ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.512.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 512/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 dovolání obviněného O. L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 To 506/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 50/2006, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 To 506/2008, zrušuje v části týkající se obviněného O. L. ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pod bodem I. a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 7 T 50/2006, byl obviněný O. L. uznán vinným pod body I., II. 1) – 3) účastenstvím podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k pokračujícímu trestnému činu podvodu §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body II. 4) – 8) účastenstvím podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k pokračujícímu trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a pod bodem IV. trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a účastenstvím podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu osmi roků. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných F. K., V. L., jakož i o zproštění obžaloby těchto obviněných z důvodu §226 písm. c) tr. ř. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními všichni jmenovaní obvinění a v jejich neprospěch odvolání podala i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci. K odvolání státní zástupkyně a odvoláním obviněných O. L., V. L. a F. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 8 To 506/2008, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celé odsuzující části a ohledně obviněného V. L. i ve zprošťující části (výrok A.). Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný O. L. byl uznán vinným pod bodem I. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod bodem II. účastenstvím k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body III., IV. účastenstvím k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu osmi let. Znovu bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného F. K. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost B., spol. s r.o. se sídlem S., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. (výrok B.).
V dalším bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněných F. K. a O. L. pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., v případě obviněného O. L. spáchaný formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., o zproštění obviněného O. L. pro skutek, jímž měl spáchat trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a o zproštění obžaloby obviněného V. L. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (výrok C.).
Dále bylo rozhodnuto tak, že podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc ve zbývající zrušené části ohledně skutků uvedených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod body II. 2) a IV. v části dosud kvalifikované jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. tr. zák. (obvinění F. K. a O. L.) a ohledně skutku, pro který byl obviněný V. L. zproštěn obžaloby (jednání ke škodě poškozených K. K. a P. T.), vrácena soudu prvního stupně (výrok D.). Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve zprošťující části týkající se obviněného F. K. nedotčen (výrok E.).
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný O. L. trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že
I.
koncem měsíce července 2003 po vzájemné dohodě s dalšími neustanovenými osobami vstoupil v J. do jednání se třemi stávajícími společníky společnosti D., s. r. o., a to za účelem převedení jejich obchodních podílů v této společnosti na obchodní společnost E., s. r. o. P., při tomto jednání zastoupenou jednatelem V. L., přičemž k převodu těchto obchodních podílů ze společníků K. K. a P. T. došlo dne 30. 7. 2003 na základě notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady společnosti D., s. r. o., a uzavřených dohod o převodu obchodních podílů, na základě nichž měla být společníkům K. K. a P. T. za tyto obchodní podíly zaplacena částka 300.000,- Kč, kdy jim tyto částky doposud zaplaceny nebyly, přičemž záměrem obviněného O. L. a jeho společníků nebylo takovémuto závazku dostát, neboť jejich úmyslem bylo především odčerpat finanční prostředky z účtů společnosti D. a rozprodej majetku této společnosti, a takovýmto jednáním způsobil na majetku obou společníků škodu ve výši 300.000,- Kč, tedy celkem 600.000,- Kč;
trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím, že
II. s obviněným F. K.
obviněný O. L. po dohodě s dalšími neustanovenými osobami nabídl spoluobviněnému F. K. možnost stát se jednatelem společnosti D., s. r. o. se sídlem P., U H., a tuto společnost oficiálně zastupovat s tím, že fakticky povede obchodní jednání a chod firmy obviněný O. L. sám, a to se záměrem odčerpat finanční prostředky z účtů společnosti D. a rozprodat majetek této společnosti a nehradit závazky společnosti, přičemž v souladu s tímto postupem následně obviněný F. K. jako jednatel společnosti D., s. r. o., dne 25. 8. 2003 uzavřel se společností B., spol. s r. o. se sídlem S., rámcovou kupní smlouvu, na základě níž posléze odebral s úmyslem zboží nezaplatit v době od 4. 9. do 19. 9. 2003 zboží v celkové hodnotě 525.459,- Kč, aniž by za ně zaplatil, a způsobil v této výši společnosti B., spol. s r. o. se sídlem S., škodu.
Trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. měl spáchat tím, že
III. s obviněným F. K.
1) obviněný F. K. jako jednatel společnosti D., s. r. o., jako jediná osoba s dispozičním právem k bankovnímu účtu společnosti D., s. r. o., vedeného u eB., a. s. P., založeného dne 15. 9. 2003, na pokyn spoluobviněného O. L., v období od 27. 10. 2003 do 7. 11. 2003 vybral z tohoto účtu hotovost v celkové výši 257 000,- Kč a v období od 29. 12. 2003 do 2. 1. 2004 ze stejného účtu obviněný F. K. sám či v součinnosti s dalšími neustanovenými osobami vybral hotovost ve výši 400.000,- Kč,
2) stejným způsobem obviněný F. K. jako jediná osoba s dispozičním právem k bankovnímu účtu společnosti D., s. r. o., vedeného u Č. s., a. s. P., založeného dne 11. 8. 2003, v období od 27. 8. 2003 do 12. 12. 2003 na pokyn spoluobviněného O. L. postupně vybral z tohoto účtu hotovost v celkové výši 1.122.500,- Kč,
3) stejným způsobem obviněný F. K. jako osoba s dispozičním právem k bankovnímu účtu společnosti D., s. r. o., vedeného u Č. o. b., a. s. P., v období od 18. 11. 2003 do 12. 12. 2003 na pokyn spoluobviněného O. L. vybral z tohoto účtu hotovost v celkové výši 275.000,-Kč a v období od 18. 12. 2003 do 22. 12. 2003 ze stejného účtu obviněný F. K. sám či v součinnosti s dalšími neustanovenými osobami vybral hotovost ve výši 11.000,- Kč,
4) obviněný F. K. jako osoba s dispozičním právem k bankovnímu účtu společnosti D., s. r. o., vedeného u Č. o. b., a. s. P., dne 5. 9. 2003 vybral z tohoto účtu hotovost ve výši 6 500,- Kč,
přičemž takto vybrané finanční prostředky obviněný F. K. předal dílem obviněnému O. L., dílem dalším neustanoveným osobám, dílem je použil pro svou potřebu, aniž by byly použity ve prospěch společnosti D., s. r. o. se sídlem P., U H., čímž způsobil této společnosti škodu ve výši 2.072.000,-Kč a obviněný O. L. se na způsobení škody podílel v částce 1.654.500,- Kč,
IV. s obviněným F. K.
obviněný F. K. jako nově jmenovaný jednatel společnosti D., s. r. o. se sídlem P., U H., převzal na základě předávacího protokolu ze dne 30. 7. 2003 v J., v tehdejším sídle společnosti D., s. r. o., firemní vozidla a na pokyn spoluobviněného O. L. následně v období od 31. 7. 2003 do 8. 10. 2003 prodal osobní automobil Peugeot 306, nákladní přívěs, nákladní přívěs PM 30, nákladní automobil zn. IVECO 59, osobní automobil Peugeot 306 combi, osobní automobil Peugeot 306 combi, nákladní automobil IVECO 59, nákladní přívěs PM 30, přičemž prodejem získané finanční prostředky předal obviněnému O L, aniž by tyto byly použity ve prospěch zastupované společnosti, čímž způsobili společnosti D, s. r. o. se sídlem P, U H., škodu v celkové výši 1.263.400,- Kč.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu jeho se týkající odsuzující části. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel právnímu posouzení skutku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu vytýkal, že toto jeho jednání bylo soudem prvního stupně posouzeno jako dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit jako účastník podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., avšak odvolací soud ho uznal vinným závažnější formou trestné činnosti, tj. že se trestné činnosti dopustil sám. Uvedl, že v daném případě se doplnění, resp. omezení popisu skutku projevilo zpřísněním jeho právní kvalifikace, neboť účastník oproti pachateli toliko přispívá k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty, čímž bylo zhoršeno jeho postavení, ačkoliv odvolání proti výroku o vině bylo podáno výhradně v jeho prospěch.
Dovolatel dále tvrdil, že znaky trestného činu podvodu spáchaného ve spolupachatelství nejsou naplněny zjištěním, že obviněný „vstoupil do jednání se společníky firmy D.“ a následně, že „neměl v úmyslu takovému následku dostát“. Samotným vypuštěním označení firmy, v jejímž zastoupení V. L. uzavřel dne 30. 7. 2003 dohody o převodu, včetně závazku uhradit cenu převáděných obchodních podílů a vypuštěním označení osoby F. K., který se účastnil převodu jako jednatel společnosti D., s. r. o., ze skutkové věty, jak učinil odvolací soud, neznamená, že lze z popisu skutku dovodit konkrétní jednání, kterým obviněný O. L. při uzavírání smlouvy o převodu obchodních podílů uvedl v omyl, že závazek společnosti E., s. r. o., je jeho osobním závazkem, kterému nehodlá dostát tím, že „vstoupil do jednání“ před uzavřením smluv, o které jde. Stran naplnění subjektivní stránky namítal, že v odůvodnění napadeného rozsudku absentuje hodnocení důkazů, na základě kterých dospěl k závěru o jeho úmyslu uvést poškozené v omyl a způsobit jim škodu. Odvolací soud podle odvolatele zejména nepřihlédl k okolnosti, že majoritnímu vlastníkovi K. D. byla dohodnutá cena podílu ve výši dvou miliónů uhrazena, což nesvědčí o úmyslu nedostát závazkům založeným smlouvami o převodu obchodních podílů. Vyjádřil přesvědčení, že ve výrokové části napadeného rozsudku pod bodem I. nejsou uvedeny skutečnosti rozhodné pro naplnění všech zákonným znaků dokonaného trestného činu, protože nejsou popsány okolnosti činu, užší či širší součinnost dovolatele s osobou, která údajně uzavřela podvodné smlouvy, včetně úmyslu této osoby při jejich podpisu vyjadřující jeho záměr způsobit škodu na cizím majetku, což lze považovat za závažnou vadu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný dále upozornil, že z popisu skutku pod bodem I. odvolací soud vypustil zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, tj. že on nabídl a spoluobviněný F. K. přijal pozici jednatele společnosti D., s. r. o., účastnil se valné hromady společnosti D., s. r. o., a dne 30. 7. 2003 i sepsání notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady, týkajícího se schválení převodu obchodních podílů společnosti D., s. r. o., na společnost E., s. r. o., a jmenování F. K. jako nového jednatele společnosti s tím, že obchodní jednání a chod společnosti povede sám, s úmyslem odčerpat majetek společnosti a nehradit její závazky. Tuto charakteristiku odvolací soud vložil do návětí ke skutku označenému pod bodem II. V popisu skutku pak popis těchto okolností podle něj nahrazuje zjištění konkrétního jednání, kterým se účastnil na jednání spočívajícím v tom, že obviněný F. K., který dne 25. 8. 2003 uzavřel se společností B., spol. s r. o., kupní smlouvu, na základě které posléze odebral s úmyslem zboží nezaplatit v době od 4. 9. do 19. 9. 2003 zboží v celkové hodnotě 525.459,- Kč, aniž by za ně zaplatil, a způsobil v této výši společnosti B., spol. s r. o., škodu. Konkrétní jednání obviněného O. L. v době od 4. 9. do 19. 9. 2003, ze kterého by bylo možno dovodit závěr o součinnosti pro právní posouzení jeho účastenství podle §10 odst. 1 písm. a), §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ale popis skutku pod bodem II. neobsahuje, a proto podle jeho názoru takové právní posouzení nemůže obstát.
Ve vztahu ke skutkům pod body III. a IV. rozsudku odvolacího soudu posouzeným jako organizátorství trestného činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. namítl, že jednání jiné osoby, která v době před zpronevěřením věci dá „pokyn“ k oprávněnému výběru z účtu, nelze považovat za účastenství na trestném činu zpronevěry a v tomto smyslu nemá ani závěr o výši způsobené škody v částce 1.654.500,- Kč obviněným O. L. oporu v popisu skutku. Neoprávněné dispozice se svěřenými prostředky se spoluobviněný F. K. měl dopustit tím, že svěřené prostředky společnosti D., s. r. o., dal dílem obviněnému O. L., dílem jiným osobám, dílem je užil pro vlastní potřebu. Z popisu skutku nelze podle dovolatele dospět k závěru ohledně jaké částky a zda vůbec pohnul jednatele společnosti obviněného F. K., aby prostředků použil k jinému účelům, než jaký byl účel svěření, tedy ke kterým peněžním darům a komu hlavního pachatele činu pohnul a jejich předání zorganizoval.
Dále měl obviněný O. L. za to, že jeho jednání popsané pod bodem IV. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu mělo být posouzeno jako trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák., protože nebyla prokázána žádná okolnost svědčící o tom, že spáchání skutku organizoval, resp. že spoluobviněného ke zpronevěře pohnul nebo mu umožnil trestný čin spáchat, aby bylo možno dospět k závěru, že jednal s jiným v součinnosti ve smyslu §10 odst. 1 tr. zák. k trestnému činu zpronevěry. Žádná konkrétní forma účastenství obviněného O. L. ve vztahu k tomuto skutku nebyla ve skutkové větě popsána. Závěrem zpochybnil závěr soudů, že spoluobviněný F. K. byl ke spáchání trestné činnosti zneužit, poznamenal, že je osobou, která je plně způsobilá k právním úkonům, v rozhodné době byl zainteresován i v jiných společnostech, a proto lze těžko dovozovat, že by neměl žádnou povědomost o tom, jakým způsobem obchodní společnost funguje.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích zrušil a aby současně zrušil také další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného označila postup soudu, pokud upravil popis skutku pod bodem I. tak, že vypustil tam původně uvedené okolnosti, za kterých obviněný O. L. nabídl obviněnému F. K. formální postavení jednatele obchodní společnosti D., s. r. o., za správný, neboť tyto skutkové údaje nemají žádné opodstatnění a jsou ve vztahu k povaze jednání obviněného bez právního významu. Ztotožnila se i se změnou právní kvalifikace, neboť pokračování v trestném činu je vyloučeno tehdy, jestliže některé dílčí útoky jsou spáchány ve formě účastenství a některé ve formě pachatelství či spolupachatelství. Měla za to, že takovým postupem navíc nedošlo ani ke zhoršení dovolatelova postavení v předmětném řízení, neboť jakýkoliv doplňující popis rozhodných skutkových zjištění, podstatných z hlediska jeho pachatelství, nemusel být do skutkové věty ve výroku pod bodem I. doplňován, protože rozsah a závažnost jeho jednání zůstala zcela beze změny. Skutek spáchal dovolatel svým samotným jednáním, a proto úvahy, zda byly splněny podmínky §9 odst. 2 tr. zák., se s výrokem o jeho vině pod bodem I. zcela míjejí. Pokud dále obviněný konstatoval, že odvolací soud vypustil ze skutkové věty zjištění, že projednání takových smluv o převodech obchodních podílů společníků K. K. a P. T., jakož i veškerých souvisejících jednání, se účastnil z prve uvedené pozice spoluobviněný V. L., pak se tak stalo z důvodů zcela shodných jako v případě dalšího v popisu tohoto skutku původně zmíněného spoluobviněného F. K., když žádnému z nich nebyla popisem skutkových okolností ad I. vytýkaná žádná trestná aktivita a tedy ani její následky, jak nesprávně uvedl dovolatel. Vyjádřila přesvědčení, že ačkoliv skutkové okolnosti dovolatelova jednání nejsou popsány zcela výstižně, nelze učinit závěr, že v nich absentuje vyjádření trestných aktivit obviněného páchaných v podvodném záměru. Skutková zjištění spolu s jejich odůvodněním podle ní evidentně vystihují nezastupitelnou roli obviněného na podvodném jednání při odkupu obchodních podílů společnosti D., s. r. o. Pokud dovolatel namítal, že nebylo přihlédnuto k tomu, že K. D. byla dohodnutá cena za obchodní podíl zaplacena, pak poznamenala, že nelze přehlížet, že se tak stalo ještě před popsaným jednáním o převodu obchodních podílů obou poškozených a tedy mimo rámec předmětného skutku.
Nepřitakala ani námitce dovolatele, pokud vytýkal, že z popisu skutku pod bodem II. není zřejmá trestná součinnost s obviněným F. K., kterou by bylo možno označit za organizátorství trestného činu podvodu, neboť z popisu skutkových okolností je podle ní zcela zřejmé, že obviněný zosnoval a v konkrétnostech řídil trestnou činnost hlavního pachatele F. K., když při podvodném odběru zboží od společnosti B., s. r. o., využil statutárního postavení obviněného F. K. v povinné obchodní společnosti, do kterého jej formálně dosadil, aby jmenovaný jednal podle jeho pokynů.
Ohledně výhrad, které obviněný uplatnil k bodům ad III. a ad IV., uvedla, že jak k výběrům finančních částech na účtech poškozené obchodní společnosti, tak také k prodeji firemních vozidel došlo sice ze strany spoluobviněného F. K., avšak takto jednajícího na pokyn dovolatele, osoby stojící mimo uvedený obchodní subjekt a tedy i bez jakéhokoliv právního vztahu k němu. Dovolatel za těchto okolností udílel spoluobviněnému F. K. pokyny k dispozicím s majetkem jím zastupované obchodní společnosti, směřujícími k jeho použití jiným způsobem než v její prospěch, když právě na jeho pokyn byly na podkladě těchto dispozic získané finanční prostředky předávány buď přímo jemu, popř. jiným neustanoveným osobám, event. zůstaly v osobní a tedy nikoliv ve firemní dispozici spoluobviněného F. K. Proto na podkladě takových skutkových okolností rozhodně nelze podle státní zástupkyně uzavřít, že v uvedených případech šlo pouze o dovolatelovy pokyny k oprávněnému výběru peněz z účtu (viz ad III. výroku o vině), které nelze hodnotit ve smyslu účastenství na trestném činu zpronevěry, jak mu bylo přisouzeno. Dovolatel totiž v uvedené souvislosti přehlédl, že z přisouzených okolností jeho jednání vyplynuly také skutečnosti o tom, že kroky F. K. až do fáze dokonání trestného činu zpronevěry řídil a že tak činil zcela účelově, aby na jeho výnosech mohl kořistit. Jednání obviněného nelze posoudit jako trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák., předpokládající trestnou aktivitu podílníka až po dokonání majetkového trestného činu ze strany jiné osoby. Za stavu, že dovolatel v postavení účastníka na trestném činu F. K. na sebe převedl část tímto obviněným zpronevěřených finančních prostředků, nemohl se dopustit trestného činu podílnictví (viz blíže č. 5/1993, 1/1995 Sb. rozh. tr. aj.).
Uzavřela, že skutky popsané pod body I. – IV. výroku o vině plně odpovídají veškeré přisouzené právní kvalifikaci. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného O. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn relevantně; obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku pod bodem I. jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jakož i správnost právního posouzení skutků pod bodem II. jako organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a pod body III., IV. jako organizátorství trestného činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. a ) tr. zák., §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
K bodu I. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu – trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.
V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že podstatou trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. je podvodné jednání, v jehož rámci pachatel uvede jinou osobu v omyl nebo využije něčího omylu, popřípadě zamlčí podstatné skutečnosti, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel sebe nebo jiného obohatí. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, tedy musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu (resp. učiněnou s uvedenou neznalostí) a dále příčinná souvislost mezi touto majetkovou dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem až čtyři různé osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená, přičemž poškozený a osoba jednající v omylu nemusí být subjekty totožné.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné ty znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu.
Těžiště jednání obviněného podle zjištění odvolacího soudu spočívalo v tom, že koncem měsíce července 2003 po vzájemné dohodě s dalšími neustanovenými osobami vstoupil do jednání se třemi stávajícími společníky společnosti D., s. r. o., a to za účelem převedení jejich obchodních podílů v této společnosti na obchodní společnost E., s. r. o., při tomto jednání zastoupenou jednatelem V. L., přičemž k převodu těchto obchodních podílů ze společníků K. K. a P. T. došlo dne 30. 7. 2003 na základě notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady společnosti D., s. r. o., a uzavřených dohod o převodu obchodních podílů, na základě nichž měla být společníkům K. K. a P. T. za tyto obchodní podíly zaplacena částka 300.000,- Kč, kdy jim tyto částky doposud zaplaceny nebyly, přičemž záměrem obviněného O. L. a jeho společníků nebylo takovémuto závazku dostát, neboť jejich úmyslem bylo především odčerpat finanční prostředky z účtů společnosti D., s. r. o., a rozprodej majetku této společnosti, a takovýmto jednáním způsobil na majetku obou společníků škodu ve výši 300.000,- Kč, tedy celkem 600.000,- Kč;
Obviněný s právním posouzením skutku nesouhlasil. Zrekapituloval, že tento skutek byl soudem prvního stupně právně posouzen jako dílčí útok pokračování v trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., a vytkl, že toliko z podnětu jeho odvolání odvolací soud popis skutku omezil, ale jeho právní posouzení zpřísnil, poněvadž účastník oproti pachateli trestného činu toliko přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, čímž porušil zákaz změny k horšímu ve smyslu §259 odst. 4 tr. ř. Namítl rovněž, že v popisu skutku nejsou uvedeny skutečnosti vztahující se ke všem zákonným znakům dokonaného trestného činu podvodu. Ty nejsou naplněny zjištěním, že „vstoupil do jednání se společníky firmy D.“ a následně, „že neměl v úmyslu takovému závazku dostát“. Samotným vypuštěním označení firmy, v jejímž zastoupení obviněný V. L. uzavřel dne 30. 7. 2003 dohody o převodu včetně závazku uhradit cenu převáděných obchodních podílů, a vypuštěním označení osoby spoluobviněného F. K., podle něj neznamená, že lze z popisu skutku dovodit konkrétní jednání, kterým při uzavírání smlouvy o převodu obchodních podílů uvedl v omyl, že závazek společnosti E., s. r. o., je jeho osobním závazkem, kterému nehodlá dostát tím, že „vstoupil do jednání“ před uzavřením předmětných smluv. Vytkl, že v popisu skutku nejsou popsány ve vztahu k jeho osobě okolnosti činu, jeho širší nebo užší součinnosti s osobou, která údajně podvodné smlouvy uzavřela, včetně úmyslu této osoby při jejich podpisu vyjadřující její záměr způsobit škodu na cizím majetku, a že v odůvodnění napadeného rozsudku chybí také hodnocení důkazů, na základě kterých soud dospěl k svému závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu, tj. úmyslu. Za významnou v těchto souvislostech pokládal okolnost, již odvolací soud ze skutkové věty pro údajnou nadbytečnost vypustil, totiž že společníkovi K. D. byla dohodnutá cena podílu ve výši 2.000.000,- Kč uhrazena.
K námitkám obviněného je vhodné uvést, že původně byl tento skutek v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I. popsán tak, že „obviněný O. L. po vzájemné dohodě s dalšími neustanovenými osobami, kdy obviněný L. nabídl spoluobviněnému K. možnost stát se jednatelem společnosti D., s. r. o., a oficiálně tuto společnost zastupovat s tím, že fakticky obchodní jednání a chod firmy bude řídit sám, a po předchozí dohodě s obviněným L., který se na jeho žádost stal jednatelem společnosti E., s. r. o., se všichni obvinění dne 30. 7. 2003 zúčastnili sepsání notářského zápisu JUDr. E. V. o rozhodnutí valné hromady společnosti D., s. r. o., dle něhož byl schválen převod obchodních podílů společníků K. D., K. K. a P. T. na obchodní společnost E., s. r. o. P., nyní S., s. r. o., zastoupené obviněným V. L. jako jednatelem, dále bylo rozhodnuto o změně sídla společnosti na nové sídlo P., U H., a odvolání stávajících jednatelů K. K., Ing. J. Š. a L. T. a jmenování nového jednatele společnosti obviněného F. K., přičemž zároveň došlo k uzavření smluv o převodu obchodních podílů za dohodnutou kupní cenu ve výši 2.000.000,- Kč za obchodní podíl společníka K. D. a ve výši 300.000,- Kč za obchodní podíly K. K. a P. T., přičemž kupní cena za podíl K. D. byla uhrazena v hotovosti před podpisem smlouvy a kupní ceny za obchodní podíly společníků K. K. a P. T. v celkové výši 600.000,- Kč měly být uhrazeny do 14 dnů od podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu, k čemuž nedošlo a obviněný O. L. tak ani učinit nemínil, a kupní cena nebyla uhrazena do současné doby.“ Soud prvního stupně jej bez bližšího zdůvodnění právně posoudil jako pokračování v trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (viz strana 22 jeho rozsudku), přičemž dalšími útoky pokračování v tomto trestném činu byly i skutky původně uvedené pod body II. 1) – 3), z nichž byl odvolacím soudem uznán vinným jen skutkem pod bodem II. výroku o vině, jež je totožný se skutkem původně popsaným pod bodem II. 1) rozsudku soudu prvního stupně. Současně je třeba upozornit, že tento skutek byl v obžalobě (bod I.) ohledně obviněného O. L. taktéž právně posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Odvolací soud chtěl změnou popisu skutku (při evidentním zachování jeho totožnosti) jednak vystihnout jednání, které bylo podle něj ve smyslu výsledků dokazování skutečně relevantní se zřetelem k následku, resp. účinku, která jím byla způsobena, jednak odstranit vadu v právním posouzení, byly-li jako dílčí útoky pokračování v trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchané ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. posouzeny i útoky původně uvedené pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti správně zdůraznil, že účastenství podle §10 odst. 1 tr. zák. je v našem trestním zákoně vybudováno na zásadě akcesority účastenství, tedy závislosti trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Z této zásady také vyplývá, že účastenství na trestných činech různých pachatelů nelze posoudit jako pokračující trestný čin účastenství, byť by jinak byly splněny podmínky pro takové posouzení všech útoků uvedené v §89 odst. 3 tr. zák. (k tomu rozhodnutí č. 61/1994 Sb. rozh. tr.).
Změnu popisu skutku a na ni navazující změnu jeho právního posouzení odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku zevrubně zdůvodnil. Výstižně charakterizoval okolnosti spojené s převodem obchodních podílů společníků společnosti D., s. r. o., na obchodní společnost E., s. r. o. Konstatoval, že v rámci jednání o převodu obchodních podílů se společníky s. r. o. D. K. D., K. K. a P. T. se angažovaly i osoby, které nejsou statutárními orgány či společníky s. r. o. E. Aktivně se na nich podílel obviněný O. L. a podle závěrů odvolacího soudu i A. J., přičemž právě jmenovaní byli hlavními aktéry a zejména oni uzavřeli se stávajícími společníky předběžné dohody o odkoupení obchodních podílů a dohodli se na hodnotě odkupovaných obchodních podílů a na způsobu jejich zaplacení. Tyto dohody, jež ostatně nezpochybnil ani dovolatel a jejich průběh i obsah byl dokládán též výpověďmi svědků K. K., P. T., Ing. J. Š. a L. T., našly svého odrazu v písemných ujednáních, byla uskutečněna valná hromada společnosti D., s. r. o., a na ni navazovalo sepsání notářského zápisu u JUDr. E. V. dne 30. 7. 2003. Současně bylo rozhodnuto i o změně sídla společnosti a jmenování jejího nového jednatele F. K. coby osoby, která neměla naprosto žádnou reálnou představu o podnikání, chodu obchodní společnosti. Tato změna, k níž obviněný F. K. svolil pod příslibem celkem snadné finanční odměny, dokládala podle odvolacího soudu skutečné záměry osob, které se podílely a angažovaly na jednáních o převodu obchodních podílů se společníky D., s. r. o. Jejich skutečným záměrem byla likvidace společnosti hospodařící do té doby s celkem vyrovnanou bilancí, systematické vyvedení co největšího majetku, o čemž svědčí rozprodej a zašantročení majetku společnosti bezprostředně po převodu obchodních podílů, odčerpání finančních prostředků z účtu společnosti. Její podnikatelská činnost byla prakticky ukončena, se zaměstnanci byl postupně skončen pracovní poměr. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotil, že skutečně aktivním hybatelem na straně zájemců o „odkoupení společnosti“ byl mimo jiné též obviněný O. L., zatímco spoluobvinění F. K. a V. L. měli spíše pasivní postavení, byť obviněný V. L. jako jednatel společnosti E., s. r. o., dohodu o převodu obchodních podílů se jmenovanými společníky podepsal. Podle zjištění odvolacího soudu to byl právě obviněný O. L., kdo aktivním jednáním s oběma poškozenými při sjednávání převodu obchodních podílů a uzavření dohody o jejich ceně a způsobu jejich úhrady majícím podvodný charakter sám, nikoliv pouze prostřednictvím nastrčených osob, způsobil poškozeným škodu v celkové výši 600.000,- Kč. Odvolací soud připomněl, že poškození byli utvrzováni v tom, že za prodej obchodních podílů obdrží každý částku 300.000,- Kč ve lhůtě 14 dnů od podpisu smlouvy, byli ujišťováni, že společnost bude nadále fungovat a z finančních prostředků, které dojdou na její účet, bude novými nabyvateli dohodnutá částka uhrazena. Opak však byl pravdou, s majetkem společnosti bylo naloženo již výše uvedeným způsobem, který jen potvrzuje, že již při sjednávání smlouvy o převodu obchodních podílů osoby vystupující na straně zájemce ve skutečnosti neměly v úmyslu uhradit hodnotu nabytých obchodních podílů, jejich skutečným záměrem bylo zmocnit se majetku společnosti. Obviněný O. L. z takto vyložených důvodů proto podle odvolacího soudu naplnil znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. jako pachatel, nikoliv ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (k tomu strany 20, 22, 23 rozsudku).
Jak uvedla též státní zástupkyně ve svém vyjádření, skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě výroku o vině odvolacího soudu spolu s jejich odůvodněním vystihují nezastupitelnou roli dovolatele na podvodném jednání při odkupu obchodních podílů společnosti D., s. r. o. Z odůvodnění napadeného rozsudku také zřetelně vyplývá naplnění obviněným zpochybňované subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Pokud dovolatel v této souvislosti namítal, že nebylo přihlédnuto k tomu, že K. D. byla dohodnutá cena za obchodní podíl zaplacena, nelze než poznamenat, že se tak stalo ještě před popsaným jednáním o převodu obchodních podílů obou poškozených a tedy mimo rámec předmětného skutku.
Jakkoliv jsou výše uvedené závěry odvolacího soudu přesvědčivé, nelze je akceptovat z důvodu, na který dovolatel rovněž poukázal, totiž pro porušení zákazu reformationis in peius.
Pro úplnost třeba poznamenat, že ač v praxi dovolacího soudu nepanoval vždy jednotný názor na možnost relevantně uplatnit námitku porušení zákazu reformationis in peius v dovolacím řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 60/2003, 11 Tdo 1268/2005, podle nichž tyto námitky nelze podřadit pod žádný z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.), je si dovolací soud vědom právního názoru Ústavního soudu, podle něhož nerespektování zákazu reformationis in peius v oblasti základů trestní odpovědnosti může věc posunout do ústavně právní roviny v tom smyslu, že dojde k porušení práva na spravedlivý proces, přičemž žádný soud nemůže omezovat svůj přezkum tak, že se odmítne zabývat námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu (k tomu př. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 670/2005, II. ÚS 304/2004). Navíc nelze nezdůraznit, že v konkrétním případě dovoláním tvrzený nesprávný úsudek odvolacího soudu na aplikační meze zásady zákazu reformationis in peius vedl k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Zákon v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. stanoví, že v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na pokladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody (tzv. zákaz reformationis in peius).
Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného nutno považovat jakoukoli změnu a v kterémkoli výroku, pokud z podnětu opravného prostředku podaného ve prospěch obviněného zhoršuje postavení obžalovaného a přímo se ho dotýká, bez ohledu na to, o které otázce z těch, o nichž se v trestním řízení rozhoduje, bylo v daném případě rozhodováno (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 57/98, publikován pod č. 22/1999 Sb. rozh. tr.).
Ústavní soud již v nálezu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/05, konstatoval: „Zákaz reformacionis in peius je třeba důsledně chápat jako garanci svobody odvolacího práva a v důsledku toho i práva na obhajobu. Proto je třeba jej pojímat co možná nejšířeji, jinak by se totiž právo na podání opravného prostředku stalo do značné míry formálním, když sice určité osoby by měly právo podávat opravné prostředky, ale z obavy, že toto právo by se mohlo obrátit proti nim, by ho raději nevykonávaly (srov. Šámal, P., K úpravě trestního procesu v letech normalizace in Vývoj práva v Československu v letech 1945-1989, Praha, Karolinum, 2004, str. 328). Péče o dokonalost popisu skutku náleží aktivitě obžaloby, nikoli aktivitě soudu, který se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného, což nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině. Od roku 1989 byl v trestním řádu zákaz reformationis in peius rozšiřován (např. zákonem č. 292/1993 Sb., v jehož důvodové zprávě se uvádí: „Zákaz reformace in peius v případě, kdy soud rozhoduje jen o odvolání podaném ve prospěch obžalovaného, se neomezuje jen na výrok o trestu, ale na jakoukoliv změnu rozsudku, kterou by se zhoršovalo postavení obžalovaného. ..“ (Digitální knihovna Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tisk č. 535 1992-1996). Návrat k důslednému uplatňování zákazu reformationis in peius je třeba chápat jako součást procesu návratu k zásadám právního státu. … Lze tedy uzavřít, že také nerespektování zákazu změny k horšímu v oblasti základů trestní odpovědnosti může věc posunout do ústavně právní roviny, neboť se může zhoršit procesní postavení obžalovaného, a to jen v důsledku využití odvolacího práva, čímž dojde k porušení práva na spravedlivý proces.“
V těchto souvislostech nutno v obecné rovině připomenout, že od účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. byl v řízení o odvolání podstatně omezen revizní princip, podle něhož odvolací soud musel přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku, proti nimž mohl odvolatel podat odvolání a byl nahrazen principem vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Podle §254 odst. 1 tr. ř. platí, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Ačkoliv je odvolací soud vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká, je tato zásada modifikována ustanovením §254 odst. 2 tr. ř., podle něhož mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Pak musí odvolací soud přezkoumat i tento jiný, odvoláním nenapadený výrok za předpokladu, že odvolatel mohl i proti němu podat odvolání, i když tak neučinil.
Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu, jako v posuzované trestní věci, nebrání odstranění vad ve výroku o vině, v němž má výrok o trestu svůj podklad, a jejichž podstata spočívá v nepřesnosti či neúplnosti popisu skutku mající za následek absenci jasného a srozumitelného vymezení všech zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným a za jaký mu byl uložen trest. Jinak řečeno, nic nebrání kupř. tomu, aby odvolací soud doplnil ve výroku svého nového rozsudku popis rozhodných skutkových zjištění tak, aby v něm byly obsaženy též skutečnosti vyjadřující zákonem požadované znaky skutkové podstaty toho trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným již rozsudkem soudu prvního stupně, které soud prvního stupně sice vzal za prokázané, avšak výslovně je neuvedl ve výrokové části rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1158/2005, publikováno též pod č. 38/2006 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 857/2008 aj.). To však neznamená, že odvolací soud může z podnětu takového odvolání státního zástupce změnit skutková zjištění tak, aby výstižněji vystihovala naplnění závažnější formy trestné součinnosti, zvláště když pro ni nebyla podána ani obžaloba a obviněný na toto přísnější právní posouzení skutku nebyl soudem v hlavním líčení upozorněn. Je třeba také připomenout, že vztah mezi pachatelstvím a účastenstvím je takový, že pachatelství (a spolupachatelství) má přednost přede všemi formami účastenství; jestliže se organizátor činu účastní i jako spolupachatel, posuzuje se jako spolupachatel s přitěžující okolností podle §34 písm. ch) tr. zák. (k tomu např. Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Orac 2003, s. 390).
V konkrétním případě z tzv. skutkové věty výroku o vině pod bodem I. napadeného rozsudku odvolacího soudu i odpovídající části jeho odůvodnění jasně vyplývá, že odvolací soud hodnotil formu trestné součinnosti obviněného O. L. odlišně od soudu prvního stupně, a hodnotil ji přísněji. Tento závěr je patrný z jeho úvahy, že dovolatel „...nebyl pouhým účastníkem na protizákonném jednání. Byl totiž osobou, která aktivně jednala s oběma poškozenými při sjednávání převodu obchodních podílů a uhrazení kupní ceny za tyto podíly...Byl to právě i tento obviněný, kdo dohodl jednak cenu a dohodl i způsob a formu uhrazení dohodnuté částky, což nakonec našlo odraz v písemných smlouvách uzavřených na podkladě takovéhoto ujednání. Odvolací soud dospěl k závěru, že tato část skutkových zjištění skutečně naplnila po objektivní i subjektivní stránce znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák...“. V důsledku takovéhoto podvodného jednání, na němž se aktivně podílel obviněný O. L. sám, nikoli prostřednictvím nastrčených osob, vznikla na majetku jmenovaných poškozených značná škoda (strana 23 rozsudku).
Protože odvolací soud svým rozhodnutím, že obviněný O. L. skutkem popsaným pod bodem I. napadeného rozsudku naplnil znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., porušil zákaz reformationis in peius, nemohl rozsudek v této části obstát. V dalším řízení na odvolacím soudu bude, aby vytknutou vadu odstranil, aby skutková zjištění, jakož i právní posouzení skutku upravil způsobem korespondujícím s požadavky výše vyložené zásady. Při popisu skutku jistě nezůstanou stranou jeho pozornosti ani výsledky řízení ve věci spoluobviněného V. L. na podkladě již pravomocného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 2. 2009, č. j. 7 T 50/2006-3229.
K bodu II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu – trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a)tr. zák.
Jak již bylo uvedeno, trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.
Podle §10 písm. a) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor).
V daných souvislostech je třeba znovu připomenout, že účastenství podle §10 odst. 1 tr. zák. je v našem trestním zákoně vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka (v daném případě organizátora) na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství (stejně jako všechny ostatní formy účastenství) je podle §10 tr. zák. trestné jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Ze zásady akcesority účastenství vyplývá, že čin, jehož provedení organizátor zosnoval nebo řídil, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu. Mezi jednáním organizátora a spáchaným trestným činem hlavního pachatele přitom musí být příčinný vztah: organizátor je odpovědný jen za čin, jehož provedení zosnoval nebo řídil.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky organizátorství k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. obviněného F. K. zosnoval a řídil. Skutková část výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění naplňující všechny zákonné znaky organizátorství k označenému trestnému činu.
Obviněný namítl, že popis skutku pod bodem II. výroku o vině napadeného rozsudku nevystihuje jeho konkrétní jednání v době od 4. 9. do 19. 9. 2003, z něhož by bylo možno dovodit závěr o součinnosti vykazující znaky účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Tyto námitky však nemohou obstát.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu podstata jednání obviněného O. L. spočívala v tom, že po dohodě s dalšími neustanovenými osobami nabídl spoluobviněnému F. K. možnost stát se jednatelem společnosti D., s. r. o. a tuto společnost oficiálně zastupovat s tím, že fakticky povede obchodní jednání a chod společnosti právě obviněný O. L. sám, a to se záměrem odčerpat finanční prostředky z účtů společnosti D., s. r. o., a rozprodat majetek této společnosti a nehradit závazky společnosti, přičemž v souladu s tímto postupem následně obviněný F. K. jako jednatel jmenované společnosti dne 25. 8. 2003 uzavřel se společností B., spol. s r.o. rámcovou kupní smlouvu, na základě níž posléze odebral s úmyslem zboží nezaplatit v době od 4. 9. do 19. 9. 2003 zboží v celkové hodnotě 525.459,-Kč, aniž by za ně zaplatil, a způsobil v této výši společnosti B., spol. s r. o., škodu.
Z tohoto popisu skutku nejenže vyplývá naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. hlavním pachatelem obviněným F. K., což ostatně dovolatel ani nezpochybnil, ale i taková jeho součinnost na jednání jmenovaného spoluobviněného, kterou lze bez pochybností právně kvalifikovat jako organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Na popsané jednání obviněného O. L. nelze nahlížet jinak než jako na jednání, jímž trestnou činnost obviněného F. K., jehož dosadil do funkce jednatele společnosti D., s. r. o., právě a jen proto, aby postupoval podle jeho pokynů, zosnoval a řídil, poněvadž k uzavření tzv. rámcové smlouvy a posléze k podvodnému odběru zboží od poškozené společnosti B., spol. s r. o., došlo ve spolupráci a podle instrukcí dovolatele udílených obviněnému F. K., jak přesvědčivě vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud (zejména strana 26, popř. 24). Správnosti tohoto závěru není na závadu, že v popisu skutku není uvedeno konkrétní jednání dovolatele ve dnech 4. 9. až 19. 9. 2003, poněvadž je zřejmé, že události z tohoto období byly důsledkem realizace jeho záměru sebe, popř. jiné obohatit, likvidovat aktiva společnosti D., s. r. o., nehradit její závazky a jeho předchozích pokynů udělených obviněnému F. K. při sledování tohoto cíle. Odvolací soud také výstižně charakterizoval, v čem spočívalo „zosnování a řízení“ trestného činu hlavního pachatele – obviněného F. K. Uvedl, že dovolatel byl přinejmenším jednou z osob, které iniciovaly převedení společnosti D., zosnovaly plán, na základě něhož se jim podařilo zmocnit společnosti a jejího majetku. K naplnění předem pojatého záměru došlo k vyhledání osob, které budou formálně vystupovat jako jednatelé společnosti, kteří budou, ovlivněni příslibem finančního prospěchu, činit jednotlivé právní úkony, byť fakticky o dalším nakládání s majetkem společnosti budou rozhodovat iniciátoři celého projektu sami a jim také většinově připadnou získané finanční prostředky. Zdůraznil, že to byl právě obviněný O. L., kdo takto iniciativně vystupoval, usměrňoval kroky obviněného F. K., aniž by na druhou stranu vyvíjel jakoukoliv činnost ve prospěch společnosti D., s. r. o., jakoukoliv iniciativu k uhrazování závazků této společnosti.
Námitky směřující proti správnosti právního posouzení skutku pod bodem II. napadeného rozsudku odvolacího soudu jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. jsou proto zjevně neopodstatněné.
K bodu III., IV. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu – trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Že podle §10 písm. a) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), bylo rozvedeno výše.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky organizátorství k trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. obviněného F. K. zosnoval a řídil. Skutková část výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění naplňující všechny zákonné znaky organizátorství k označenému trestnému činu.
Obviněný vytkl, že popis skutků nevystihuje všechny požadované zákonné znaky organizátorství trestného činu, jímž byl uznán vinným.
Je vhodné připomenout, že v obecné rovině platí, že věc je obviněnému svěřena, je-li mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal svěřeným způsobem. Přisvojením se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti trvalé dispozice s věcí. Přisvojení znamená současně vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládání s věcí. Obviněný získává možnost trvalé dispozice s věcí, není však rozhodné, jak poté s věcí skutečně nakládá. Obviněný si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření.
Dnes již v této části výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pravomocně odsouzený F. K. byl hlavním pachatelem trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., poněvadž právě on coby jednatel obchodní společnosti D., s. r. o., byl v rozhodné době osobou, které byl svěřen její poměrně rozsáhlý majetek. Byl oprávněn nakládat s ním s péčí řádného hospodáře ve prospěch obchodní společnosti, nebyl oprávněn jej ze společnosti vyvádět. Odvolací soud přiléhavě uzavřel, že pokud finanční prostředky získané výběrem z bankovních kont společnosti a peněžní prostředky získané prodejem vozového parku dílem předal obviněnému O. L., dílem je případně předal dalším osobám či částečně spotřeboval sám, jednal v rozporu s ustanovením §248 tr. zák. (strana 25). Stejně tak pečlivě se odvolací soud vypořádal s významem součinnosti obviněného O. L.; připomněl jeho faktické vůdčí postavení ve společnosti D., s. r. o., skutečnost, že to byl právě on, kdo jednání obviněného F. K. řídil, jak v podrobnostech vyplývá nejen z výpovědí tohoto spoluobviněného z přípravného řízení (zvláště ze dne 6. 2. 2006, č. l. 115 - 118), který evidentně neměl žádné předpoklady pro vykonávání jakéhokoliv odpovědného postavení v obchodní společnosti, ale i z kontextu dalších ve věci provedených důkazů. V této souvislosti upozornil kupř. na výpověď spoluobviněného V. L., který mimo jiné uvedl, že k činnosti ve společnosti E., s. r. o., stejně jako předtím ve společnosti K. byl obdobným způsobem získán právě obviněným O. L. (strana 24). Jak uvedla i státní zástupkyně ve svém vyjádření, soudy učinily přesvědčivé zjištění, že to byl obviněný O. L., kdo udílel obviněnému F. K. pokyny k dispozicím s majetkem jím zastupované obchodní společnosti, jež směřovaly k jeho užití jiným způsobem než v její prospěch. Právě podle jeho instrukcí byly získané peněžní prostředky předávány buď přímo jemu, popř. jiným osobám, nebo byly užity pro osobní potřebu obviněného F. K.
Vzhledem k tomu, že u trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. je objektivní stránkou omezen okruh pachatelů, kteří se ho mohou dopustit, právě na osoby, jimž byly věci svěřeny, mohlo se v případě obviněného O. L. jednat pouze o některou z forem účastenství na uvedeném trestném činu podle §10 odst. 1 tr. zák. (k tomu srov. rozhodnutí č. 26/1995 Sb. rozh. tr.). Správně proto bylo jeho jednání i v tomto případě kvalifikováno jako pokračování v organizátorství trestného činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
Pakliže obviněný ve vztahu k dílčím skutkům pod bodem III. vytkl, že je nelze posoudit jako účastenství na uvedeném trestném činu, poněvadž jednání osoby, která dá v době před zpronevěřením „pokyn“ k oprávněnému výběru peněz, není účastenstvím na trestném činu zpronevěry, a že z popisu skutku nelze dospět k závěru, ohledně jaké částky a zda vůbec pohnul jednatele společnosti obviněného F. K., aby peněžní prostředky vybrané z účtu společnosti užil k jinému účelu, než je účel jejich svěření, nelze jeho výhrady akceptovat. Ze zjištění soudů jasně vyplynulo, že dispozice poskytované obviněnému F. K. k výběrům peněz v celkové částce 1.654.500,- Kč, na nichž participoval, okolnosti jejich výběru a účel, jemuž měly sloužit, rozhodně nebylo možno označit za pokyny k oprávněnému výběru peněz.
Odmítnout je třeba i námitku obviněného stran dílčích skutků pod bodem IV., naznačoval-li, že jeho jednání mohlo být za splnění dalších podmínek posouzeno jako trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák., protože nebyla zjištěna žádná okolnost, z níž by vyplynula jakákoliv součinnost podřaditelná pod ustanovení §10 odst. 1 tr. zák. Z popisu skutku totiž jasně vyplývá, že to byl právě dovolatel, podle jehož pokynů obviněný F. K. jako jednatel společnosti, jemuž byla svěřena též označená motorová vozidla či přívěsy, tato rozprodal, přičemž prodejem získané peněžní prostředky v částce 1.263,400,- Kč předal dovolateli, aniž by tyto peněžní prostředky byly užity ve prospěch jmenované obchodní společnosti. Tato skutková zjištění naopak přesvědčivě dokládají správnost právního posouzení skutku dovolatele jako organizátora trestného činu zpronevěry. Pro plnost zbývá dodat, že za takových okolností skutek obviněného nebylo možno posoudit jako trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák. Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ve znění účinném v době spáchání činu a relevantním ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák.) se dopustí mimo jiné ten, kdo na sebe převede věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. O naplnění zákonného znaku \"trestný čin spáchaný jinou osobou\" může jít jen tehdy, jestliže ten, kdo na sebe věc převede, se žádným způsobem - zejména ne jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. nebo jako účastník podle §10 odst. 1 tr. zák.- nepodílel na spáchání trestného činu, jímž byla věc získána. Jinými slovy, trestného činu podílnictví se nemůže dopustit ten, kdo se podílel jako spolupachatel nebo účastník na trestném činu, jímž byla získána věc, kterou na sebe převedl (srov. např. č. 36/1966, 50/1972, 5/1993 Sb. rozh. tr. aj.).
Veden těmito závěry Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 To 506/2008, ohledně obviněného O. L. toliko ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pod bodem I. a ve výroku o trestu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z toho současně plyne, že výroky o vině pod body II., III. a IV. napadeného rozsudku a výrok o odkázání poškozené společnosti B., spol. s r. o., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních zůstaly nezměněny. Pro úplnost je třeba uvést, že případným posouzením skutku vymezeného pod bodem II. výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu, jenž zůstal dovoláním nezměněn, a skutku uvedeného původně pod bodem I. výroku o vině tohoto rozsudku jako dvou účastenství k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. bude odstraněna již konkretizovaná vada, jíž se dopustil soud prvního stupně, spočívající v tom, že jako pokračování v účastenství na trestném činu podvodu bylo posouzeno účastenství na trestných činech různých pachatelů. Současně je nezbytné dodat, že takovému postupu nebrání ani zákaz reformationis in peius s ohledem na komplexní výsledky řízení zohledňující i pravomocné usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 11. 2008, č. j. 7 T 50/2006-3117, o zastavení trestního stíhání obviněného O. L. mimo jiné i pro dílčí útok uvedený pod bodem II. 2) rozsudku soudu prvního stupně (četnost útoků i celková výše škody jsou menší).
Na krajském soudu bude, aby v dalším řízení při žádoucí změně popisu skutku přihlédl též ke změně skutkového stavu, k němuž došlo v důsledku rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 7 T 50/2006, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2009. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí bylo v označené části zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková