ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.482.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 482/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 o dovolání obviněného F. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 9 To 528/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 391/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 2 T 391/2007, byl obviněný F. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že „v přesně nezjištěné době od srpna 2007 do 17. 10. 2007 z nezajištěného areálu bývalého JZD v obci H., okr. M., bez použití násilí odcizil přesně nezjištěným způsobem z volně přístupné stodoly požární výsuvný žebřík, který je ve vlastnictví obce H., v hodnotě nejméně 10.000,- Kč a způsobil tak obci H., škodu odcizením ve výši 10.000,- Kč“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §247 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou O. H. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 9 To 528/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. J. H. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. V podrobnostech namítl, že soudy obou stupňů pochybily, když při svém rozhodování vycházely ze závěru znaleckého posudku, v němž znalec ocenil výsuvný žebřík částkou 10.000,- Kč. Poukazoval na to, že předmětný žebřík byl vyroben v roce 1971 a podle hospodářské smlouvy č. 1/91 měl ke dni 1. 4. 1991 hodnotu 10.480,- Kč. Z toho důvodu nemůže cena tohoto žebříku po šestnácti letech činit 10.000,- Kč.
Obviněný tyto své úvahy dále rozvedl a namítal, že soudy se s těmito závěry znalce spokojily, aniž zkoumaly zjevnou nepřiměřenost a nesprávnost takového odhadu, neprovedly přitom žádný další důkaz o tom, v jakých cenových relacích se pohybují výsuvné žebříky v dnešní době. Pokud by cena byla určena podle zásad uvedených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., nemohla by v roce 2007 dosáhnout částky 10.000,- Kč a jeho jednání by mohlo být posouzeno maximálně jako přestupek.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a poukázal v něm nejprve na skutečnost, že obviněný byl pro uvedený skutek uznán vinným již rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 4. 2008, č. j. 2 T 391/2007-123, který byl z podnětu odvolání obviněného usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2008 (sp. zn. uvedena nebyla) podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí právě proto, aby dokazování bylo doplněno o přesné vyčíslení škody znalcem. Okresní soud v Mělníku podle §105 odst. 1 tr. ř. ke stanovení hodnoty předmětné věci a toho, zda došlo k jejímu poškození jednáním obviněného, přibral soudního znalce z oboru ekonomika, strojírenství, strojírenství všeobecné, stroje a zařízení, Ing. F. B., který svůj znalecký posudek zpracoval písemně v souladu se znaleckými standardy, přičemž hodnotu věci stanovil nejen na základě vyhodnocení dostupných dokladů, nýbrž i na základě vlastní obhlídky ohodnocované věci. Soud prvního stupně uvedeného znalce též vyslechl v hlavním líčení a do detailů verifikoval správnost jeho postupů vedoucích k ohodnocení věci způsobem, který byl v naprostém souladu s hledisky v §89 odst. 12 tr. zák.
Státní zástupce proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení norem trestního práva hmotného a navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též “jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Obviněný ve svém dovolání v podstatě nesouhlasil s provedeným dokazováním a zpochybnil skutková zjištění soudu o výši škody na odcizeném výsuvném žebříku, která byla stanovena na podkladě znaleckého posudku. Trval na tom, že jeho cena musí být nižší než 10.000,- Kč, že mohla dosahovat maximálně 5.000,- Kč a že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a