ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1489.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1489/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 o dovolání obviněného R. F., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 13 To 235/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 56/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 4 T 56/2009, byl obviněný R. F. uznán vinným v bodě 1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Těchto trestných činů se podle popsaných skutkových zjištěních dopustil tím, že
1) dne 4. 2. 2009 kolem 14.00 hod. v P. v objektu opuštěného továrního komplexu TMS P., vyzval M. O., aby vyndal vše, co má v kapsách, přičemž mu přiložil nůž špičkou čepele k hrudi, a tak ho donutil vydat peněženku, která obsahovala finanční hotovost ve výši 3.000,- Kč a 250 polských zlotých, občanský průkaz vydaný na jméno M. O., platební kartu VISA K. b., a. s., kartu pojištěnce V. z. p., kartu pojišťovny A., mobilní telefon zn. Nokia 6020 a mobilní telefon zn. Nokia 3100, uvedených věcí se zmocnil a místo opustil, tímto svým jednáním způsobil poškozenému M. O. škodu ve výši 4.996,- Kč,
2) dne 1. 2. 2009 v době kolem 15.30 hodin v obchodním domě T. v P. odcizil papírenské a textilní zboží v rozsudku jmenovitě popsané, které uschoval do odcizeného kufru a bez zaplacení prošel pokladním prostorem, a tímto jednáním způsobil poškozené obchodní společnosti T. S. Č. r., a. s., P. celkem škodu ve výši 28.131,- Kč.
Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to loveckého nože s umělohmotnou rukojetí červeno-černé barvy délky 9 cm a ocelovou čepelí stříbrné barvy délky 16 cm na kraji u rukojeti s nápisem S. S. a uprostřed nápis BIS a pochvy na nůž černé barvy. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 13 To 235/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil označený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil za uvedené trestné činy podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to loveckého nože, ve shodě s tím, jak o něm již rozhodl i soud prvního stupně.
Obviněný R. F. podal prostřednictvím obhájkyně Mgr. G. H. proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které zaměřil toliko proti skutku popsanému pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, který byl kvalifikován oběma soudy jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Skutek pod bodem 2) dovoláním, jak dovolatel výslovně uvedl, nikterak nezpochybnil, a proto ve vztahu k němu Nejvyšší soud dovolání obviněného nepřezkoumával. Ve vztahu k trestnému činu loupeže, jehož se dopustil jednáním popsaným ve skutkových zjištěních uvedených v bodě 1) obviněný uvedl, že není pochyb o tom, že on a poškozený po delším bezproblémovém popíjení alkoholu, se pod jeho vlivem přemístili do opuštěného továrního komplexu TMS v P., kde mezi nimi došlo ke konfliktu, jehož výsledkem bylo, že poškozený místo opustil, a z jeho věcí, které na místě zůstaly, si obviněný ponechal dva mobily, peněženku s penězi a doklady, a to vše v hodnotě 4.996,- Kč. Stalo se tak za situace, kdy obviněný nepoužil výraznější formu násilí. Poukázal na to, že mohlo dojít k jazykové bariéře, neboť poškozený je cizinec, což se mohlo odrazit i v nesprávné interpretaci údajů poškozeného. Proto obviněný zdůraznil, že se nedopustil trestného činu loupeže, jak mu je kladeno za vinu, ale v jeho jednání mělo být správně shledáno naplnění toliko znaků trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., protože si pouze přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, ač byl za takový čin v posledních třech letech Okresním soudem v Pardubicích dne 21. 8. 2007, sp. zn. 1 T 108/2007, odsouzen.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 13 To 235/2009, v celém obsahu a eventuelně i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 4 T 56/2009, ve výroku o vině trestným činem podle §234 odst. 1 tr. zák. a tím i v celém výroku o trestu, a ve výroku o náhradě škody.
K dovolání se písemně, v souladu s §265h odst. 2 tr. ř., vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že přestože je dovolání podáno s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vychází z odlišných skutkových okolností, než jaké zjistil nalézací soud, a které jsou též přiléhavě vyjádřeny ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Ke zmíněným skutkovým zjištěním soudy nižších stupňů dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, a proto žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry nebyly shledány. Těmito zjištěními je dovolací soud vázán. Pokud tedy soud prvního stupně učinil skutková zjištění, že poškozený vydal své věci obviněnému až poté, co mu obviněný přiložil nůž špičkou čepele k hrudi, nelze na těchto zjištěních nic měnit. Jestliže obviněný namítal, že při konverzaci mezi ním a poškozeným hrála roli jazyková bariéra, pak státní zástupce toto tvrzení vyvrátil a učinil návrh, aby Nejvyšší soud uvedené dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše uvedených podmínek Nejvyšší soud dále posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z pohledu uvedené dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění.
Podle smyslu uvedených hledisek nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat výhrady, jimiž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že se obviněný činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám obviněného zaměřeným výhradně proti skutku pod bodem 1) je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplňování dokazování ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu dovolání obviněného R. F. je zřejmé, že tato obecná kritéria v uplatněných argumentech nebyla splněna, ale že obviněný své námitky zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil, neboť v rozporu s popisem skutkových okolností tvrdil, že nepoužil proti poškozenému násilí, ale poškozený po konfliktu, do kterého se spolu dostali, své věci zanechal na místě jejich rozmíšky. Z takto poškozeným zanechaných věcí si obviněný některé z nich vzal. Obviněný proto tvrdil, že svým jednáním naplnil pouze skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Ze způsobu takto obviněným tvrzených výhrad je patrné, že obviněný skutkový stav věci popsal rozdílně od toho, jak byl zjištěn ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, na podkladě své vlastní verze založené na jeho obhajobě si obviněný vykonstruoval svůj skutkový děj odlišný od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování soudy zjištěn a v rozhodnutích popsán. Na tomto vlastním skutkovém základě, který nepřipouštěl, že by se obviněný vůči poškozenému dopustil jakéhokoliv násilí, dovolatel opíral svou výhradu, že nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ale že šlo jen o jednání vykazující znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Nejvyšší soud tak shledal, že obviněný v podaném dovolání neuvedl žádnou výhradu mající hmotně právní obsah, nýbrž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen formálně poukázal. Tím, že nevznesl žádnou námitku o právních nedostatcích uvedené právní kvalifikace, když toliko tvrdil, že proti poškozenému neužil násilí v intencích ustanovení §234 odst. 1 tr. zák., polemizoval jen se skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou stupňů, bez toho, že by vytýkal obsahově naplněný právní nedostatek.
Nad rámec takto podaného dovolání Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že s ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny. V dovolání uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci celého trestního řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího věnována dostatečná a potřebná pozornost. Právě proto, že obviněný uvedené skutečnosti tvrdil nejen před soudem prvního stupně, ale i v odvolání, oba soudy na ni zaměřily svou pozornost a v rámci prováděného dokazování dostatečně vysvětlily všechny své úvahy i z nich vycházející závěry o tom, že to byl obviněný, kdo uvedený čin spáchal způsobem ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pospaným. Je přitom potřeba vyjádřit, že veškeré postupy nejen soudů, ale i orgánů činných v trestním řízení byly provedeny v souladu se zákonem, a proto na základě nich zajištěné a provedené důkazy a z nich vyvozená skutková zjištění nevyvolávají žádné pochybnosti. Lze jen konstatovat, že popsaným jednáním obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného R. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová