ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.519.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 519/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2009 o dovolání obviněného I. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 6 To 258/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 72/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 18 T 72/2006 byl obviněný I. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tak, že v době od 16. 9. 2005 do 15. 3. 2006 v B. jako odběratel zemního plynu v domě poté, co kovovou hadicí propojil plynové vedení mimo plynoměr, neoprávněně odebral celkem 6.407 m3 zemního plynu, čímž společnosti J. p., a. s., B. způsobil škodu ve výši 66.729,50 Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 17 měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to jednoho kusu ocelové hadice o délce 800 mm. Bylo též rozhodnuto náhradě škody.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 6 To 258/2008, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. D. proti tomuto usnesení odvolacího soudu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. V jeho obsahu vyjádřil, že byly zcela pominuty zásady trestního řízení, provedl jejich teoretickou analýzu a rozvedl, v čem spatřuje jejich porušení. Zdůraznil tak zejména zásadu stíhání jen ze zákonných důvodů (§2 odst. 1 tr. ř.) a vytkl, že v řízení nebylo postupováno tak, aby byl objektivně zjištěn skutečný stav, že nebyly provedeny ani základní vyšetřovací úkony, především, na místě samém nedošlo k odběru stop a nebyla provedena rekonstrukce činu, nebyli zjištěni ani vyslechnuti další svědci. Podle obviněného nebyla dodržena ani zásada presumpce neviny, nebylo respektováno pravidlo „in dubio pro reo“, zásada oficiality (§2 odst. 4 tr. ř.), zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.) a zásada vyhledávací. Zásadu volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) shledal obviněný porušenou v tom, že byly akceptovány jen důkazy ze strany poškozeného. Rovněž obviněný zmínil nedodržení ustanovení §125 tr. ř., ve vztahu k němuž shledal odůvodnění napadených rozhodnutí nedostatečná.
V další části dovolání obviněný provedl rozbor jednotlivých fází trestního řízení a citoval výpovědi některých svědků, jež jsou obsahem spisu. Především brojil proti způsobu, jakým zaměstnanci poškozené J. P., a. s., zjistili skutečnosti svědčící pro jeho vinu a vytkl, že když shledali v zamčené skříňce únik plynu, toto své zjištění nezadokumentovali a nebyla u toho přítomna ani žádná nezávislá osoba. Obviněný zrekapituloval obsah výpovědí svědků M. V., J. P., M. V., O. H., I. Ch. K jejich obsahům provedl vlastní rozbor, poukázal na skutečnosti, které považoval za rozporné, a podal k nim své vysvětlení s odkazem na pochybení, jež při postupu orgánů činných v trestním řízení nastala. S ohledem na všechny vznesené námitky obviněný závěr o vině učiněný soudy obou stupňů označil za vadný, protože se soudy nezabývaly tím, že výpovědi pracovníků poškozeného a ostatních svědků jsou protichůdné. Rozhodnutí jsou proto opřená pouze o domněnky, protože v řízení nebylo dokázáno, že se krádeže plynu dopustil obviněný. Obviněný odkazem na §74 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb. zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k neoprávněnému odběru plynu, protože na místě samém nebyly zajištěny stopy, zejména otisky prstů, mechanoskopické stopy a další. Závěr, že obviněný je pachatelem uvedeného trestného činu, učinil soud prvního stupně bez opory v provedeném dokazování a jen na základě volné úvahy, neboť vybral jen ty důkazy, které pro něj svědčily, zatímco jiné, hovořící ve prospěch obviněného, pominul. Pokud soud shledal, že obviněný způsobil škodu, jde jen o fikci, kterou nepodložil dostatečnými důkazy. Podle obviněného při nerespektování ustanovení §89 odst. 2 tr. ř., §112 tr. ř. a §113 tr. ř. a při porušení ustanovení §104 a §105 tr. ř. tak nebyly prokázány jednotlivé znaky uvedeného trestného činu krádeže, a proto jím nemohl být uznán vinným. S odkazem na ustanovení §158 tr. ř. a §172 odst. 1 tr. ř. obviněný shrnul, že trestní stíhání proti němu nemělo být vůbec zahajováno, a pokud se tak stalo, mělo být zastaveno, protože orgány činné v trestním řízení nepostupovaly zákonným způsobem a nerealizovaly žádné důkazy především na místě samém, když nebyly zajištěny stopy, podle kterých by bylo možno prokázat nebo vyvrátit, zda je obviněný pachatelem trestného činu, za který byl odsouzen.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí o náhradě škody podle §265h odst. 3 tr. ř., dále zrušil obě napadená rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř., pokud by přikázal věc k novému projednání, aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř., eventuelně aby dovolací soud rozhodl sám o zproštění obžaloby podle §265m tr. ř.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která zdůraznila, že ze způsobu odůvodnění dovolání je zřejmé, že je založeno výlučně na námitkách skutkové povahy, směřujících ke zpochybnění podstatných skutkových zjištění, která se stala podkladem pro právní závěr o dovolatelově vině. Dovolání je proto nezpůsobilým k věcnému projednání, a to ani za podmínky výjimečné přípustnosti zásahu do přisouzených skutkových zjištění, neboť ta plně odpovídají způsobu jejich právního posouzení. Poukázala na argumentaci odvolacího soudu, s tím, že není pochyb o tom, že to byl obviněný, kdo nainstaloval zařízení umožňující neoprávněný odběr plynu mimo plynoměr. Podpořila tak správnost skutkového závěru o tom, že trestní odpovědnost obviněného za neoprávněný odběr zemního plynu byla vyvozena důvodně. Shledala správným právní závěr, že dovolatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. S ohledem na to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že podané dovolání je přípustné §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, posuzoval, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Vedle těchto pravidel významných pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu námitek, o něž obviněný své dovolání opřel, vyplývá, že podstatou dovolání je nedostatečně provedené dokazování, které shledal jednak v jeho neúplnosti a jednak v nesprávném hodnocení provedených důkazů. Obviněný své námitky zaměřil zejména proti tomu, že soudy prvního i druhého stupně neakceptovaly jeho návrhy na doplnění dokazování, když ty, o něž svá rozhodnutí opřely, považoval buď za nedostatečné nebo za nesprávné a v rozporu s trestním řádem provedené. Obviněný tak neakceptoval závěr o tom, že umístil, event. zajistil nainstalování zařízení umožňujícího neoprávněný odběr zemního plynu a způsobil tak škodu jeho neoprávněným odběrem. Obviněný své výhrady zaměřil též proti tomu, že nebyly respektovány základní zásady trestního řízení, o což opíral svůj názor, že k vydání napadených rozhodnutí došlo pouze na podkladě domněnek, které soudy jen bez dalšího důsledného procesního postupu dovodily.
Vzhledem k tomu, že obviněný těmito argumenty vyjadřoval pouze pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na svou obhajobu jinak hodnotil důkazy již provedené, a teprve až na podkladě těchto svých výhrad zaměřených toliko proti skutkovým zjištěním, označený dovolací důvod nenaplnil. Na základě zmíněných skutkových vad totiž dovozoval, že se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V důsledku toho jsou výhrady, že nebylo prokázáno, že by jednání obviněného naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. sice otázkou právní, avšak s tím, že tato není uplatněna primárně, ale až druhotně poté, co ji obviněný založil na svém vlastním tvrzení popisu průběhu děje neodpovídajícím zjištěnému a ve výroku soudů popsanému skutku.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný své dovolání vystavěl výlučně na argumentech, které na označený dovolací důvod nedopadají, neboť směřují nikoli do oblasti právní, ale do procesních pravidel podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takto uplatněné výhrady stojí mimo rámec nejen z důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i všech dalších, jak je vymezuje ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř. Z tohoto důvodu k nim dovolací soud nemohl přihlížet.
Nad rámec takto podaného dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že v dovolání uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci celého trestního řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího věnována dostatečná a potřebná pozornost. Právě proto, že obviněný uvedené skutečnosti tvrdil nejen před soudem prvního stupně, ale i v odvolání, oba soudy na ni zaměřily veškerou svou pozornost a v rámci prováděného dokazování dostatečně vysvětlily všechny své úvahy i z nich vycházející závěry o tom, že to byl obviněný, kdo uvedený čin spáchal. Je přitom potřeba vyjádřit, že veškeré postupy nejen soudů, ale i dalších orgánů činných v trestním řízení byly provedeny v souladu se zákonem, a proto na základě nich zajištěné a provedené důkazy a z nich vyvozená skutková zjištění nevyvolávají žádné pochybnosti.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová