ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.986.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 986/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. září 2009 o dovolání obviněného R. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2009, č. j. 11 To 110/2008-810, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 12/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2007, č. j. 9 T 12/2007-648, byl obviněný R. M. pod body I., II. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, o propadnutí věcí bylo rozhodnuto podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. Také obviněná M. P. byla uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. (bod I., III. výroku rozsudku) a byl jí podle §187 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byla zařazena podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou, ohledně propadnutí věcí bylo rozhodnuto podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 2008, č. j. 11 To 5/2008-703, z podnětu odvolání obviněných podle §258 odst. 1 písm. a), b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že pod bodem I. výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze uznal oba obviněné vinnými, že společně neoprávněně vyrobili psychotropní látku a uvedený čin spáchali ve větším rozsahu, pod bodem II. obviněný R. M. neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku a uvedený čin spáchal ve větším rozsahu, obviněná M. P. pod bodem III. výroku rozsudku odvolacího soudu neoprávněně prodala a jinak jinému opatřila psychotropní látku a uvedený čin spáchala ve větším rozsahu, čímž spáchali obviněný R. M. (bod I., II.) trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za což mu byl podle §187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, když na dobu výkonu trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; obviněná M. P. byla týmž rozsudkem Vrchního soudu v Praze uznána vinnou (bod I., III.) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl jí podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, když pro jeho výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. O propadnutí věcí bylo rozhodnuto podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. v případě obviněného R. M.a podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. v případě obviněné M. P.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných R. M. a M. P. Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 6 Tdo 911/2008, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2008, č. j. 11 To 5/2008-703, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného R. M. odmítl.
Vrchní soud v Praze znovu ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne 12. 1. 2009, č. j. 11 To 110/2008-810, přičemž z podnětu odvolání obou obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), c), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že v bodě I. a II. výroku uznal obviněného R. M. vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a podle §187 odst. 3 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let. Pro výkon tohoto trestu obviněného podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. uložen trest propadnutí věci (věcí konkrétně ve výroku vyjmenovaných). Obviněná M. P. byla v bodech I. a III. výroku uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a odsouzena podle §187 odst. 3 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon tohoto trestu byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci (věcí uvedených ve výroku rozsudku).
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že k přitěžující okolnosti ve smyslu §6 písm. a) tr. zák. nemělo být přihlédnuto, neboť nesouhlasí s tím, aby byl trestně odpovědný za následek, který nezavinil. Uvedl, že propojení jeho osoby a obviněné M. P. bylo mnohem volnější, než by odpovídalo znakům §6 písm. a) tr. zák. Tvrdí, že on sám žádnou drogu nikdy nevyráběl. Obviněná P. měla své stálé odběratele, které vůbec neznal. Také on měl stejně izolovaný okruh odběratelů. Drogu spíše používal jako „platidlo“ za různé protislužby, finanční prostředky za prodej drog získávala hlavně obviněná P. Domnívá se, že skutečnou výši jeho prospěchu po odečtení vlastní konzumace zjistit nelze tím spíše, že nemohl zavinit těžší následek způsobený spoluobviněnou P. ani z nedbalosti v obdobích, kdy vařila drogu zcela sama. Vzhledem k tomu, že každý z nich distribuoval drogy sólově, nelze podle jeho názoru výtěžky z prodeje sčítat dohromady. Z dokazování nevyplývá, že by vzájemně mohli znát, kolik činí získaný prospěch z prodeje drog toho druhého. Je přesvědčen, že z tohoto důvodu mu nelze přičítat odpovědnost za těžší následek a kvalifikovat jeho jednání podle §187 odst. 3 písm. a) tr. zák., přičemž za správné považuje hodnocení provedeného dokazování odvolacím soudem v předchozím odvolacím řízení. Dále vytkl odvolacímu soudu, že postupoval podle §88 odst. 1 tr. zák., ačkoliv pro použití tohoto ustanovení nebyly dány podmínky. Především podle obviněného nebyla zjištěna žádná okolnost, která by podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V závěru dovolání obviněný vznáší výhrady ke znaleckému posudku vypracovanému ve vztahu k jeho příčetnosti. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2009, č. j. 11 To 110/2008-810, v celém rozsahu zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám ve věci rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v rámci svého vyjádření k dovolání obviněného konstatovala, že ne všemi v dovolání uplatněnými námitkami obviněný relevantně naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedené se týká především námitky o jeho případné nepříčetnosti. Jestliže obviněný polemizuje se zjištěními, které soudy na základě znaleckých posudků učinily ohledně jeho diagnózy a o jejím vlivu na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, případně sám napadá závěry znaleckého posudku, je zřejmé, že těmito námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jím uplatněné námitky, týkající se případné nepříčetnosti, jsou ryze skutkové, zjevně zpochybňující toliko správnost vypracovaného znaleckého posudku. Pokud jde o další námitku obviněného, totiž že v rámci spolupachatelství mu k tíži neměla být přičtena částka, kterou za distribuci pervitinu získala M. P., je podle státní zástupkyně ze skutkového zjištění zjevné, že obvinění dopředu počítali s tím, že pervitin budou vyrábět opakovaně a v takovém rozsahu, aby se jim zúročily investice, které do výroby metamfetaminu vložili. Pokud obvinění do výroby metamfetaminu investovali částku téměř 400.000,-- Kč, je zřejmé, že s ohledem na jimi vedený způsob života, kdy byli v zásadě bez jiných příjmů, počítali jednak s návratností investované částky a rovněž s prospěchem, za který je třeba považovat jak výtěžek z prodeje drog, tak protislužby obdarovaných. Obvinění zcela zřejmě metamfetamin vyráběli právě proto, aby jej prodali. Celé jejich jednání je tedy třeba posoudit jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť i za prodej drogy byli odpovědni jako spolupachatelé, a to právě za situace, pokud pervitin společně vyráběli, resp. dohodli se na takovém objemu výroby pervitinu, aby jej mohli, byť každý samostatně, prodávat. Správnost uvedeného právního posouzení vyplývá mimo jiné i z toho, že po každém varu si obvinění metamfetamin rozdělili napůl, přičemž to, co nezkonzumovali, dále distribuovali, ať již formou prodeje, darování, či poskytnutí jako protihodnoty za služby. Prospěch, který každý z obviněných získal, je rovněž srovnatelný. Podle státní zástupkyně je správné posuzovat jednání obviněných jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť v kontextu se shora uvedenými skutečnostmi by bylo nelogické, aby prospěch pocházející ze společné trestné činnosti byl u každého z obviněných zjišťován samostatně a každému z obviněných kladena za vinu pouze finanční částka, kterou samostatně získal prodejem vyrobené drogy. Namítá-li obviněný nedostatečně vysoký stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání vzhledem ke kvalifikované skutkové podstatě, státní zástupkyně má za to, že z pohledu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Vrchní soud v Praze poukázal zejména na délku doby, po kterou obvinění páchali trestnou činnost, množství vyrobené, prodané event. jinak poskytnuté drogy. Současně je možné k tíži obviněného konstatovat, že v uvedeném směru je zohlednitelnou skutečností i počet osob, jimž metamfetamin prodal, přičemž je zřejmé, že okruh osob, kterým se dostala, byl s ohledem na vyrobené množství daleko větší (srov. č. 34/1976, č. 26/1994 Sb. rozh. tr.). Pokud Vrchní soud v Praze jednání obviněného kvalifikoval podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák., pokládá státní zástupkyně tuto právní kvalifikaci za zcela správnou. Se zřetelem ke shora uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem převážné části námitek v dovolání uplatněných, znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
V kontextu s uplatněným dovolacím důvodem je třeba konstatovat, že nemohou obstát námitky obviněného, jimiž zpochybňuje zjištěný skutkový stav nebo se domáhá přehodnocení provedených důkazů, zejména přikládá-li dohodě se spoluobviněnou M. P. jiný význam, než byl ve skutečnosti zjištěn. Rovněž nezpůsobilou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka obviněného, která se týká jeho příčetnosti. Nutno konstatovat, že se závěry vyplývající ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. V. se soudy dostatečně vypořádaly, soud prvního stupně na str. 15 – 16 rozsudku, odvolací soud se pak jimi zabýval na str. 20 rozsudku.
Obviněný soudům dále vytýká, že posoudily jeho jednání jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., v důsledku čehož mu byl ve smyslu §6 písm. a) tr. zák. přičten k tíži i následek, který byl způsoben jednáním spoluobviněné M. P. Nesouhlasí s tím, že nese trestní odpovědnost za následek, který podle jeho názoru nezavinil, a to ani ve formě nedbalosti podle §6 písm. a) tr. zák. Současně namítá, že z materiálního hlediska nebyla naplněna podmínka pro použití §88 odst. 1 tr. zák., neboť nebyla zjištěna okolnost, která by podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Otázkou spolupachatelství a posouzením zavinění k těžšímu následku, tj. posouzením jednání obviněného podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů §187 odst. 1, 3 tr. zák., se Nejvyšší soud v konkrétní věci zabýval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 6 Tdo 911/2008). Je třeba uvést, že ani v novém odvolacím řízení nedošlo k zásadním změnám ve skutkovém zjištění, přestože došlo k nepatrným úpravám v popisu skutku. I nadále odvolací soud vycházel z toho, že obviněný M. měl prospěch z prodeje drogy ve výši 285.000,- Kč a M. P. ve výši 360.000,- Kč. Ve svém souhrnu tak z distribuce drog utržili 645.000,- Kč, kdy v období od června roku 2006 do ledna roku 2007 uskutečnili minimálně 112 varů, při každém varu vyrobili 15 g metamfetaminu, přičemž vyrobený metamfetamin v celkovém množství 1680 g po každém varu rozdělovali na půl. Nejvyšší soud podotýká, že odlišný závěr odvolacího soudu se týká pouze právního posouzení spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (nikoliv skutkových zjištění), kdy shledal, že k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby existuje zavinění u každého z obou pachatelů. Konstatuje-li obviněný, že hodnocení předchozího dokazování odvolacím soudem v minulém řízení je správné, Nejvyšší soud připomíná, že i na základě předchozího dokazování bylo možno učinit závěr o právní kvalifikaci podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák.
I v předchozím řízení o dovolání zaujal Nejvyšší soud k posouzení společného úmyslu spolupachatelů stanovisko. Vycházeje z konstantní judikatury je třeba uvést, že společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována (postačí konkludentní dohoda). Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obvinění si byli vzájemně vědomi toho, že druhý z nich bude drogu (pervitin) dále prodávat, tedy že za prodej drogy získá nějaký výtěžek. Ostatně i část zisku z uskutečněného prodeje byla dále použita na nákup potřebných surovin k výrobě pervitinu. Zbývá zdůraznit, že spolupachatelovi podle §9 odst. 2 tr. zák. se těžší následek způsobený úmyslně druhým spolupachatelem přičte i tehdy, když ho sám zavinil jen z nedbalosti /§6 písm. a) tr. zák./, pokud zákon nevyžaduje úmyslné zavinění (srov. č. 49/1971-V. Sb. rozh. tr.). S ohledem na množství vyrobené omamné látky bylo možno předpokládat, že utržené částky za její prodej budou vysoké. S ohledem na množství drogy, které prodejem přesáhlo hranici 500.000,- Kč, již lhostejno zůstává, zda obvinění získali jejím prodejem také jiné protihodnoty. V každém případě lze nepochybně vyloučit, že by obviněný mohl počítat s tím, že spoluobviněná M. P. množství vyrobené drogy spotřebuje sama, neboť množství vyrobeného pervitinu vyjádřené v penězích i po odečtení nákladů na výrobu přesahovalo hranici 500.000,- Kč více než dvojnásobně. Lze tedy učinit spolehlivý závěr, že obviněný měl vědomost alespoň o tom, že vyrobený pervitin bude stejně jako on sám i spoluobviněná M. P. prodávat. Není tudíž pochyb, že jejich společné jednání bylo vedeno společným úmyslem porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. Za dané situace je možno také konstatovat, že každý ze spolupachatelů byl srozuměn s těžším následkem, který může z jejich společného jednání vzniknout. Uvedené srozumění postačuje k posouzení zavinění ve smyslu §6 písm. a) tr. zák.
Při hodnocení, zda byla naplněna materiální podmínka uvedená v §88 odst. 1 tr. zák. musí soud vzít v úvahu, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. 34/1976-I.). Jednání obviněných od počátku směrovalo k porušení nebo ohrožení objektu trestného činu podle §187 tr. zák., jímž je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Jednak množství vyrobené, resp. prodané drogy (naplňující znak „značného prospěchu“ kvalifikované skutkové podstaty), jednak počet 112 varů (nejde přitom o nijak malé množství), délka doby, po kterou k trestné činnosti docházelo, tak i množství lidí, které si drogu zakoupilo, event. jim byla droga poskytnuta jako protihodnota a bylo tak vystaveno jejím škodlivým účinkům, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Pokud tedy obviněný pokládá právní kvalifikaci svého jednání podle §187 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. za nesprávnou, nelze mu přisvědčit. Pro úplnost zbývá dodat (k námitce obviněného ohledně uloženého trestu), že závěr, že čin byl spáchán za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby při splnění materiálního kritéria podle §88 odst. 1 tr. zák., je logicky neslučitelný se současným závěrem, že vzhledem k okolnostem případu by použití vyšší trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání (srov. č. 11/1963 Sb. rozh. trest.).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann