ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1147.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1147/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2009 o dovolání obviněného A. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 5 To 194/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 25/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 105 T 25/2009, byl obviněný A. M. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tak, že dne 5. 10. 2008 v době kolem 03.15 hod. v O., okres K., v prostorách venkovní terasy restaurace U S. na ul. K., v podnapilém stavu, nejprve zezadu napadl J. L. tak, že jej uchopil za bundu a snažil se jej povalit na zem a poté, co se mu to nepodařilo, tak 5x vystřelil ze své plynové pistole zn. Ekol Jackal Dual, ráže 9 mm, přičemž minimálně dva výstřely byly ze vzdálenosti asi 5 metrů vystřeleny směrem k J. L., kterému se později podařilo mu plynovou pistoli z ruky vytrhnout a následně jej zadržet a předat hlídce Policie ČR, která byla na místo přivolána.
Za shora uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks automatické expanzní pistole zn. Ekol model Jackal Dual, ráže 9 mm, P. A. výrobního čísla s příslušným zásobníkem, dále 7 ks náboje ráže 9 mm, P. A. PV a čtyř kusů vystřelených nábojnic ráže 9 mm, P. A. PV. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání spojeného s nošením a užíváním střelných zbraní na dobu čtyř let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 5 To 194/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Prostřednictvím obhájce JUDr. V. F. podal obviněný proti usnesení odvolacího soudu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, ve kterém namítal, že se orgány činné v trestním řízení dostatečně nevěnovaly prošetření událostí, během nichž se měl dopustit vytýkaného jednání. Ačkoli od prvopočátku obviněný tvrdil, že byl napaden, soudy nebyly ochotny se tímto jeho tvrzením zabývat. Když obviněný chtěl v rámci odvolacího řízení celou událost popsat a poukázat na skutečnosti, kterými by prokázal věrohodnost své výpovědi, bylo mu odvolacím soudem sděleno, že jde o skutečnosti, které již uváděl, a byl vyzván, aby sdělil jiné okolnosti. Obviněný požadoval, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jeho obhajobu připustil a aby ve výpovědích poškozeného a svědků shledal obviněným vytýkané rozpory. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 5 To 194/2009, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 105 T 25/2009, ve smyslu §265k tr. ř. zrušil a věc ve smyslu §265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově k novému rozhodnutí.
Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se však do dne konání neveřejného zasedání k němu nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše uvedených podmínek posuzoval Nejvyšší soud dále otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z pohledu uvedené dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám obviněného je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu dovolání obviněného A. M. je zřejmé, že tato obecná kritéria nebyla splněna. Obviněný své námitky zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a kritizoval především způsob, jakým soudy hodnotily jeho obhajobu, vytýkal, že provedené dokazování bylo neúplné, což spatřoval v tom, že orgány činné v trestním řízení se nedostatečně věnovaly prošetření všech skutečností, když neshledaly, že to byl obviněný, kdo byl napaden. Tím, že obviněný celý incident popsal rozdílně, vykonstruoval si vlastní skutkový děj odlišný od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování soudy zjištěn a v rozhodnutích popsán, a na této své vlastní verzi dokladoval, že šlo o jednání, které naplňuje znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Obviněný tak ve svém dovolání na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal, aniž by nevznesl námitku o nedostatku uvedené právní kvalifikace, když nespecifikoval žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu. Svou námitku, že nenapadl poškozeného v intencích ustanovení §202 odst. 1 tr. zák., totiž odůvodnil úvahou založenou na polemice se skutkovými zjištěními soudu. Vzhledem k popisu předmětného skutku však není pochyb o tom, že svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty zmiňovaného trestného činu naplnil.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného A. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová