ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.684.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 684/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2009 o dovolání obviněného V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 4 To 354/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 264/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 11 T 264/2006, byl obviněný V. M. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
1. dne 27. 9. 2001 za ztrátu na výdělku za pracovní neschopnost (v souvislosti s důsledkem pracovního úrazu ze dne 13. 2. 2001) od 13. 2. 2001 do 21. 5. 2001, když při uplatnění nároku na ušlý výdělek obžalovaný uvedl průměrný hrubý výdělek za jeden pracovní den ve výši 3.336,- Kč, přičemž měl správně uvést denní hrubý výdělek ve výši 2.171,- Kč; vznikl mu nárok na plnění (2.171 x 64 = 139.136,- Kč hrubého výdělku); K. p. mu vyplatila 163.503,- Kč a odvedla daň z příjmů ve výši 56.252 (tj. 26 %), nárokuje tak na náhradě škody částku ve výši nejméně 216.755,- Kč; dle soudu pojišťovně vznikla jednáním obžalovaného škoda ve výši 77.619,- Kč,
2. dne 30. 5. 2002 za ztrátu na výdělku za pracovní neschopnost (v souvislosti s důsledkem pracovního úrazu ze dne 13. 2. 2001) od 1. 1. 2002 do 29. 5. 2002, když uplatnění nároku na ušlý výdělek obžalovaný uvedl průměrný hrubý výdělek za jeden pracovní den ve výši 4.652,- Kč, přičemž správně měl uvést denní hrubý výdělek ve výši 2.901,- Kč; vznikl mu nárok na plnění (2.901 x 107 = 310.407,- Kč hrubého výdělku); K. p. mu vyplatila 313.926,- Kč a odvedla daň z příjmů ve výši 121.755,- Kč (tj. 26 %), nárokuje tak na náhradě škody částku ve výši 435.681,- Kč; dle soudu pojišťovně vznikla jednáním obžalovaného škoda ve výši 125.274,- Kč,
3. dne 1. 11. 2002 za ztrátu na výdělku za pracovní neschopnost (v souvislosti s důsledkem pracovního úrazu ze dne 2. 7. 2002) od 3. 7. 2002 do 31. 10. 2002, když při uplatnění nároku na ušlý výdělek uvedl obžalovaný průměrný hrubý výdělek za jeden pracovní den ve výši 4.909,- Kč, přičemž správně měl uvést denní hrubý výdělek ve výši 2.901,- Kč; vznikl mu nárok na plnění (2.901 x 87 = 252.387,- Kč hrubého výdělku); K. p. mu vyplatila 269.312,- Kč a odvedla daň z příjmů ve výši 107.420,- Kč, nárokuje tak na náhradě škody částku ve výši 376.732,- Kč; dle soudu pojišťovně vznikla jednáním obžalovaného škoda ve výši 124.375,- Kč,
4. dne 17. 12. 2003 za ztrátu na výdělku za pracovní neschopnost (v souvislosti s důsledkem pracovního úrazu ze dne 13. 2. 2001) od 1. 4. 2003 do 29. 7. 2003, když uplatnění nároku na ušlý výdělek uvedl obžalovaný průměrný hrubý výdělek za jeden pracovní den ve výši 4.714,- Kč, přičemž správně měl uvést denní hrubý výdělek ve výši 1.669,- Kč; vznikl mu nárok na plnění (1.669 x 86 = 143.534,- Kč hrubého výdělku); K. p. mu vyplatila 154.096,- Kč a odvedla daň z příjmů ve výši 53.244,- Kč, nárokuje tak na náhradě škody částku ve výši 207.340,- Kč; dle soudu pojišťovně vznikla jednáním obžalovaného škoda ve výši 63.806,- Kč,
5. dne 7. 9. 2004 za ztrátu na výdělku za pracovní neschopnost (v souvislosti s důsledkem pracovního úrazu ze dne 13. 2. 2001) od 19. 4. 2004 do 2. 9. 2004, když při uplatnění nároku na ušlý výdělek obžalovaný uvedl průměrný hrubý výdělek za jeden pracovní den ve výši 3.615,- Kč, přičemž správně měl uvést denní hrubý výdělek ve výši 1.621,- Kč; vznikl mu nárok na plnění (1.621 x 99 = 160.479,- Kč hrubého výdělku); K. p. mu vyplatila 222.291,- Kč a odvedla daň z příjmů ve výši 79.391,- Kč, nárokuje tak na náhradě škody částku ve výši 301.682,- Kč; dle soudu pojišťovně vznikla jednáním obžalovaného škoda ve výši 141.203,- Kč,
6. dne 18. 1. 2006 v B. na ulici Z. na P. B. podal do poštovní přepravy cennou listovní zásilku s udanou hodnotou 477.000,- Kč, která měla obsahovat směnku na uvedenou finanční částku a byla určena adresátovi P. V. na adresu B., A., a poté, kdy tato zásilka nebyla adresátem vyzvednuta a prostřednictvím pošty B. na ulici O. vrácena odesilateli V. M., ten ve vyvolaném reklamačním řízení uvedl, že zásilka byla poškozena a vyloupena, přičemž toto tvrzení bylo dle provedeného šetření nepravdivé a V. M. se shora popsaným způsobem pokusil poškodit Č. p. s.p. B., O., a podvodným způsobem získat neoprávněně finanční náhradu ve výši 477.000,- Kč.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně posoudil v bodě 1. až 5. jako pětinásobný trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a v bodě 6. jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. (správně mělo být „úhrnný“) trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozené K. p., a. s., částku ve výši 532.277,- Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. tuto poškozenou společnost odkázal se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále soud obviněného zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. pro skutky, v nichž byl obžalobou spatřován trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., a podle 226 písm. e) tr. ř. pro skutky, v nichž byly obžalobou spatřovány trestné činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. a porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák.
Proti odsuzující části rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 4 To 354/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. M. S. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel uvedl, že skutek popsaný v prvé části výroku o vině pod body 1. až 5., který byl kvalifikován jako pětinásobný trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., není trestným činem jednak pro nedostatek subjektivní stránky, jednak proto, že tam uvedeným jednáním nedošlo ke způsobení škody. Soudům vytkl, že vycházely z přesvědčení, že provedené důkazy svědčí pro závěr, že (obviněný) jednal úmyslně a nepravdivě s předem promyšleným plánem získat pojistné plnění v situaci, kdy reálně nedosahoval jím uvedených hrubých a průměrných příjmů, které uvedl pro vyplacení pojistného, a dále z toho, že (obviněný) v době pracovní neschopnosti nebyl významně omezen v obvyklém životě a zneužíval jen vyplacení pojistného. Pozastavil se i nad úvahami soudů, že jej neomlouvá neznalost postupu pro výpočet průměrné i hrubé mzdy a výše vyměřovacích základů, neboť jeho povinností prý bylo provést takové výpočty prostřednictvím osoby znalé této problematiky, aby se tak vyhnul možnosti způsobit škodu, když navíc měl mít znalosti a zkušenosti z doby, kdy pracoval v pojišťovnictví.
S takovými závěry soudů dovolatel nesouhlasil a znovu popřel, že by chtěl svým jednáním způsobit pojišťovně škodu, že by při uplatnění nároku na pojistné plnění vědomě a úmyslně uvedl pojišťovně nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo že by cokoliv zamlčel, když veškeré pojistné události, na jejichž podkladě k výplatám pojistného došlo, byly ze strany orgánů pojišťovny přezkoumány a nebylo na nich nalezeno nic nepravdivého či zkresleného.
Obviněný se nemohl ztotožnit ani se závěry znaleckého posudku V. W., neboť ten prý obsahuje řadu chyb, a to jak faktických, tak i početních. Z tohoto důvodu požádal o vypracování znaleckého posudku jiného znalce, konkrétně Ing. G. H., která nejenže zjistila nesprávné postupy v posudku prve jmenovaného znalce, ale navíc vypočítala, že (obviněný) dostal od p. K., a. s., na pojistném plnění o 56.092,- Kč méně. Z toho dovodil, že svým jednáním žádnou škodu nezpůsobil, ba naopak sám sebe poškodil. V odvolacím řízení proto očekával, že soud druhého stupně, jemuž byl znalecký posudek Ing. G. H. společně s vyhotovením odvolání předložen, zruší napadený rozsudek a nařídí provedení revizního znaleckého posudku. Postup odvolacího soudu jej však doslova šokoval, když se jím odmítl zabývat z toho důvodu, že neobsahuje doložku podle §110a tr. ř. o vědomí trestních následků vědomě nepravdivého posudku (prohlášení znalkyně je přitom uvedeno na straně 4 jejího posudku). Proto je přesvědčen, že neprovedením znaleckého posudku odvolací soud porušil zásadu rovnosti procesních stran a ústavně zajištěné právo obviněného na spravedlivý proces. Za daného stavu věci nemůže výrok o jeho vině ve zpochybněném rozsahu obstát, když v jeho zbývajícím rozsahu se nabízí pouze skutková argumentace, kterou nemůže v rámci řízení o dovolání uplatnit.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně sdělil, že nevyslovuje souhlas s projednáním dovolání v jeho nepřítomnosti a že naopak na své osobní účasti trvá. S ohledem na skutečnost, že je ohrožen nástupem trestu odnětí svobody, obviněný požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl podle §265o odst. 1 tr. ř. o odkladu výkonu tohoto trestu, což odůvodnil svým vážným zdravotním stavem a potřebou starat se o bezmocnou matku.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci však nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Námitky obviněného sice směřují ke zpochybnění právního posouzení přisouzených trestných činů pojistného podvodu, avšak za stavu, kdy byly uplatněny skrze přehodnocení rozhodných skutkových zjištění, nemají povahu právně relevantních námitek a nelze se jimi po stránce věcné zabývat.
Nad rámec předmětného řízení o dovolání státní zástupce konstatoval, že soud prvního stupně přistoupil k hodnocení provedených důkazů velmi pečlivým, důsledným a při jeho rozsáhlosti také přehledným způsobem, když se na č. l. 8 – 28, v napadeném rozsahu pak na č. l. 19 – 28 odůvodnění dotčené části odsuzujícího verdiktu, s jednotlivými důkazy, zejména pak se závěry znaleckého posudku znalce V. W. v kontextu se zbývajícím ve věci provedeným dokazováním náležitě vypořádal. Na tomto podkladě ve věci učinil správná a úplná skutková zjištění, která vyjádřil v popisu tzv. skutkových vět výroku o vině ad 1) – 5) a ty také odpovídajícím způsobem právně kvalifikoval jako pětinásobný trestný čin pojistného podvodu §250a odst. 1, 3 tr. zák. Taktéž nelze v uvedené souvislosti přehlédnout, že odůvodnění skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně je natolik přesvědčivé a výstižné, že je není zapotřebí v souladu s názorem odvolacího soudu jakkoliv doplňovat.
Státní zástupce proto uzavřel, že dovolací námitky uplatněné obviněným nejsou způsobilé naplnit jak jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani jiný zákonný dovolací důvod, a navrhl, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž směřovaly převážně do rozsahu provedeného dokazování soudy obou stupňů a do způsobu hodnocení jednotlivých důkazů (zejména znaleckého posudku V. W.) z jejich strany. Obviněný se ve svém podání snažil konstruovat vlastní skutkovou verzi odlišnou od zjištění soudů a teprve v závislosti na ní zpochybňoval jejich závěry o správnosti právní kvalifikace a vyvozoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině.
Přitom již soud prvního stupně, jak na to přiléhavě poukázal státní zástupce ve svém vyjádření k podanému dovolání, přistoupil k hodnocení provedených důkazů nejen pečlivě a důsledně, ale při celkovém rozsahu dokazování také dostatečně přehledně, když se na stranách 8 až 28 (v napadeném rozsahu zejména na str. 19 až 28) odůvodnění odsuzujícího rozsudku náležitě vypořádal s jednotlivými důkazy, především pak se závěry znaleckého posudku znalce V. W. v kontextu se všemi dalšími provedenými důkazy. Právě na tomto základě učinil skutková zjištění, která nejprve vyjádřil v popisu tzv. skutkových vět výroku o vině pod body 1) až 5) a následně odpovídajícím způsobem právně kvalifikoval jako pětinásobný trestný čin pojistného podvodu §250a odst. 1, 3 tr. zák.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu nelze přiznat právní relevanci ani námitce obviněného vztahující se k neprovedení důkazu znaleckým posudkem Ing. G. H., který byl předložen soudu druhého stupně společně s písemným vyhotovením odvolání. Přes toto konstatování je však vhodné (nad rámec dovolání) uvést, že přestože se Nejvyšší soud nemohl bezezbytku ztotožnit s argumenty, které odvolací soud v této souvislosti (s odkazem na §110a tr. ř.) uvedl v odůvodnění svého usnesení (srov. jeho stranu 3), samotné neprovedení navrženého důkazu není takovým pochybením, které by bylo možno považovat za porušení zásady rovnosti procesních stran a ústavně zajištěného práva obviněného na spravedlivý proces, jak dovolatel tvrdil. Již nalézací soud měl totiž k dispozici hned dva znalecké posudky z oboru ekonomiky, které si nikterak neodporovaly a z nichž mohl učinit skutkové závěry ve vztahu ke všem rozhodným okolnostem (po jejich zhodnocení vzal za prokázanou tu variantu, která byla obviněnému nejpříznivější). Za této situace nelze odvolacímu soudu vytýkat, že neakceptoval návrh obviněného na doplnění dokazování nejprve znaleckým posudkem Ing. G. H. a posléze dalším (revizním) posudkem v pořadí již čtvrtého znalce z oboru ekonomiky. Lze naopak přisvědčit jeho názoru, že takové dokazování by bylo nadbytečné.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný v dovolání v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. v daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud obviněný ve svém podání rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí, je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě návrh na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a