ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1152.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1152/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2009 o dovolání obviněného J. V ., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 13 To 186/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 12/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 2 T 12/2009, byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinný, že:
„dne 10. 5. 2008 kolem 23.00 hodin ve společně obývaném bytě v domě v N. ulici v Ch., s cílem vykonat soulož proti její vůli poškozenou manželku Š. V., opakovaně povalil na postel, přičemž se dvakrát udeřila hlavou o čalouněné čelo postele a přes její slovní nesouhlas a obranu spočívající ve škrábání nehty v obličeji obžalovaného, kopání nohama a kousání, jí obžalovaný svlékl punčochové kalhoty a spodní kalhotky, poté si obžalovaný stáhl riflové kalhoty ke kotníkům, poškozené se podařilo vstát, ale obžalovaný ji opět uchopil a namáčkl na stůl, přičemž pronesl slova „udělám ti to zezadu, to se ti bude líbit“ a když se jí opět podařilo vysmeknout, tak ji povalil na postel, lehl si na ni a roztáhl její stehna, a svého počínání zanechal teprve poté, co začala křičet o pomoc a opakovaně mu říkala, že má strach o život a že zavolá policii“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle §241 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou Š. V. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný a poškozená Š. V. odvolání, o nichž Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 13 To 186/2009, tak, že v bodě I.) z podnětu odvolání poškozené napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené Š. V., bytem Ch., N. V., škodu ve výši 6.480,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V bodě II.) odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. P. J., Ph.D., podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel ve svém podání pod body 1) až 15) obšírně rozvedl námitky, které pak v jeho závěru dovolání shrnul tak, že v dané věci nebyla naplněna skutková podstata pokusu trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k §241 odst. 1 tr. zák., že předmětný skutek se vůbec nestal a on se jej nedopustil. Soud prvního stupně i soud odvolací provedené důkazy vyhodnotil nesprávně a některé dokonce opačně, respektive některými zásadními důkazy se nijak nezabýval a některé vyhodnotil opačně, než je jejich skutečný význam.
Podle obviněného nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, pro které byl odsouzen ve smyslu obžaloby. Pokud se něčeho dopustil, pak pouze ublížení na zdraví. Jediným důkazem v dané věci je výpověď poškozené Š. V., která je však absolutně nevěrohodná. Soud sice konstatoval, že znalkyně ji shledala věrohodnou, ale následně bylo prokázáno, že se (znalkyně) nesporně spletla, protože bylo prokázáno, že poškozená nemluvila pravdu, že tedy ve skutečnosti křivě vypovídala a evidentně účelově věc zkreslila jak při výslechu na Policii ČR, tak i před soudem. Soud se s její evidentně nepravdivou výpovědí nijak nevypořádal a na základě této křivé výpovědi jej shledal vinným. Stejně tak soudu vytkl, že se nevypořádal s neexistencí stop, které by musely v případě pokusu o znásilnění existovat – tedy modřin na vnitřních stranách stehen, kde soudní znalec slyšený soudem potvrdil, že by zde takové stopy musely být, pokud by došlo k ději, jak jej poškozená popsala.
Dovolatel rovněž namítl, že odvolací soud ani soud prvního stupně se nijak nevypořádaly s naprosto evidentními rozpory ve výpovědi poškozené – s její křivou výpovědí ani s ostatními námitkami obhajoby, respektive uplatněnou obhajobu nijak adekvátně nevyvrátil a její vyvracení neodůvodnil.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby „Nejvyšší soud tímto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení“.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že obsáhlá skutková polemika obviněného v odůvodnění dovolání po své obsahové stránce neodpovídá ani deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží k nápravě právních vad rozhodnutí, ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Za relevantní by podle ní bylo možno považovat námitku, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví, pokud by ji opíral o skutková zjištění, ke kterým soud po provedeném dokazování dospěl. Obviněný však i tuto námitku, v obecné rovině právní, opřel o tvrzení, že se nedopustil ve skutkové větě popsaného násilí, které by směřovalo k donucení jiného k souloži. Tedy ani touto námitkou ve skutečnosti dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že se odmítá, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby takové rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně směřují proti způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi poškozené Š. V. (považoval za nesprávné, že soudy po zhodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. ji shledaly věrohodnou, když on sám označil její výpověď za rozpornou). Obviněný ve svém podání v návaznosti na takovéto námitky konstruoval vlastní skutkovou verzi případu, která byla zcela odlišná od zjištění soudů, a teprve v závislosti na ní zpochybňoval závěry soudů o správnosti použité právní kvalifikace jako trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu §8 odst. 1 tr. zák., a vyvozoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině.
Pokud pak dovolatel vznášel i námitky, že jeho jednání mělo být posouzeno jen jako „ublížení na zdraví“, lze odkázat na závěry, které ve svém vyjádření uvedla státní zástupkyně, tedy že i tuto námitku, v obecné rovině právní, obviněný opírá o tvrzení, že se nedopustil ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně popsaného násilí, které by směřovalo k donucení jiného k souloži. Ani takovou námitkou dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl být naplněn.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný v dovolání v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a