ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.558.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 558/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2009 o dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 7 To 388/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 29/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 95 T 29/2008, byli obvinění I. F., P. H. a K. T. uznáni vinnými rozsáhlou majetkovou trestnou činností (popsanou na str. 2 až 9 výrokové části rozsudku), kterou soud právně kvalifikoval u všech obviněných jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzeni podle §250 odst. 3 tr. zák. k těmto trestům: obviněný I. F. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na 36 měsíců (to při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 9 T 180/2006), obviněný P. H. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a byl nad ním vysloven dohled, a obviněná K. T. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění I. F. a P. H. a městský státní zástupce v Brně odvolání, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 7 To 388/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil z podnětu odvolání státního zástupce u obviněného P. H. ve způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. tohoto obviněného zařadil pro výkon uloženého trestu podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Naproti tomu odvolání obviněných I. F. a P. H., jakož i odvolání státního zástupce ohledně I. F. podle §256 tr. ř. zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním již jen obviněný P. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“). Učinil tak prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. M. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V textu svého podání ovšem blíže rozlišil, které z námitek chce pod ten který dovolací důvod podřadit, a pouze obecně namítl, že „jak rozhodnutím soudu I. stupně, tak rozhodnutím odvolacího soudu, došlo k porušení ustanovení trestního řádu při zjišťování skutkového stavu věci, dokazování je neúplné, je nesprávně popsán skutek, výrok o vině rozsudku soudu I. stupně je neúplný, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“.
V podrobnostech dovolatel uvedl, že byl spolu s dalšími dvěma obviněnými uznán vinným, že v období od 22. 2. 2006 do 24. 5. 2006 v celkem dvacetišesti případech se vydávali za zástupce různých obchodních společností, jejichž jménem uzavírali prostřednictvím telefonní linky ústní smlouvy se společností V. C. R., a. s., na odběr mobilních telefonů a SIM karet za zvýhodněnou cenu, na různých pobočkách Č. p. předkládali výpisy z obchodního rejstříku jednotlivých společností, uhradili zvýhodněnou kupní cenu mobilních telefonů spolu se zálohou za poskytované telefonní služby a používali přitom falešná razítka společností. Jednotlivých skutků se pak měli dopustit společně tím způsobem, že obviněná K. T. po předchozí dohodě přebírala obchodní balíky pro další dva obviněné, kteří jí vždy uvedli, za kterou firmu a na které poště bude třeba převzít obchodní balík, za tím účelem jí předali finanční hotovost na úhradu zvýhodněné ceny mobilních telefonů a volacích záloh a razítka firem, za něž měla obchodní balík převzít, přičemž ani jeden z obviněných neměl k těmto společnostem pracovní ani jiný vztah, přičemž takto jednali od počátku s úmyslem vylákat od společnosti V. C. R., a. s., mobilní telefony a SIM karty s vědomím, že objednané telekomunikační služby této společnosti nebudou hradit, SIM karty použijí pro vlastní potřebu a odebrané mobilní telefony prodají třetím osobám, což také učinili. Společnosti V. C. R., a. s., tak způsobili celkovou škodu ve výši 611.840,- Kč, na níž se dovolatel podílel částkou 600.211,- Kč.
Dovolatel ve shodě s obhajobou uplatňovanou po celé trestní řízení popřel i v podaném dovolání, že by se uvedené trestné činnosti dopustil. Namítl, že soud prvního stupně pochybil, pokud závěr o jeho vině (při absenci jiných usvědčujících důkazů) opřel toliko o výpověď spoluobviněné K. T., v níž jsou rozpory. Této výpovědi spoluobviněné, která navíc v průběhu trestního řízení své výpovědi měnila, prý odpovídá i neurčitý a neúplný výrok o vině, z něhož není u jednotlivých skutků patrno, kdo do společnosti V. C. R., a. s., telefonoval, kdo uzavíral ústní kupní smlouvy, kdo zajišťoval výpisy z obchodního rejstříku, kdo předával finanční hotovost, co se stalo s mobilními telefony atd. Za této situace, kdy proti sobě stály zcela rovnocenné výpovědi dvou spoluobviněných, soud rozhodl v rozporu se zákonem, když jej uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
V závěru svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozsudky soudů obou stupňů a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání je sice formálně podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, konkrétně proti hodnocení usvědčujících výpovědí obviněné K. T., čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění, a dále proti údajné neúplnosti jednotlivých výroků o vině, z nichž není zřejmé, kdo v jednotlivých případech telefonoval do společnosti V. C. R., a. s., kdo uzavíral ústní kupní smlouvu, kdo zajišťoval a obviněné K. T. předával výpisy z obchodního rejstříku, kdo předával finanční hotovost, kdo přebíral zásilky od jmenované obviněné a co se stalo s vylákanými mobilními telefony.
Státní zástupce dále uvedl, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je Nejvyšší soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Přezkoumáním ve shora naznačeném směru však žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly. Pokud soud shledal výpovědi obviněné K. T. věrohodnými, nelze mít vůči tomu žádné relevantní výhrady, neboť tyto výpovědi jsou v souladu s ostatními provedenými důkazy. Dovolatel byl uznán vinným spácháním celkem 26 skutků, jichž se dopustil společně s obviněnými I. F. a K. T. Z popisu jednotlivých dílčích útoků ve skutkové větě je zřejmé, že všechny útoky byly spáchány zcela shodným způsobem. Skutková věta obsahuje všechny nezbytné údaje vztahující se ke každému z útoků a je s větou právní v souladu. Výtka, zahrnutá dovolatelem pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle níž není ze skutkové věty patrno, který ze spoluobviněných tu kterou část jednání fyzicky vykonal, je irelevantní, neboť všichni obvinění byli uznáni vinnými jako spolupachatelé dle §9 odst. 2 tr. zák. a je tudíž nerozhodné, jak se ten který z nich na společné trestné činnosti podílel. Nelze tedy učinit závěr, že by některý z výroků napadeného rozhodnutí byl neúplný.
Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a současně upozornil, že podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. lze navrhované rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud, jakožto soud dovolací, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky dovolatele, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Šlo totiž o výhrady, jimiž sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné však uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Jestliže již nalézací soud považoval výpovědi spoluobviněné K. T. za natolik věrohodné, že na nich ve spojení s dalšími provedenými důkazy postavil své skutkové závěry o vině všech tří obviněných, nelze vůči tomu mít žádné relevantní výhrady.
Další obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Je tomu tak tehdy, když v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, který tak v rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím je takový výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona měl soud tento výrok do výrokové části pojmout. Neúplnost výroku rozhodnutí pak spočívá v absenci či neúplnosti obligatorních náležitostí výrokové části rozsudku a jeho jednotlivých výroků, uvedených zejména v ustanoveních §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř. nebo ve výrokové části usnesení uvedené v §134 odst. 1 písm. c) tr. ř.
V dané věci se však ani o takový případ nejednalo. Dovolatelovu námitku, že jednotlivé dílčí útoky měly být popsány ve výroku rozsudku ještě podrobněji a určitěji, je třeba považovat za irelevantní. Popis skutku totiž obsahuje uvozující poměrně obsáhlou pasáž a již v ní jsou všechny rozhodné skutkové okolnosti charakterizující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dostatečným způsobem vyjádřeny. Tak je tomu i při popisu jednotlivých dílčích útoků (na více než sedmi stranách textu), kde jsou konkretizovány další zjištěné skutkové okolnosti. Uvedení dalších údajů, jichž se dovolatel domáhá, nebylo nezbytně nutné, zvláště když soudy obou stupňů dospěly k závěru, že všichni tři obvinění se trestného činu dopustili jako spolupachatelé ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a