ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.340.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 340/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2009 o dovolání obviněného O. O. B, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 7 To 340/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 3 T 59/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. O. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 3 T 59/2008, byl obviněný O. O. B. uznán vinným skutkem v rozsudku blíže konkretizovaným, jejž soud právně kvalifikoval jako návod k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) k §250b odst. 1, 3 tr. zák. a podle §250b odst. 3 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně současně uznal vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. spoluobviněnou V. B., jíž uložil podle §250b odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtrnácti měsíců, a povinnost uhradit způsobenou škodu.
Proti takovému rozsudku podal odvolání pouze obviněný O. O. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“). Krajský soud v Ostravě o něm rozhodl usnesením ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 7 To 340/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. D. F. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř. Napadeným usnesením prý bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel dále uvedl, že skutek, kterým byl uznán vinným, rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu úvěrového podvodu ve formě návodu. Zjištěný skutkový stav na takovou právní kvalifikaci neukazuje. V průběhu trestního řízení mohlo být prokázáno pouze to, že byl v kontaktu se spoluobviněnou V. B. kolem sepisování úvěrových smluv. Jednal však v přesvědčení, že spoluobviněné pouze pomůže, rozhodně neměl v úmyslu ji navádět, aby ve smlouvách uváděla nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmech. Výpovědi spoluobviněné označil za účelové
a nepravdivé, což prý dokládá řada rozporů v jejích výpovědích, a nebyl ani předložen jediný důkaz, který by její výpověď potvrzoval.
Obviněný dále uvedl, že skutky rozvedené v rozsudku mu nebyly prokázány, že proti němu stojí jen výpověď obviněné, která se snaží povinnost hradit splátky převést na něho. O spáchání trestného činu nic nevypovídají ani předložená potvrzení, text těchto prohlášení je nepřesný a obsahuje nesmyslné formulace a spíš nasvědčuje tomu, že listiny byly obviněnému předloženy k podepsání prázdné a následně dopsány. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 3. odsuzujícího rozsudku, automobil od obviněné transparentně koupil na základě kupní smlouvy, užíval jej a následně havarovaný prodal.
V závěru svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň učinil podnět, aby předseda senátu soudu prvého stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu navrhl odložení výkonu trestu odnětí svobody.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Státní zástupce především konstatoval, že námitka dovolatele, že v jeho případě nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudů, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat. Obviněný výlučně napadal způsob, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily jednotlivé důkazy shromážděné v předmětné trestní věci (výpověď odsouzené V. B. a listinné důkazy), polemizoval s vykonanými skutkovými zjištěními a zdůrazňoval vlastní verzi průběhu skutkových událostí, která je odlišná od podoby skutku, kterou vzaly za základ svého rozhodování soudy obou stupňů. Obviněný zaměřil své podání proti hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která jej označila jako osobu, jež „odsouzenou B. navedla k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje“, a která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění. Jeho výhrady však nesměřovaly proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala znaky zavinění. Tímto způsobem se obviněný ve skutečnosti domáhal zjištění jiných (pro něj příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým postupně dospěly soudy obou stupňů, což je v rozporu s výše definovanou hmotněprávní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně upozornil na možnost, že takové rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný spatřoval naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že řízení předcházející vydání rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnil tedy tento důvod dovolání v jeho druhé variantě, přičemž podle jeho názoru byl v předcházejícím řízení dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají způsob hodnocení provedených důkazů ze strany obou soudů nižších stupňů. Obviněný ve svém podání vyjádřil nesouhlas především s hodnocením výpovědi spoluobviněné V. B. a opatřených listinných důkazů. Trval na vlastní skutkové verzi, v závislosti na ní zpochybnil závěr o správnosti právní kvalifikace trestného činu a konstruoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud obviněný ve svém podání učinil podnět podle §265h odst. 3 tr. ř., je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu Nejvyšší soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně totiž v předkládací zprávě návrh na přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a