ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1083.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1083/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2009 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 67/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 107/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 9 T 107/2007, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„dne 24. 9. 2002 v P., B., v kanceláři pojišťovny K., a. s., oznámil škodní událost, ve které uplatnil pojistné plnění z krádeže vloupáním do jeho bytu na adrese P., Ch. ve 3. patře, ke kterému mělo dojít v době od 17:00 hodin dne 14. 9. 2002 do 02.00 hodin dne 15. 9. 2002, ke kterému uvedl, že neznámý pachatel měl vniknout do bytu po odemčení zámku vstupních dveří klíčem, který byl těsně před vloupáním jmenovanému odcizen z jeho osobního motorového vozidla, tovární značky Škoda Felicia Combi,, zaparkovaného v P., v P. ulici, a měl z jeho bytu odcizit věci v celkové hodnotě 844.500,-- Kč, ačkoliv si byl vědom toho, že k vloupání ve skutečnosti nedošlo a na základě uvedených nepravdivých podkladů mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 658.834,-- Kč ke škodě společnosti K. p., a. s., se sídlem P., T.“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a uložil mu podle §250a odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozené K., a. s., se sídlem P., T., škodu ve výši 658.834,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 67/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Dlužno dodat, že k popsaným rozhodnutím došlo poté, co předcházející odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 9 T 107/2007, byl k odvolání obviněného usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 61 To 102/2008, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Obviněný ani s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 11. 3. 2009 nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. M. V. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) [podle obsahu dovolání] a l) tr. ř., neboť usnesením odvolacího soudu, bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a to přesto, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel namítal, že podstata skutku vyjádřeného v obžalobě spočívala v tom, že oznámil škodní událost, ve které uplatnil pojistné plnění, ačkoli si musel být vědom toho, že k vloupání ve skutečnosti nedošlo jím popsaným způsobem; tedy, že podle obžaloby ke vloupání došlo, ale jinak, než jak je popsal v oznámení o škodní události. Soud prvního stupně svým prvním rozsudkem ze dne 21. 11. 2007 dospěl ke stejnému závěru, a proto k jeho odvolání byl tento rozsudek odvolacím soudem zrušen, když v něm byla shledána celá řada pochybení, nesprávnosti a neurčitost ve skutkových závěrech, zejména co do zjištění, zda k pojistné události došlo či nikoli.
Obviněný dále poukázal na to, že poté, co bylo doplněno dokazování znaleckým posudkem M. Š., nalézací soud v rozsudku ze dne 12. 11. 2008 změnil skutkové závěry tak, že ke vloupání ve skutečnosti nedošlo, a to přesto, že i státní zástupkyně v závěrečné řeči zastávala původní názor, že ke vloupání ve skutečnosti nedošlo jím popsaným způsobem. Tato změna skutkových zjištění je podle něho změnou podstatnou, učiněnou v příkrém rozporu se základní procesní zásadou uvedenou v §2 odst. 6 tr. ř., když soud prvního stupně si tak podstatně zjednodušil myšlenkový proces hodnocení důkazů, a to v návaznosti na výhrady obsažené v dřívějším zrušujícím usnesením odvolacího soudu.
Dovolatel zopakoval, že v odvolání podaném proti tomuto rozhodnutí brojil proti skutkovým zjištěním popsaným v napadeném rozsudku, a to zejména co do neodůvodněné podstatné změny ve skutkových zjištěních. Je totiž zřejmé, že skutková zjištění zastávaná obžalobou a v rozsudku ze dne 21. 11. 2007, tedy to, že si měl být vědom toho, že ke vloupání do bytu ve skutečnosti nedošlo způsobem jím pospaným, vyžadují zjištění, jakým jiným způsobem ke vloupání došlo, když se tak nestalo způsobem jím tvrzeným. V této souvislosti připomněl, že jím uvedené údaje v oznámení škodní události při uplatnění pojistného plnění mohou vycházet toliko z jeho úvah, které učinil při hodnocení vloupání do bytu poté, co to zjistil. Obviněný nesouhlasil ani se závěry odvolacího soudu, který konstatoval, že soud prvního stupně se ve svém rozsudku vypořádal se všemi provedenými důkazy, a že jejich hodnocení je v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. K výtkám odvolacího soudu k jeho obhajobě pak uvedl, že o skutku vypovídal se značným časovým odstupem.
Obviněný své výhrady shrnul v závěr, že uplatněný dovolací důvod shledává v tom, že skutek pro který byl obžalobou postaven před soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že si musel být vědom toho, že k vloupání do jeho bytu ve skutečnosti nedošlo jím popsaným způsobem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 61 To 67/2009, podle odst. 2 téhož ustanovení zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, a Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl se závazným právním názorem, že stíhaný skutek není trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil explicitně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z předchozího textu je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.
Podle obsahu podání (srov. §59 odst. 1 tr. ř.) lze s jistou mírou tolerance konstatovat, že dovolatel [námitkami „… že uplatněný dovolací důvod shledává v tom, že skutek, pro který byl obžalobou postaven před soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák. …“] implicitně uplatnil rovněž důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť toto ustanovení ve svém podání necitoval. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného (převážně obecné a nekonkrétní povahy), které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají toliko rozsah (neúplnost) provedeného dokazování soudy obou stupňů a zejména způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Z povahy vytýkaných vad je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve svém podání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a