dohodnuta jako cena pevná. Obviněný neměl žádnou právní možnost docílit snížení ceny díla ani požadovat po dodavateli v dohodnuté ceně jiné práce výměnou za některé neprovedené položky díla. Podotkl, že tato cena nebyla v žádném případě nevýhodná pro obec, která jako objednatel měla zaručenu pevnou cenu i při výkyvech cen vstupů, případných vícepracech apod. Dodavatel M., s. r. o., pak v souladu s ustanovením bodu V. smlouvy o dílo fakturoval skutečně provedené práce na základě soupisů prací. Žádné kontrolní šetření nikdy neshledalo, že by některé fakturované práce nebyly provedeny, nebo že by byly provedeny jinde než na kanalizaci a Č. Z výpovědi svědka Ing. D., pracovníka Státního fondu životního prostředí, vyplynulo, že ve fakturách nebyla nalezena položka, která by se stavbou Č. nesouvisela.
S poukazem na popsané skutečnosti obviněný zopakoval, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhán. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a tomuto soudu přikázal, aby věc v celém rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podáním ze dne 25. 2. 2009 obviněný požádal Nejvyšší soud o odložení vykonatelnosti pravomocného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2008, sp. zn. 8 T 175/2004, kterým mu bylo podle §152 odst. 1 písm. d) tr. ř. uloženo nahradit náklady trestního řízení paušální částkou 11.000,- Kč.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Dovoláním se proto nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení obviněného o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy obou stupňů. V tomto směru státní zástupce odkázal na závěry, k nimž dospěl i Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06).
Zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění), což se však podle státního zástupce v posuzované věci nestalo. Současně konstatoval, že argumentace obviněného, v jejímž celém rozsahu v podstatě tvrdí pochybení v procesním postupu soudů činných dříve ve věci, zpochybňuje hodnocení důkazů provedených ve věci či dovozuje odlišné skutkové závěry, než k jakým dospěly soudy obou stupňů, se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný F. D. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl odsouzen. Tvrdí, že se společností M., s. r. o, neuzavřel žádnou dohodu o tom, že z úspor, vzniklých v důsledku odchylek od projektu Č. zpracovaného společností V. A., s. r. o., bude postavena tzv. podnikatelská cesta. Uzavření a existenci této dohody se nepodařilo prokázat, a to ani výpověďmi konkrétních svědků. Rovněž zpochybňuje závěry znaleckých posudků V. B., fakulty stavební a Doc. Ing. B. P., CSc. Konstatuje, že cena díla byla stanovena ve smlouvě jako cena pevná a on neměl možnost docílit snížení ceny díla, která byla navíc pro obec výhodná. Žádné kontrolní šetření nikdy neshledalo, že by některé fakturované práce nebyly provedeny, nebo že by byly provedeny jinde než na kanalizaci a Č. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 3 tr. zák., a to za použití §88 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného F. D. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud se nezabýval žádostí obviněného o odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2008, sp. zn. 8 T 175/2004, kterým mu bylo uloženo nahradit náklady trestního řízení paušální částkou 11.000,- Kč, neboť takovéto rozhodnutí mu nepřísluší. Odložit nebo přerušit lze jen výkon rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (v daném případě rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 55 To 265/2008), a to rozhodnutím dovolacího soudu k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), který však zmíněný návrh neučinil, nebo rozhodnutím předsedy senátu Nejvyššího soudu (§265o odst. 1 tr. ř.), jenž ale důvody pro takový postup neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k