ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1640.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1640/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání obviněného Ing. Arch. Ing. Z. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 68 To 9/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 75/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Arch. Ing. Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 4 T 75/2006, byl obviněný Ing. Arch. Ing. Z. S. (dále též „dovolatel“) uznán vinným, že:
„dne 20. 12. 2005 kolem 06:20 hod. ve V. M. – v místní části P., okr. V., před domem, úmyslně, náhle a nečekaně mrštil polovinou kovové brány proti stojícímu MVDr. I. G., CSc., kterého zasáhl do přední části těla tak silně, že tento v důsledku útoku a překvapení ztratil rovnováhu a upadl na zem, na pravý bok, přičemž pádem na zem utrpěl pohmoždění zevní strany pravého lokte, který byl znehybněn na sádrové dlaze a pro toto zranění byl poškozený v léčení minimálně deset dnů“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a podle §221 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Zároveň mu podle §59 odst. 2 tr. zák. uložil povinnost, aby během zkušení doby a podle svých sil poškozenému uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost nahradit poškozenému MVDr. I. G. škodu ve výši 2.400,- Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. tohoto poškozeného odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl usnesením ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 68 To 9/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný rozsudek odvolacího soudu napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. V. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tvrdil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve velmi stručném podání namítl, že skutkový stav, tak jak byl soudem zjištěn, neumožňuje uznání jeho viny, neboť nelze dovodit naplnění objektivní stránky skutkové podstaty úmyslného trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., tedy že to byl on, kdo jinému úmyslně ublížil na zdraví. Navrhl proto, aby „napadené rozhodnutí bylo v celém rozsahu zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí“.
V dalším přípise obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce k dotazu soudu sdělil, že ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný Ing. Arch. Ing. Z. S. dovolání vypracované obhájcem doplnil vlastním písemným podáním ze dne 27. 7. 2008 (označil je jako „doplnění dovolání“), v němž poukázal na jednotlivé ve věci provedené důkazy, vyjádřil se ke skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů, prezentoval svůj pohled na průběh událostí kritického dne a formuloval výhrady k nesolidnímu jednání svého dřívějšího obhájce.
K podanému dovolání se vyjádřil ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který má výlučně hmotněprávní povahu, fakticky namítal vadné hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů, polemizoval se skutkovými závěry soudů obou stupňů, vytýkal neprovedení některých důkazů, upozorňoval, že některé důkazy nebyly provedeny komplexně či v souladu se zákonem a dovolacímu soudu předkládal k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je odlišná od podoby skutku stabilizované v tzv. skutkové větě pravomocného výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Státní zástupce tedy nepochyboval o tom, že dovolatel ve své podstatě tvrdil, že soud druhého stupně při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ustanovením
§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Domáhal se, aby Nejvyšší soud hodnotil důkazy jiným (pro obviněného příznivějším způsobem, než učinily soudy první a druhé instance), a polemizoval s tím, jak soudy hodnotily některé skutkové okolnosti. Takové námitky by však mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. To ovšem obviněný nenamítl, nehledě na to, že státní zástupce k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů nedospěl.
Za této situace státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Upozornil na možnost učinit takové rozhodnutí podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Tyto závěry však lze vztáhnout pouze na to dovolání, které obviněný podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. V. Podle §265d odst. 2 tr. ř. totiž platí, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Nejvyšší soud proto konstatuje, že s písemným podáním samotného obviněného ze dne 27. 7. 2008, byť směřovalo k doplnění odůvodnění původního podání, nelze spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, jinými slovy vyjádřeno k jeho obsahu nemohl přihlížet (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 35/2007, pod č. T 993-I., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované tamtéž, svazek 4/2004, pod č. T 679 aj.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. V jediném relevantně podaném dovolání totiž obviněný prostřednictvím obhájce namítl pouze to, že skutkový stav, tak jak byl soudy zjištěn, neumožňuje uznání jeho viny (tyto jen obecně formulované výhrady navíc nikterak nerozvedl).
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se zřejmě chtěl domáhat odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a následně změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) zřejmě chtěl dovozovat údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a